Poezim 2025

Rozpálená poušť,
přes písek v dál droid pádí,
dvě slunce v zádech.

Trigger warning: laryngitida

.
.
.

Do ticha noci ozve se štěkot co ze sna ji vytrhne
Copak vypustili psy?
Či se liška strání prohání?
Nikoliv, to jen dětské trubky se zúžily a matčino srdce sevřela těžká ruka strachu.
Dítko kníká „Nemůžu dýchat“
Pevná ruka balí ho do deky,
Okno otevřít chvátá
Pak společně poslouchají tlumené zvuky noci
Trhaný dech se s každým studeným nádechem zklidňuje
Ještě chvíli stojí jak mariánský obraz, než si je úplně jistá,
pak uloží malou hlávku na polštář a v bdění sedí na vartě

Na střední zdravotní škole
neříkej všem rovnou vole,
kdo ti chtějí vysvětlit,
že chemii musíš mít.

-ný, -natý, -itý,
chemické jsou hity
-ičitý, -ičný, -ečný,
názvosloví věčný
-ový, -istý, -ičelý
student je z něj zničelý.

Befeleme pes se veze
chemie se po něm sveze
hychykyrydytyny
během první hodiny.

Uč se hochu chemii
ať neskončíš v pomyji.

Pusinky zamkněte,
očíčka zavřete,
ať se vám zdá krásný sen.
Vždyť ráno raníčko,
než vyjde sluníčko,
musíte z postýlky ven.

Pusinky zamkněte
a brzy usněte.
Zavřete už očíčka.
Jinak nebudete svěží
a ráno pak stěží
vzbudí vás matička.

Na parížském hřišti,
čtu si povídku.
Děti vztekle piští,
já mám po klídku.

Celou Eiffelovku,
vyběhneme zas.
Musím. Na férovku,
za hasičský čas.
(7 minut)

Zítra asi Louvre,
nachystám si visu.
Nejspíš budu platit,
novou Monu Lisu.

Běží skrz časem
Osudová setkání
A kdo je spasen?

Surovin kopa
s láskou a s péčí
pak polední klid.

pozn.: Upekla jsem k obědu kachnu. Cítím se jako Magdalena Dobromila Rettigová! ;o)

Kronikář nový pergamen vytáhnout musí.
"Děvenko, není tu pro mě brk husí?"
"Z husy? To bude mýlka 'ňáká,"
dí Alenka a podá mu pírko z plameňáka.

Nenávist sžírá
myšlenky i útroby
Země hltá krev

V ledových stínech
první nádech mrtvých plic.
Hle! Ono žije!