DMD Bonus č. 01 pro 4. 4. 2026. Téma: Vánoční drabble

„Vánoce! Spousta dárků. Třeba mi někdo konečně věnuje správně teplé ponožky,“ zasní se Dumbledore, mávne hůlkou a odzdobí místnost nápisem Padouši všech fandomů spojte se.

Další čtyři osoby po sobě nejistě pomrkávají. 

„Jsem Angelika, Markýza andělů, žádný padouch!“ dupne vztekle nožkou.

„Myslel jsem, že jsem svou smrtí chybu napravil…“ pronese smutně Boromir.

„Nemám problém si zahrát zlouna… Geraltovi i Yennefer občas jistě piju krev vydatně,“ ušklíbne se Ciri, „důrazně ale odmítám být v nějakém náhradním výběru!“

„Měla v žilách proradnou krev Lannisterů…“ pokrčila rameny Ellaria, jakoby to vše vysvětlovalo..

„Pojďte slavit,“ vybídl je poněkud netrpělivě Albus, na roli padoucha zvyklý.

Vánoce u Protopsaltisových byly vždycky zdrojem rodinného napětí. Děda Dimosthenis a babička Eleni měli pevnou ateistickou výchovu řeckých komunistů a Vánoce neschvalovali. Rozhodně ne katolické.

Aristida vychovali jako Čecha, i když řecky mluvil (k pohoršení otce hůř než Martha). Takže mladí žili jako Češi a jejich Vánoce byly české. S ozdobeným stromkem, svíčkami. A jedli kapra.

Malé Eleni večeře nechutnala a už se těšila na dárky. Najednou se ozvala rána.

"Ježíšek," vyjekla Eleni.

"Ne, to je z obchodu," zařval Aristides.

Vyhlédl z okna a nevěřícně hleděl na sedmnáct Santa Clausů, jak vlečou veliké pytle z jeho obchodu.

Poslední ohryzával chrisopsomo.

"Vánoce, Vánoce přicházejí..." poskakuje Kamilka a opakuje tuto písničku snad už poosmé. Maminka si povzdychne a významně se podívá na tatínka. Ten odloží noviny, což Kamilku podnítí k dalšímu zpěvu: "Neeeseeem vám nooovinyyy..." 

"Kamilko, pojď se mnou, nachystáme Vánoce i ptáčkům," podává holčičce bundu a čepici. Bere nachystaný košík s krmením a podává dcerce druhý se slaměnými ozdůbkami. Po hodině se vracejí rozesmátí, vymrzlí a pozorují z okna, kdy se objeví nějaký pernatec.

Netrvá dlouho a z úkrytu ve zdi vyletí několik vrabečků. Zvědavě poletují kolem zavěšených lojových koulí, kukuřičných a prosných klasů a dalších ptačích dobrot. Vánoce mohou začít.

Nějak se povedlo, že měli všichni volno na den života. Předávání dárků rovnou zavrhli - nikdo neměl místo na zbytečné krámy. Takže Zip a Zap donesli chlast, Dots nakoupil ve stáncích jídlo tak na dva dny, a Lefty zabavil místnost s největší holoobrazovkou. Ta se ukázala být kamenem úrazu.

“Jedině Past smrti,” hádal se Zip.

“To ani není film na Den života,” oponoval Dots: “Radši Sám doma: Ztracen na Coruscantu.”

“Já chci tu reklamu s nafukoprasetem,” hlásil Zap.

“Protože u ničeho delšího nevydržíš. A hlavně - film vybírám já.”

Zmáčnul tlačítko. Na holu se zjevila zasněžená krajina.

Kdepak kdy ptáčku hnízdo máš…

"Máme týden volno," oznámila Gwen, "nějaké plány?"
Trins se zazubil a položil před ní datapad.
"Co to je?"
"Okružní jízda-"
"Plavba," opravil ho Bennar.
"Let," podotkl Mossi.
"Vesmírné lodě plují."
"A nojo. Tak plavba."
"Okružní plavba po svátečních planetách. Krásně se to sešlo."
Gwen začala číst.
"Mám zkušenosti jenom s pozemskými Vánocemi..."
"Bude se ti to líbit."

Pantolomin přinesl blikající světla, mořskou nemoc a dárky. Chandrilla víc světel, moře jídla a dárky. Alderaan kulturní vyžití, blízké setkání zvířecího druhu a... dárky. A nakonec Balmorra jako vysoce výbušný dáreček navíc. Pro Separatisty.

"Líbilo?"
Gwen přestala chumlat kilometr ryloského hedvábí.
"Děkujeme, Ježíšku."

Žít 17 let v komunitě pošahanejch magorů zanechá šrámy. První Vánoce s adoptivní rodinou byly… prostě moc... Vánoce. Byl jsem hotovej: Že někdo pozná, jak jsem vyklepanej. Že to nepozná nikdo. Že vyletím z kůže.

Mé nové babičce stačil jeden pohled. Zapřáhla mě v květinářství, celej den jsem balil stromky, řezal chvojí a lítal jak magor.

Na večeři jsem se doplazil napůl mrtvej. Kdyby na mě ta divná ryba, co tu jedí, mávala ploutví, nebyl bych překvapenej.

„Hezky jsi to zvládnul,“ řekla, než jsem usnul s hlavou v talíři. 

„Myslíš?“

„Vím,“ ušklíbla se, „ani jsi nezaklel děti, když podpálily stromek.“

Ve Virtuálu byli lidští operátoři, kteří se starali o nastavení a běžnou údržbu. Ti měli dost rozumu na to, aby krotili vánoční atmosféru, ke které v prosinci software inklinoval. Nechali jen sníh a o něco víc jehličnanů než obvykle.

Maru trochu iritovalo i to. Stála u průhledu. Samozřejmě nebyl skutečný. Byla to jen obrazovka ve tvaru okna, která ukazovala Zemi v reálném čase. Na severu Evropy, kde byla Kateřina, se prý lesy pomalu začínají obnovovat. Přemýšlela, jestli mají na Vánoce skutečné smrky.

Vedle Mary se postavil muž s červenou santovskou čepicí. Nejspíš virtuálec. Ti se usmívali častěji než opravdoví lidé.

Když se Smrt rozhodla vytvořit Vánoce, strhla se očekávaná vlna protestů.

"To nemyslíš vážně," zaúpěla Zoufalství a zabořila obličej do pudingu. "Radost!"

Ani ostatní sourozenci se netvářili o moc nadšeněji. Jedinou výjimku představovala Šílenství, která poletovala okolo a snažila se chytit zlaté prasátko.

Zlaté prasátko zachrochtalo a schovalo se pod stolem. Vykálelo se Snu na boty.

Sen si povzdechl. "Sestro..."

"Počkej, než to vzdáš, musíme si rozdat dárky! Na!" Vrazila mu Smrt do ruky balíček.

S vpravdě útrpným výrazem ho Sen otevřel.

Uvnitř byla menší krabice a uvnitř ní ještě menší a uvnitř...

A pokud Sen neumřel, rozbaluje ji dodnes.

Poručík Bruce Bairnsfather mžoural skrze čočky dalekohledu přes pustinu. Nelíbilo se mu to ticho, nelíbilo se mu to prázdno.

"Jídlo?"

"Jo. Dík." 

Odložil dalekohled a vděčně přijal kouřící misku. Než se  posadil, zkontroloval, jestli je jeho kulomet nabitý a zajištěný. Aspoň to bylo normální.

"Taky máš ten divný pocit?" zeptal se seržanta.

"Jaký?" odpověděl seržant otázkou, foukaje do fazolí.

"Z toho ticha."

Seržant zavřel oči, aby lépe slyšel. "Je slyšet dělostřelba."

"Ale málo, daleko."

Seržant pokrčil rameny. Jedli v tichosti.

"Světlo!" zavolal kdosi.

Bruce vyskočil a přiložil si k očím dalekohled.

Z německého zákopu se zvedlo cosi zeleného a svítícího.

Průlom ve studiu hibernace umožnil vesmírné lety. Jediným omezením se stala nutnost všechny uspané po 365 dnech probudit na ne méně než 24 hodin.

Kolonizační loď Autolie, jejíž startovní okno vyšlo na Vánoce se stala terčem vtipů o neustávajících svátečních hrůzách.

Posádka, bdící po první rok plavby si však dala za cíl připravit ostatním cestujícím dokonalé svátky. Povedlo se. Následující posádky to přijaly jako tradici. Autolijské dny probuzení se staly přehlídkou sváteční nálady a dobré vůle.

A když loď dosáhla čerstvě teraformované planety, náhodou se tak stalo ve chvíli místního zimního slunovratu.

Stala se jedinou lidskou planetou nepoznamenanou místními válkami.