DMD Bonus č. 4 pro 14. 4. 2013.

Pocházel ze vznešené rodiny, ale už od mládí pěstoval zvláštní zálibu – tak tomu říkal -, jeho kamarádi tvrdili, že je to totální ujetost. O názoru Sicilských ani nemluvě.
Když byl Catilina malinký, řekl si, že si opatří příšeru a celý život krádežemi shromažďoval poklad, na který by se nalákala. Přitom ovšem víc kecal než myslel a tak se zprávy o jeho nočních výpravách do okolí senátu dostaly až k sluchům Ciceronovým.
Už se neví, co na to příšera, která skutečně přišla. Historici se v názorech různí, jeden dokonce prohlašoval, že si ji Cicero ochočil a každou středu se spolu procházeli Římem.

„Takže Pottere, ještě jednou. Zaktivujte své magické síly a myslete na kouzelnou formuli: Sferrare,“ opakoval Severus Snape snad po sté.
Co jsem komu provedl, že musím učit Chlapce-který-je-absolutně-neschopný-neverbální-magie?
Bojové kouzlo Sferrare, kopnutí, mělo sílu jako kůň a dokázalo útočníka účinně znehybnit.
Jenže Potter byl úplně nes…
„Á,“ vykřikl Severus, když odlétl o kus dál.
Nemožné, Potter to pochopil. Potter to dokázal.
Bohužel to mělo nepředvídatelný následek v podobě samotného Pottera, který na něm ležel. A jeho ústa byla tak blízko.
„Pottere,“ zachroptěl omámený Severus.
„Tiše, nebo tě budu muset kopnout ještě jednou a do hlavy,“ zamumlal Potter a políbil ho.

Paní Dashwoodová se pyšně rozhlédla po salónu. Její snaha hosty oslnit se setkala s evidentním úspěchem, sehnat říční raky uprostřed londýnské sezóny nebylo vůbec jednoduché. Lady Middletonová už svůj obdiv vyjádřila delikátně zvolenými komplimenty, její manžel se k ní připojil neskrývaným apetitem, s nímž obíral klepítka. Lucy a Nancy Steelovy doprovázely chválou a díky snad každé sousto. Zrak paní Dashwoodové padl na konec stolu a její pohled ztvrdl. Elinor tiše hovořila s plukovníkem Brandonem a z jejich pohledů usoudila, že je více než to, co mají na talíři, zajímá Marianna. A Marianna smutně hleděla před sebe a neokusila ani sousto.

"Co si přeje Vaše Veličenstvo?“ zeptal se královský dveřník, když se dostavil do trůnního sálu.
„Dveřníku, všechny dveřní panty na zámku hodně vržou. Postaráš se o to.“
„To nebude jednoduché, Veličenstvo. Strojní olej nemáme a dle nařízení Vašeho praprapradědečka musíme vyhlásit výběrové řízení na dodavatele oleje pro náš zámek. Oznámení o výběru musí viset třicet dní ve všech městech a vesnicích našeho království. Stejnou dobu budeme čekat, zda se přihlásí alespoň dva zájemci.“
„A pokud se nepřihlásí aspoň dva?“
„Vyhlásíme nové řízení, které trvá patnáct dní. Ale to se většinou už někdo přihlásí.“
„A do té doby přijdu o uši.“

Na tuhle cestu se dlouho těšila. Mělo to být jako za starých časů. Jen oni dva. Jenže Liam se jí hned po nástupu někam ztratil. A ona nechtěla být sama. Vyšla ven a uviděla ho stát na chodbě s asi osmdesátiletou ženou. Právě se s ní loučil.
„Kdo to byl?“ zeptala se.
„Stará známá z války. Dal jsem si ji v Německu k večeři.“
„Tys byl za války v Německu?“
„Jo, asi tři týdny. Než se mi podařilo ukrást letadlo.“
Zasmála se.
„Stejně nechápu, že jsi ji poznal. Zestárla.“
„Vždycky je poznám. Otiskli jsme se do sebe. To stáří nezmění.“

Tohle je výkřik do tmy. Klaristní symfonie, takže úlet.
Až půjdeš kolem TOHO místa, vzpomeneš si?
Progresivní metalisto, měl jsi tenkrát pochopit šeřík.
Zůstaly mi tvoje oči - budu je nosit na provázku kolem pasu.
Nebudeš si pamatovat moje nehty ani ruce, protože nebyly.
Měli jsme spolu alespoň jednou zoufale zmoknout.
Měli jsme se spolu líbat v dešti, ale ono nepršelo.
Ten druhý byl první, kdo mě kdy líbal na Dušičky pod žlutým javorem.
A kvůli listí.
Žlutý javor zešedl a listí zetlelo.
Podzim odešel a já už nejsem ocún - moje duše nekvete.
A myslím na to, že se budeš ženit.

„Divím se, že si ještě namáháte pusu, signore Benedicku...“
Jak je to sakra dál? Ne, já mám okno. Co mám dělat, co oni to vždycky říkaj, že máme dělat, když nám vypadne text... Jo, improvizovat, jasně! Tak honem, improvizuj, Beatrice. Benedick nechápavě zírá, aby ti nahodil text, to ho ani nenapadne, náfuku. Tak ať aspoň něco říká on, no hurá, přejdu si za něho a hezky improvizovaně ho...
Beatrice nakopne nic netušícího Benedicka.
„Stop!“ zařve Will, „tady nejsme v žádné zatracené commedii dell' arte. Beatrice, douč se text a chovej se jako dáma.“
Oslovený mladík se zašklebí a udělá pukrle.

Sontaranský těžký křižník sestoupil na nižší orbitu Země.
„Jsme připraveni zahájit invazi, pane!“
„Z taktického hlediska zvolíme jako cíl Cardiff. Tam si nevšimnou ani konce světa,“ řekl zamyšleně voják hledě na obrazovku.
„Pane, měli bychom dát pozemšťanům šanci na rovný boj. V kterou denní dobu bývají bdělí?“
„Zaútočíme v pravé poledne,“ odpověděl velitel, „Moment, rozvědka nám zasílá informace.“
Obrazovka se zaplnila daty.
„Torchwood. Představují hrozbu?“
Text vystřídaly snímky. Cardiff, 12:00.
Jack Harkness hledá aspirin.
Ianto Jones se plouží pro colu.
Owen Harper spí.
Gwen Cooperová si obléká ponožku. Deset minut.
Toshiko Sato zvrací.
„Pane, navrhuji posunout čas útoku na 17:00!“

"Zkus taky ta krabí klepítka, Pottere, jsou výborná," pokynul Lucius Malfoy na svého hosta.
"Ne, děkuji, pane, už mám dost," řekl Harry a hodil úpěnlivě očima na Draca. Ten si jeho pohledu nevšiml, protože se soustředěně věnoval velkým lesklým mušlím. Harry si povzdechl. Tyhle mořské potvory... Věnoval dlouhý přemýšlivý pohled raviolám plněným chobotničkami, které v dobré víře, že je to něco, co zná, ochutnal. Svět už asi nikdy nebude takový, jaký byl. Bude... slizký.
"Pane Pottere, vy vůbec nejíte," usmála se na něj Narcissa Malfoyová. Ach jo, proč musí večeře se snoubencovými rodiči vždycky vypadat jako vystřižená z Faktoru strachu?

Í á. Í á.
Klap klap klap. Hryz hryz.
Klap klap klap klap. Í á? Hryz? Hryz hryz hryz.
„Tý! Hudry, hudrly, brmly, brbly.“
Í...
Ťap ťap ťap ťap. Vzdych. Ťap ťap ťap. Fňuk.
„Kudy?“ Cink.
„Kudy?“ Cink cink.
„Kudy?“ Cink cink cink.
„Hrom haby do toho huhodíl! Tak hudy?“ Cink cink cink cink.
„Kdepak toť vede cesta na totoť hradisko?“ Cink cink cink cink cink.
Kop!
„Díky, Výsosti, za vysvobození. Vypadám sice jako člověk, ale jsem zvířátko. Sto let čekám na královský kopanec, ale zatím mi dávali jen peníze. Vezměte si je. A já se zase vrátím mezi zvěř.“