DMD č. 23. pro 23. 4. 2012. Téma: Šedesátá

„Vezmi si, na cestu.“
Palpatin sáhl po pytlíku s karamelkami.
Nabídl bonbón dívce, která se oblékala v rohu ložnice.
Za okny křižníku Majestic zářily hvězdy.
Stiskl zvonek.
Vstoupil Vader.
„Vyprovoď dámu.“
Poplašeně se stáhla.
„Neměj strach,“ zaculil se Palpatin. „Jen s ním běž.“
Vedl ji chodbou do spodních pater lodi.
„Kam jdeme?“ hlesla.
„Tam, kam on poručil.“
Kývl na stráž u dveří přechodové komory.
Bez citu strčil dívku dovnitř.
Nedal jí nejmenší šanci.
Cvakly zámky tlakových dveří.
„Otevřete vnější uzávěr,“ přikázal.
Průzorem se díval, jak ji podtlak vymrštil ven.
„Kolikátá byla?“ prohodil strážný.
„Šedesátá?“ pokrčil rameny Vader. „Už to nepočítám.“

trošku BJB
Drobné prstíky zkušenými pohyby ohýbaly malý čtvereček a z papíru se rodila křehká skládanka. Dnes šedesátá. Kyoko rychle posledním hmatem vlomila zobáček a papírového jeřába vsunula do kabelky.
"Nástup na plac!" ozvalo se. Vykročila. Ještě 740. Možná by to šlo snáz, kdyby přestala počítat. Kdyby prostě skládala a skládala, v každé volné chvilce.
Jenže v jejím případě bylo pravděpodobně vhodnější zaměstnat mozek čísly.
Za čtrnáct dní její prsty držely jehlu a navlékaly. 998... 999... tisíc. Hotovo. Dokázala to.
Když do haly LME později vstoupil Tsuruga Ren, rozbušilo se jí srdce. Zklamaně vzdychla.
Nefungovalo to.
Láska se asi takhle vyléčit nedá.
Možná znáte japonskou tradici, že kdo složí tisíc jeřábů z papíru, splní se mu velké přání (typicky dlouhý život nebo uzdravení z vleklé choroby). Kyoko si ovšem měla zvolit jinou léčebnou metodu. Ten jeřáb se totiž řekne japonsky tsuru...

Poznámka:Druhé na toto téma. Minerva. Navazuje na Bábovku.
Obloha nad Yorkem byla červená a černá.
Minerva stála před domem a křečovitě držela hůlku. Už skoro hodinu.
A ten hlupák pořád nezatemnil okno.
Šedesátá minuta. Bombardování končilo. Němci se vraceli. Letěli přímo přes vesnici. Amulet začal pálit. Srdce měla až v krku.
Několik slov, přesné pohyby hůlkou. Vztyčila bariéru.
Bomba na ni dopadla, na okamžik se zastavila a pak se odrazila a vybuchla v lesíku za kostelem. Minerva měla chvíli pocit dobře vykonané práce. Sice použila kouzlo a bude vyslýchaná, ale v rámci obrany vlastního života to bude jen formalita.
Pak si uvědomila, kde vybuchla bomba.
„Thomas!“
Rozběhla se.

Jak krásná se teď zdají šedesátá léta. Z kraje věku se stala královnou Francie. Za necelý rok se stala královnou Skotů. A hned poté jí zemřel první manžel. Jak chladná se jí najednou zdála skotská země, dokud nepoznala Jakuba. Život jí sice do cesty přivedl jiného manžela, ale za pár let jí ho zase z cesty odpravil. Krásných chvilek s Jakubem jí však bylo dovoleno užívat si pouze krátký čas.
Jak naivně doufala v přátelství své zrádné příbuzné. Místo pomoci dostalo se jí internace.
Přesto to byly krásné roky, povzdechla si Marie. Teprve napotřetí kat oddělil její hlavu od těla.

(4k)
„Našla jsem ho,“ hlásila Thrúðr, jakmile strčila hlavu do servisní šachty, kde její muž něco bezradně opravoval. Izolepou.
„Ale není ve stavu, aby ti pomohl.“ Když viděla jeho zmatení, pokračovala.
„Pamatuješ, jak jsi potlačil tu revoluci skřítků a dostal od Joulupukkiho sto dvacet lahví finské vodky?“ Jak by mohl zapomenout, tenkrát prvně řídil tank. Vzpomínal si ale také, že jich vypili jenom polovinu. Druhou poschovávali na horší časy, jenže ty dorazily zanedlouho a zásoby zmizely.
„Našel ještě jednu, poslední, a je mu zle.“
Po dva tisíce let starém chlastu by mělo, pomyslel si Edvin a profesionálně zafixoval proudový kapacitátor žvýkačkou.

Fandom: Království ostrovů (originální fandom)
Dnes něco z jiného soudku...
Popadnout, znehybnit, zpracovat, pustit.
Další.
První, druhá, třetí...
... padesátá. Dostal křeč do ruky. Ten den musel končit.
Druhý den strašně pršelo.
Třetí den to šlo.
První, druhá, třetí...
Dvaapadesátá utekla. Museli ji honit. Sice ji po chvíli zase chytili, ale už to nemělo cenu.
Čtvrtý den musel hlídat syna.
První, druhá, třetí...
U padesáté páté syn usnul, opíraje se o plot. Upadnul, odřel si koleno a strašlivě ječel.
Pátý den byl takový vichr, že to nemělo smysl.
Šestý den.
Dneska to dokáže.
První, druhá, třetí...
... padesátá devátá, šede...?
Ovce došly.
Rekord v počtu ovcí ostříhaných za jednu hodinu letos nepřekoná.

Poznámka: Šílený fandom, ale taky pocta profesorce, která mě učila. No jo, učila mě velká Jindra Petáková. Možnosti formátování tady jsou trochu nedostačující na tohle. Ale což. Minerva bude.
Základní poznatky o výrocích a množinách
Výrok a operace s výroky
60) Víme, že je pravdivá implikace: „Pokud Tall napíše během měsíce dubna 30 drabble, tak obdrží pamětný dar DMD 2012, který prozatím zůstává tajemstvím.” Pak může nastat jen jedna z těchto možností.
A) Tall napíše 30 drabble a dostane pamětní dar DMD 2012
B) Tall napíše 30 drabble a nedostane pamětní dar DMD 2012
C) Tall nenapíše 30 drabble a dostane pamětní dar DMD 2012
D) Tall nenapíše 30 drabble a nedostane pamětní dar DMD 2012
Určete ve kterých případech od A do D se jedná o pravdivý výrok?

Nesoutěžní
Objevila se před dveřmi domu na minutu přesně, stejně jako poslední dva měsíce. Pomalým krokem mířila k zástávce tramvaje. Byla krásná, slunko se jí koupalo ve vlasech, se kterými si lehce pohrával vítr. Věděl, že nemá déle jak minutu, aby ji oslovil, příjezd tramvaje byl na minutu přesný.
Támhle je, ježiši, ta je krásná.
Ten zrychlenej tep tě asi zabije…
…už to trvá dva měsíce…
…potí se ti ruce, takže hlavně žádný podávání rukou…
…tak ji sakra oslov, co se ti může stát?
Poslední vteřina to celé rozhodla.
Tak jo, jde se na to!
„Ahoj, nezašla bys někam na kafe?“

Přišla každoměsíční prohlídka dětí ze sirotčince svaté Terezy.
Všude po táboře pobíhala malá korejská dítka, která lékaři z MASHe postupně prohlíželi a očkovali.
„Otevři pusu, vyplázni jazyk, udělej „á“.“
„Teď to trošku zastudí, dýchej zhluboka… a teď zakašli.“
„A teď to trošku štípne, neboj.“
Hawkeye nikdy neměl tyhle prohlídky příliš v lásce – všechny ty opuštěné či zraněné děti mu připomínaly krutost války v Koreji, krutost, která byla nejvíce vidět právě na nich. Na druhou stranu mu ovšem byl vždy alespoň trochu útěšnou odměnou dětský vděčný úsměv.
Celková bilance odpoledne čítala:
Šedesát dětských „á“
Šedesát naočkovaných dětí
Spoustu milých dětských úsměvů

Přípravy jsem opravdu nepodcenila. Budík každé ráno přesně v šest hodin poctivě zvonil. Nové běžecké boty stály sice hříšné peníze, ale rovněž na mě každé ráno vzorně čekaly, naleštěné do oslnivého lesku, v botníku u dveří. Omezila jsem tuky a zcela vypustila mléčnou čokoládu. Každý den jsem poctivě vypila dva litry tekutin
A to, že jsem pak nakonec doběhla až šedesátá, vůbec nedávám za vinu tomu, že budík obvykle tak kolem půl sedmé nadobro ztichl, boty zůstávaly stále stejně nové a naleštěné i po půl roce, čokoládu jsem nahradila oplatkami a ty dva litry tekutin byly pivo večer v hospodě.