Tisíc a jedna noc

„Po tisíci a jedné noci nechal král Šahrijár pro její moudrost Šahrazád naživu,“ zaklapla knihu a nahlédla do postýlek. Malý Ahmed už spal, Fátima se na ni vážně zahleděla: „A žili šťastně až do smrti?“
Nadechla se.

Jistě, Šahrazád prožila plný život, zato královy dny byly sečteny a jeho smrt byla dosti bolestivá, když začal působit pomalý jed, který mu Šahrazád během vyprávění sypala do šerbetu - neboť usoudila, že žádný národ si nezaslouží mít takového krále, který bez mrknutí oka vyvraždí panny z celého města.

Ale na některé životní lekce je ještě brzy.
„Ovšem, maličká,“ odpověděla měkce, „až do smrti.“

Tohle místo je kouzelné. Pohádkové. Čarokrásná zahrada, táhnoucí se do daleka, plná stromů, keřů, i bylin. Některé jsou známé - jabloně a hrušně, obsypané plody, popínavé šlahouny vinné révy, ostnaté větve šípkových růží. Jiné jsou naprosto nepovědomé, nepodobné ničemu z jakéhokoliv kouta světa.

Ale když se podíváme blíž, něco je divné. Vůně, co je tu cítit, jako by sem nepatřila. A i ovoce a květy jsou zvláštní, divně se lesknou, na omak tvrdé. Jako by nebyly živé.

Uprostřed zahrady je malý altán, a v něm, zavěšená u stropu, hoří lampa.

Hoří a čeká, hodinu za hodinou, na svého pána.

Na Ala'ad-Dina.

„Tati, co to je etymologie?“ Ptá se malej Péťa.
„To znamená, z čeho dané slovo vzniklo. Třeba zrovna ta etymologie je ze dvou řeckých slov a význam je něco jako nauka o původu slov. Všechny logie jsou nějaký nauky.“
„Aha.“
„Nebo třeba dobromysl. Když vám z ní maminka vaří čaj, tak vám to dobře myslí a nebrbláte na sebe.“
„Jooo, a Šeherezáda měla šeredný záda“ chechtá se.
„Kdepak, to bude něco arabsky. Naopak, musela bejt moc krásná, aby toho chána ukecala celou noc“
„Třeba jí pomáhal nějakej džin“
„No, pokud je to v arabštině odvar z makovic“ Chechtají se oba.

prostředí: bazar, krámek se vším, osoby: arabský obchodník, turista)

AO: „Vidím, že pán hledá něco speciálního?“
T: „Sháním, nevím jak to popsat …“
AO: „Má pán na mysli toto, …“ (vytahuje starou lampu)
T: „Nene, já bych raději …“
AO: (sundá plachtu, pod ní je meč zabodnutý do kamene)„A co třeba nádherný meč? Netuším však, zda se vám podaří vytáhnout. “
T: „Ne, spíš něco jako …“
AO: „Už vím!“ (na stůl rozhodí koberec)
T: „To je ono!!!“ (posadí se na koberec a začne poskakovat) „Co je s tím? Je to rozbité?“
AO: „To si jako myslíte, že Vám bude létat, když je úplné bezvětří?“