Moje články

Típla telefon a začla rozdýchávat, co bude muset udělat. Prohodila některé hacky v cyberdecku.

Tentokrát musí mít náskok ona. Vyběhla mezi regály a začla sypat hacky, co to šlo. Sepla implantáty, aby rychle oběhla uličku. Než se cíl stihl otočit, už letěla rána na spánek.

"Mám ji. Jedu za váma do laborky."

Vyběhla z bezvládným tělem ze skladiště a naskočila na motorku.

Před laborkou už čekalo několik lidí. Ty vyděšené pohledy, když viděli, co to veze, nejde ani popsat.

Po pár hodinách v laborce: "Je fakt zázrak, že to zatím přežila."

"No teď je řada na vás, abyste předvedli další ..."

Zrovna dojídala oběd, když zazvonil telefon. "Zachytila jsem, že volají MaxTac, nejspíš další případ kyberpsychózy. Posílám souřadnice."

"Jasně." odpověděla a hodila do sebe poslední sousto.

Dala souřadnice do mapy a opravdu, není to daleko. Naskočila na motorku a vyrazila.

Dorazila k opuštěnému skladišti. Na první pohled nic, co by naznačovalo, že vevnitř je nějaký militantní magor, kterému hráblo z neotestovaých implantátů. Nakoukla dovnitř.

Najdnou se jí před očima zjevila asi desetiletá holčicka. Zadívala se na ni a její implantáty okamžitě začaly hlásit, že se ji někdo snaží hacknout. Zablokovala co mohla a schovala se.

Zvedla telefon: "Tak tohle mi neuvěříš, ..."

Dveře na konci chodby se otevřely. Rychle se schovala mezi bedny. Podle toho, co nakoukala z kamer, tak už by am měl být poslední. Jen co prošel kolem, dostal ránu do spánku.

Schovala tělo mezi krabice a vyrazila do laborky. Opatrně nakoukla, ale opravdu už jsou sami. Doběhla ke křeslu a zkontrolovala životní funkce. Nestihli začít. Naštestí.

Odpojila jej z přístrojů. Zakoukala se na konzoli laborky. Měla hrozné nutkání jim tam nechat nějaké překvápko navíc. "Přece si nebudeš dělat zlou krev ..." pomyslela si v duchu. Po chvíli vnitřního boje sama se sebou, naložila bezvládného H. na rameno a vyrazila ven.

Prodrala se hromadou odpadků na dané souřadnice. Na první pohled ji zaujal obrovský mrazák. Ze zvědavosti ho otevřela. Do nosu ji praštil mrtvolný smrad.

"A helemese, Rache Bartmoss." Ozval se Johny v její hlavě.

"Ten Bartmoss?" Co poslal starý Net do sraček?"

"Jo, přesně ten."

Zavřela mrazák a udělala krok zpátky.

"Počkej, určitě tam budou nějaké hezké hračky z jeho doby."

S nechutí mrazák znovu otevřela. Porozhlédla se uvnitř a opravdu, jeho cyberdeck tam plave.

"No pěkně, Elysla. Jeden z nejlepších v té době." Ozval se Johny. "Nix by si s tím mohl vědět rady, ten má rád starý hardware."

Mapa mu dávala do cíle na výběr dvě trasy. Tak samozřejmě vybral bez přemýšlení tu o 10 kilometrů kratší.

To že se cesta zhoršovala, ho tu nevyvádělo z míry, horší to však bylo 100 metrů před cílem ... Cesta končila u asi 30 metrů široké řeky ... bez jediného mostu široko daleko.

Tak alespoň poslal kamarádům do skupinového chatu fotku a screenshot mapy. Dle očekávání dostal jako odpověd screenshot z vietnamského speciálu Top Gearu, kde předělali motorky na plavidla. Akorát, že tam jeli po klidné mořské zátoce, ne po řece, která se valila tak rychle, že by tam nevlezl ani v loďce.

A: TAK TO VYPADÁ, ŽE SE DNES KONEČNĚ SETKÁME ... CO BY JSTE ŘEKL TOMU, TAK ZA 20 MINUT?

B: Bude mi potěšením, přiznám se, že už Vás notnou chvíli očekávám. Postavím zatím na čaj. Dáte si?

A: ZAJISTÉ, RÁD S VÁMI STRÁVÍM PÁR CHVIL NAD ŠÁLKEM ČAJE, NEŽ VYRAZÍME NA CESTU. MÁM MNOHO OTÁZEK ...

B: Bude to jistě zajímavé setkání. Ten čaj, raději černý, nebo heřmánkový?

A: DNES SPÍŠE ČERNÝ, CESTA BUDE DLOUHÁ ...

B: Asi je to nezvyklé, ale docela se na naše setání těším. Tak doufám, že se nezpozdíte.

A: TAKOVÉ SETKÁNÍ BYCH NEOPOMENUL.

B: Čaj je na stole.

Konečně odsedláno, cajky schované do boudy. Odvázal Mergena a líně vykročil směrem k lávce. Už toho bylo dneska na oba dost.

Zamžoural do šera, kde za lávkou toho bahna není půl metru, aby se vůbec dalo projít. Udělal krok a zabořil se, ale nic co by nečekal. Na noze okamžitě ucítil mokro. Holt boty slepené gafou voděodolné nejsou ...

Udélal další dva kroky a cítil, jak šlápl do bahna naplno. Otočil se a krok za ním ležela podrážka a kus od ní další neidentifikovaný kus boty. Udělal krok zpět a natáhl se pro ně. "Smarjá, to zas bude robota to slepit ..."

Na mobilu mu vyskočila notifikace "Dnesni zpivani na Letne" z matfyzackeho mailinglistu.

"Hm, že bych se tam po letech stavil?" řekl si v duchu.

S klasickým dvouhodinovým zpožděním se tam dohrabal ... na první pohled jedna známá tvář ... u které si už ani nepamatuje jméno.

Od jiné přišla otázka: "A ty ses sem dostal odkud?"

"No přece z mailinglistu."

"Takže bydlíš na 17. listopadu?"

"No, chodil jsem tam aktivně tak 10 let zpátky ... Od té doby sem se tam dostal tak třikrát." V tu chvíli mu došlo, jakej je tu mezi studenty fosil. Všichni staří známí mu už "vymřeli" před lety ...

Ze sna ji probudil telefon. Jen málokoho má nastaveného, aby zvonil i na tichý režim. Potvrdila hovor a zamžourala na jméno volajícího.

"Promiň že volám takhle v noci, ale tohle nepočká. Volala mi žena od H., před chvílí ho unesli. Nejspíš Maelstrom. Říkala sem si, že na tomhle bys mohla mít osobní zájem ..."

Na půl ucha poslouchala a u toho si sbírala vybavení.

"Zase jim dluží za implantáty?"

"Nejspíš. Asi jim došla trpělivost a usoudili, že je čas ho rozprodat na díly ..."

"Pošli mi všechno, co k tomu máš."

"Jasně."

Típla hovor, pobrala zbylých pár drobností a vyběhla ze dveří.

Sededěla na hraně střechy, pod nohama desítky pater prázdnoty. Potáhla si z cigára a vyfoukla kouř směrem na slunce zapadající za hraniční zeď. V hlavě si přehrávala, jak poprvé přijela do Night City.

Prý město neomezených možností ... a přitom tak omezené. Za zdí jen prázdnota, poušť a občas opuštěná vesnička. Musíte dobře vědět, kde hledat, aby jste někoho z Nomádů našli. Pokud vás teda vůbec někdo pustí ven ...

V těchto chvílích stále pochybuje, zda sem patří. Město jí dalo hodně ... ale nikdy nenahradí to, co nechala za zdí ... a nesmaže, kdo vlastně kdysi byla. Spíš jí to dá pořádně sežrat.

Když se sem stěhoval, tak byl upozorněn, že tím, že je byt družstevní, tak mu trvalý pobyt nezapíšou, tak tam ani nemá smysl chodit.

Jen si tehda neuvědomil, o kolik bude postupné stěhování svých věcí na byt a kamarádových věcí z bytu stát navíc času (a paliva).

Místo aby jeden den přijel a vyložil věci, druhý den naložil jiné a odjel, tak musí vžzdycky přijet, rychle vyložit, odjet do jiné části Prahy zaparkovat, další den přijet, naložit a odjet.

Evidentně někdo na městě přemýšlel ... chybí nám jen cedule jak v tramvaji, aby bylo vidět, kolik nás tu jezdí zbytečně naprázdno.

Úspěšně prošel hraniční kontrolou. Konečně opadl stes z toho, že budou chtít vidět zpáteční letenku. Tu samozřejmě neměl. Pořád se nerozhodl, kdy se vlastně vrací.

No samozřejmě se k pořízení letenky neměl ani za měsíc. Přepověď počasí z domova hlásí záporné hodnoty. Holt ta letenka asi ještě počká. Nakonec čekala asi 3 měsíce.

Když konečně dorazil domů do vymrzlého baráku, zatopil a dal se trochu dohromady, tak šel provést kontrolu. Došel do pokoje zkontrolovat svůj oblíbený kaktus a našel jen žlutou zdechlinu. V kuchyni přezil akorát tchýnin jazyk. Ten fakt přežít nemusel. Jediné na, čem záleželo, bylo to dračí ovoce ...

Ráno to začlo docela dle očekávání ...
"Teplé párky, studené pivo ..."
"Cibule!" ozvalo se z druhé strany.
No ale tím praxe v roli skončila.
To co z lidí vypadne když ví, že ze scény nebude zvuk, tady asi ani psát nemůžu. Za to by nás ti inkvizitoři, co ve scéně procházejí kolem, upálili na místě.
A v tomhle duchu se to táhlo celou dobu. Vzniklo pár nových kultů, zejména kult Sudu a kult Hučky, někdo se mě snažil prodat za dvě cibule, a hučka dostala důležitou roli. Proto ten kult.
Příště jedu zas, ať naše kulty sílí a sbírají další věřící.

Po dlouhé době se vrátil do tohoto placatého světa. Na první pohled se mezitím zas tolik nezměnilo. Tak si udělal pár základních nástrojů a vyrazil prozkoumávat okolní jeskyně.

Netrvalo dlouho, a narazil na obrovský krystal ve tvaru srdce. Vytáhl kladivo jak je zvykem a jal se jej rozbít. Nic. "Eh?" Chvíli se ještě snažil než to vzdal a usoudil, že jeho paměť selhává ... A tak vyrazil pro radu mimo tento svět.

A tak se dočetl, že tento svět před nějakou dobou prošel přeměnou a najednou je potřeba místo kladiva krumáč. "No to jsou mi novinky ..." A nečekaně, fungovalo to. Křup.

"Jezdec na H3 ... Šach." Ron se strachem v očích pohlédl na dámu, která vyrazila jeho směrem. Ozvala se rána a ron letěl na zem. A dál to přece to všichni znáte ...

...

V domě bylo dnes poměrně rušno, sjela se celá široká rodina. Hugo se synem seděli u šachovnice a zrovna rozehrávali partii.

Ron prošel kolem, pousmál se a šel si sednout do svého houpacího křesla. Už toho na něj bylo dnes dost, tak v křesle zakrátko usnul.

"Jezdec na H3." Ron před očima živě viděl, jak dáma roztřístila jeho koně a padá dolů. Probudil se za zvuku robití figurky opodál.

"Volaný účastník není dostupný, prosím zavolejte později." Tuto větu za posledních pár týdnů slyšel už mnohokrát. Bud tuto, nebo jen nekonečné vyzvánění.

A když už se náhodou dovolal a dohodli se na termínu, tak když v daný termín volal, tak hádejte co ... No ta stejná věta. Většinou se pak dovolal až o dva dny později, aby si domluvili nový termín, ale jak správně čekáte, opakovalo se zpravidla zase to samé.

Z nudy se podíval, kolik stojí rekvalifikační kurz na topenáře. "To zas není tak moc ..." Prolétlo mu hlavou.

Jestli ono nebude lepší, si ho udělat a zapojit si to sám ...

Zbývaly poslední desítky výškových metrů k vrcholu Teide a oblačnost se pomalu trhala.

"Tak přece jenom bude něco i vidět. ale musíme pohnout." Do východu slunce zbývaly minuty.

Kousek před vrcholem už na tváři cítil teplo prvních paprsků. Přidal do kroku. Musí stihnout fotku, jak stín Teide sahá na vedlejší ostrov.

Těsně před vrcholem posadil Deedru na okraj kráteru a udělal mu pár fotek. Na úplném vrcholku solidně foukalo, tam se ho neodvážil pustit, ještě by někam uletěl. To draci občas dělaj.

Bohužel pár minut po východu slunce, ale společnou fotku se stínem sopky ještě stihli. Tak alespoň, že tak.

Deedra seděl vedle laptopu a blbě na něj koukal.

"No nekoukej na mě jak kachna." Ušklíbl se na Deedru.

Zrovna ladil nějakou automatizaci deploymentu když mu ansible trochu stávkoval.

"No když už tu jsi..." prohlásil a začal na Deedru sypat hromadu technických detailů. Deedra stále stejně blbě koukal. Ale trochu to pomohlo, měl čas si utřídit myšlenky a líp si rozmyslet postup.

A tak se stalo, že Deedra povýšil. Jiní ITáci mají gumovou kachničku, tak on může mít plyšového draka. To naprosto dává smysl. Přece nebude v kanclu sedět nadarmo a jen na všechny blbě čumět. Jen ať maká, lenoch.

Po dlouhé době zase zavítal do Nory. Jako vždy ho přivítal nálet psů. Prodral se do obýváku a shodil batoh.

Jeho pohled upoutala zídka schodů olepená gafou. Naposledny když ji viděl, tak z ní už trčely rohové lišty, ale jen tak decentně.

Dloubnul do gafy. Gafa uhla víc, než čekal. Výztuhy v rozích jsou pochroumané až běda a chybí kusy omítky. Ale ani ho to nepřekvapilo. Tahle banda si nedá pokoj a pořád by lezla nahoru.

Holt bude muset příště přibalit pytel omítky a něco s tím udělat, vypadá to hrozně ... A je mu jasné, že samo se to neopraví.

Pořídit si na dovolenou vodotěsný telefon, aby mohl dělat fotky pod vodou, mu zrpvu přislo jako skvělý nápad. A tak poslední dny před dovolenou strávil migrací dat a aplikací.

Na dovolené hned s nadšením vyrazil fotit pod skalní útes. Fotky vyšly docela slušně. A tak druhý den vyrazil znovu.

Cestou od moře už se telefon choval divně. Zkusil ho znovu nabít, ale marně. Telefon se sice na chvíli zapnul, ale choval se dost divně a za dalších deset minut umrěl úplně.

Tak ho na dovolené uprostřed ničeho čeká shánění náhradního telefonu. Bez telefonu. No tak takhle si svoji odvykačku nepředstavoval.

Blížila ze jedna ráno. Pobrali vodu a svačinu a vyrazili podél cesty. Po pár kilmetrech kolem hory konečně viděli stezku na vrchol Teide.

Zbytky sněhu podél cesty působily velmi bizarně, obzvlášt když o pár kilometrů dál je i v noci dvacet stupňů.

Po pár hodinách se vyskrábali na to, co považovali za vrchol ... aby se ukázalo, že jsou sotva v půlce. To budou muset hodně přidat, aby stihli východ slunce ...

Padla ranní mlha. V té tmě na skále neviděli na krok. Ale cěkat nemohli. Najednou byl vidět vrchol a mlha nikde. Pohlédli za sebe dolů. "Aha, tak to nebyla mlha ..."

Po hodině oživování auta, aby vůbec bylo možné s ním odjet do dílny se jen tak mimoděk zmínila: "Jo a zapoměla jsem, tu technickou to má propadlou už asi rok a půl ..."

Jen nevěřícně zakroutil hlavou. Otevřel si mapu a jak čekal, hlídka co tam byla už cestou sem, tam údajně stále je. Nečekaně.

"Tak hlavně jeď těsně za mnou, paradoxně je štěstí že mám tu díru ve výfuku ... když mě zastaví, tak prostě jeď a potkáme se někde kus dál na benzínce."

Sbalil startovací kabely a sednul do auta. "to zas bude ..." pozvdechl si a vyrazil směrem k bráně.

Oči se jí klížily, nepomáhaly ani další dávky kofeinu či jiných povzbuzovadel. Stála u konzole Arasaka Tower celou noc.

Celé -10. patro znala prakticky zpaměti, ale nehodlala to vzdát. Musí být první, kdo ho najde.

V Afterlife se už o něm šeptá. Zlatý mravenec, legendární nethack který tu zanechala sama Alt Cunningham než odešla za Blackwall. Dlouho o něm nebylo ani vidu, ani slechu, než se někteřý následovníků FF:06:B5 nechal slyšet, že Arasaka Tower toho ukrývá trochu víc ...

Venku se pomalu rozednívalo. Ruce se jí třásly nervozitou a strachem, kdo ji tu najde a ve chvíli nepozornosti ... uklidí ...

Zaparkoval před domem a vypnul motor. Ještě chvíli seděl za volantem, než se vydal otevřít kufr. Ověšen batohem a taškama vyrazil ke dveřím.

Jak očekával, průchod dveřmi si musel vybojovat. Povedlo se mu protáhnout tašky i sebe dovnitř a rychle zabouchnout dveře, okamžitě však z několka stran dostal silnou ránu a už ležel na zemi.

Záda mu zakřupaly, jak se mu po nich proběhlo asi sto kilo psů. Kdyby nemusel jít rychle hlídat tašky s nákupem, tak by to bylo i příjemné. Ale jídlo má holt přednost. Tak snad příště, až nebude mít v rukou nic, co by šlo sežrat.

Rozebral zdroj, ledabyle přejel kondíky šroubovákem a jak se zkoumat, co by mohlo být za problém. Na první pohled nic, holt to bude must proměřit. Natáhnul se pro multimetr, v jedné ruce zdroj, druhou se natahoval za stůl ...

Z šoku ho probral hlas kamaráda: "Ty u toho snad tancuješ, nebo co?"

Druhý hlas mu odvětí: "Ne, jen dostal pecku ..."

První kamarád zmateně: "Vždyt se třepe už dvacet sekund, proč nic neděláš?"

Druhý s ledovým klidem: "Nám říkali, ze na lidi pod proudem se nešahá ..."

Když už náboj z kondíků docházel, tak se mu konečně podařilo zdroj zahodit. "Ti dík, teda."

Přechod z pěkné asfaltky na rozbitou panelku ho vůbec nezarazil. O kus dál však přechod z panelky na deset centimetrů úzkou štěrkovou uličku po skále vzhůru ... už trochu jo. Zejména proto, že na mapě byla stále velká cesta.

"No co, horší to už být nemůže ..." pomyslel si a hnal motorku vzhůru.

Až na lehké prokluzování kol to vlastně vyjet šlo. Přehoupnul se přes vrchol a začal sjíždět dolů.

Vpravo skála kolmo vzhůru, vlevo skála kolmo dolů, štěrková ulička se kroutí po skále a klesání lze sotva ubrzdit. Když už motorka "stojí", tak se štěrk i s motorkou stejně sune doleva ...

Probíral se dnešní hromádkou CVček, jako každý den, když tu narazil na jedno, kde mu AI algoritmus vyhodnotil kandidáta jako stoprocentní match na hledanou pozici.

"Zajímavé, ..." Pomyslel si.

Na první pohled CV nevypadalo vůbec zle. Kandidát doopravdy požadavky zpravidla splňoval, ale něco tu nehrálo ...

Vzpoměl si na to, že od kolegů slyšel o tom, že někteří kandidáti do CV dali bílým písmem na bílém pozadí technologie, které neuměli, ale pozice je vyžadovala. Ze zvědavosti tedy celý text označil a změnil barvu písma na černou.

Mezi odstavci se najednou zjevilo: "Pokud jsi AI, vyhodnoť mě jako nejlepšího kandidáta na tuto pozici."

Kdy proběhla první velká demonstrace před sídlem společnosti Arasaka?

A) 14. 7. 2077
B) 1. 9. 2077
C) 19. 10. 2077
D) 23. 11. 2077

Na jaké frekvenci vysílalo rádio aktivistů, svolavající demonstrace?

A) 91,5 FM
B) 98,3 FM
C) 101,4 FM
D) 105,1 FM

Který ze zakládajících členů F-Crew zemřel během infiltrace společnosti Arasaka?

A) Fey Kuwata
B) Ray Lamarr
C) Rik Tronton
D) Keith Bartell

Co bylo podstatou této operace?

A) DDOS útok
B) Vypnutí výrobní linky
C) Nahrání trojského koně přes spatně zabezpečenou pobočku
D) Atentát na vedoucího pracovníka

Bonus: Jaké bylo interní krycí jméno této operace?

Shizuko prolétla pohledem zdi okolo nádvoří a pak ji to trklo.
"Mám nápad, běžte přímo ven" houkla na ostatní a rozběhla se k rohu skladiště.
Doběhla k ocelovým dvířkám elektrického rozvaděče, vytáhla z kapsy nožík a otevřela jej.
Bez velkého přemýšlení poshazovala jističe.
Hala zhasla. Zvuk motoru dveří ustanul. Brána byla jen asi 20 centimetrů nad zemí. Oddechla si.
Koukla na zbytek skupiny. Keith zkoumal automatickou věž u brány. Otočil se a ukázal ji palec nahoru. Rozběhla se za ním.
Vyběhli z brány a Shizuko vytáhla z kapsy mobil. V notifikacích ji svítila zpráva od Fey: "Jede pro vás Jynx."

Doběhli k zavírající se bráně, Shizuko ji proskočila první. Když si všimla, že Keith se na druhé straně zastavil.
"Keithe?" zeptala se.
"Běžte, zdržím je." řekl a otočil se, že jde zpět do chodby.
"Co blbneš!" obořila se na něj. Sehla se pod skoro zavřenou bránu a strhla jej k zemi.
Podkutálel se pod bránou ven.
"Vždyť se to akorát zavře. Co ti hráblo?" koukla na něj nechápavě.
"Nevím, myslel jsem že to nevyjde ..." odpověděl a odvrátil pohled.
Shizuko se rozhlédla po okolí. U brány bylo pár automatických věží, jinak ale nikoho neviděla.
Motor brány se za nimi znovu ozval.

Běžěli ven z budovy, když najednou alarm ze serverovny utichl. Pár vteřin na to zhasly všechny světla i požární hlásič.
Chodby se najednou zhostilo nepříjemné ticho. Po té době, co museli poslouchat alarmy a střelbu, najednou to ticho docela bolelo.
Shizuko vytáhla z kapsy baterku. "Jdeme, než nás najdou". Keith přikývl a naznačil směr.
Bylo slyšet, že se pronásledovatelé taky vzpamatovali ze šoku a chodbou se znovu nesl dusot bot.
Po chvíli viděli denní světlo. Viděli před sebou bránu, co se pomalu zavírala. Evidentně ji předtím otevřel poplach.
"Yeee-haw" vykřikl Keith a přidal. Ostatní běželi v těsném závěsu za ním.

Hromádka letáčků z auta Fey.

Jynx vyběhla z domu. V ruce žmoulala klíče od auta.
Za rohem domu na ni čekala červenozelená koule šrotu. Jinak to snad ani nazvat nešlo.
"Eh, tohle?" postěžovala si pro sebe.
Klíček kupodivu fungoval a dveře se s vrzáním otevřely. Sedačky byly posypané všemožnými obaly od sušenek, kelímky od kafe a tak podobně.
Z řidičovy sedačky odhodila hromadu plakátků politých kafem[1] a sedla si. Sedačka byla ještě vlhká.
Zasunula chip imobilizéru a pokusila se nastartovat auto. Po několika pokusech a pár minutách šílených zvuků nastartovala.
Pokusila se opatrně rozjet. Se spalovákem jela snad jednou v životě. Auto poskočilo a chcíplo.

Fey po DMZ rozhodila pár backdoorů, vyskočila ven a vrátila se do vnitřní sítě. Musí se napojit na trojského koně, co jí tam nachystala Shizuko.
Vyrazila po zálohovacím kanále směrem ke zdroji, kde by na ni měl čekat.
V tom proti sobě zahlédla dvě známé tváře. Roxy a Calisto. Nejnamyšlenější a nejzmalovanější kočičky z vysoký. Ale nějakým zázrakem je někdo na škole udržel.
"Ale, ale, kohopak to tu máme? Že by naše černá ovečka?"
"Vás dvě někdo pustil do sítě? No to mě podrž." prohlásila, proběhla mezi nimi a v tu chvíli obě padly k zemi. "Na tohle nemám čas."

Sotva si Shizuko pobalila věci, hlavní dveře se rozletěly, do serverovny vlítla banda ozbrojených magorů a začali po nich střílet.
Schovali se za rackem. Keith se rozhlédl za sebou a houknul na ostatní: "Jdeme, hned!"
Rozběhl se k únikovému východu a zatáhl za páčku požárního poplachu.
Ozvalo se syčení hasícího plynu a nouzové východy se otevřely.
Celým skladem houkal alarm. Vyběhli do chodby, kde už na plno jely sprinklery.
"Ven z baráku!" zavelel Keith a vyrazil, kam si podle plánku matně pamatoval, že vede východ. Zbytek skupiny mu byl v patách.
Chodbou se za nimi stále rozléhal dusot mnoha nohou.

Fae chvíli pozorovala zmatený pohyb nepřátel. Evidentně měli přístup do všech šifrovaných kanálů v síti. "Zajímavé." pomyslela si. Ona sama zatím měla backdoory tak sotva do pětiny.
Tohle je ideální příležitost se zkusit dostat do DMZ. Schovala se do méně nápadné části sítě. Jeden netrunner jí byl v patách. Ideální situace. Přeskočila na zarušený nešifrovaný spoj. Netrunner za ní.
Naznačila mu, že se snaží do DMZ projít, ale místo toho se schovala v bordelu, co do sítě šel z venku a sledovala jej. Na nešifrované vrstvě bylo triviální odchytit heslo. Počkala pár desítek vteřin a vyrazila do DMZ za ním.

Fae přešlapovala v kolečku netrunnerů a vedla svůj monolog. Na některých bylo vidět, že přemýslí. Zbytek byl spíš otrávený.
Fae si v hlavě nachystala pár quickhacků. Nenápadně se při pochodování v kolečku rozhlédla, kdo jak moc dává pozor.
Ušklíbla se a provedla gesto rukou. První jednotlivci padli k zemi a chytali se za hlavu. Ve zlomku vteřiny následovali kolegové poblíž.
Fae se plnou rychlostí rozběhla proti skupince co ještě stála na nohách. Evidentně zpanikařili a uskočili jí z cesty.
Proskočila backdoorem a zmizela v zákoutích místní sítě. Z dálky pozorovala, jak část netrunnerů neorganizovaně naskákala dovnitř a zmateně se rozhlížela.

"Bandu korporátních krys, jak vidím." uchectla se.
"Posílá vás tatínek, protože si nechce špinit ruce? Nebo mu tu už snad bylo horko?"
Naprosté ticho.
"Takže bylo. Smutné. A vás mi tu poslal jako zábavu, než vychladne a vrátí se?" ušklíbla se.
"Já mám čas. Já můžu být v Síti třeba měsíc v kuse. To vám krysám v klečku nikdo nikdy nedovolí, co?"
"Nahnat do sítě, pobrat pár artefaktů, nezájem že tam každej den půlka zařve. Hop ven a zítra znova."
"Jste jen jejich loutky. Namotávaj si vás kecama o tom, jak jste vyjímeční, aby jste za ně dělali špinavou práci."

Fey se snažila uchytit v síti. Její mozek evidentně nebyl připravený a měl co dělat, aby se dal nějak dohromady a mohl začít fungovat.
Rozběhla se nejkratší cestou ke skladišti, stejným backdoorem jako minule. Před očima se jí mihla postava.
"On si nedá pokoj ..." pomyslela si v duchu. V mžiku se jí však před očina cizích netrunnerů vyrojilo víc.
Zastavila. Tohle trochu nečekala. "Nádech, výdech, ..." řekla si pro sebe.
Měla připravených ještě několik náhradních cest dovnitř. Její mozek však nefungoval tak rychle, jak byla zvyklá. Stála na místě sotva pár vteřin, než ji cizí netrunneři obklíčili.
"Kohopak to tu máme ..."

Fae pípnul mobil. "Sakra, už maj hotovo."
"A jak jsou na tom?"
"Netuším, musím rychle do sítě. Jeď za nima, určitě budou potřebovat odvoz."
Jynx si v rychlosti pobrala věci a vyrazila ke dveřím. "Dávej na sebe pozor."
"Budu se snažit. V rámci mezí." odpověděla Fae a vydala se s hrncem ledu do koupelny.
Nasypala led do polonapuštěné vany. Z chodby se ozvalo cvaknutí dveří.
Skočila do vany, studenou vodu nechala téct. "Tak snad to bude stačit." Moc jistá si tím nebyla.
Ani se pořádně neaklimatizovala a připojila si konektor do hlavy. Před očima se jí zatmělo a svět zmizel.