DMD 2022

„…ták, a takhle opatrně natáhneme panence šatičky přes hlavičku…“
„To je Hudžínka!“ dí dcera.
„…natáhneme Hudžínce šatičky a tady vzadu je zapneme na suchý zip, takhle…“
„Mamíííííííííí, podívej se, co Slávek zase udělal!“
„…Slávku vrať to Zuzce zpátky do domečku pro panenky! A teď nasadíme botičky…“
„Ááááá, on mi ten nábyteček rozbije, mami vezmi mu to!“
“…Slávku proboha nejez tu židli, kdoví co je to za umělou hmotu, jestli máš hlad, tak tady máš banán…“
„Mamííííííííí, on mi to rozhňahňal na stoleček!“
Nemám tuchu, jak jsem to přežila a kam ty roky utekly, ale v sobotu se mi dcera vdává.

„Viděls, jak se tvářili? Viděls to? Kurva skvělý!“ Tom prakticky poskakoval, úsměv roztažený do maniakální grimasy.
Greg (jako obvykle) nervózně přihlížel.
„Teďka můžu všechno, kamaráde! Všechno kurva! Můžu sežrat židli!“ Jednu popadl a vyzývavě se s ní otočil.
„Ne, nejez tu židli,“ zakuňkal, protože u Toma v náladě bylo možné všechno.
„Nebudu ji jíst, ty pako, to bylo obrazné. Ale....“ Postavil židli na kraj terasy a vylezl na ni. „Tohle je skutečný.“
„Nevím, Tome, není to nebezp...“
„Neser mě, Gregory. Pojď, chyť mě jako Jack Rose v Titaniku. Protože jsme kurva na vrcholu!“
Potemnělé italské nebe zaplnily animální skřeky oslavy.

Už byla nervózní. Čas se pomalu blížil ke konci, ale žádný výsledek stále nepřicházel. Nejdřív si myslela, že je to jen malý předmět. Přece nebudou plýtvat tolik drahého materiálu. Všechno, co bylo možné zvednout jednou rukou, však už zkusila a nebylo to nic platné. Co kdyby to byla jen oddělitelná část jiného, většího předmětu? Rozhlédla se okolo. Musí to být buď vrchní část předmětu, nebo předmět, který nenese velkou hmotnost, jinak by se už dávno zhroutil. Nechtělo se jí, ale všechny možnosti už byly vyplýtvané. Zvedla židli a zakousla se do jedné z nohou. Naštěstí to na třetí pokus uhodla.

"Kousej v koutě, jinak najdou tě." zní malému červotoči v hlavě slova matčina.
"Dřevo najdi chutné, vyhni se co je zatuchlé." otec nabádá.
"Nejlepší jsou staré trámy, schovají je na půdě krámy" děda ledacos ví.
"Dej si trošku, nepřeháněj, ať tě z domu nevyháněj." babi moudře napoví.
Vzal svůj ranec, do světa šel, najít sobě domov svůj.
Ukáže jim, jak je pilný, ukáže jim, stůj co stůj.

Jenže ouha, co jsou rady, když není tady nikoho,
kdo by řekl, jak a kdy kousat, ale hlavně do čeho.
Domek krásný, přenádhera hotová.
Nežer židli, když to nevíš, že je ona plastová.

Vitrážovými okny pronikalo laskavé podvečerní slunce. Pořád. Už celé dny beze změny úhlu či intenzity.
Dítě tu pořád bylo. Plazilo se po naleštěném mramoru mezi lavicemi a občas se s radostnými jiskřičkami v očích do některé zakouslo.
Podezření v Aleně rostlo a bobtnalo až hrozilo, že ji zadusí. Dala by hodně za to, aby si Kryštof nechal své tajemství pro sebe.
"Adame," zkusila dítě oslovit.
Upřelo na ni pohled a jeho oči náhle zestárly. Kulaté modré oči z nočních můr. Nevyhrožovaly, neděsily, jen prosily o pomoc, což bylo vzhledem k tomu, že Alena Vránová věděla, jak Katedrála vznikla, daleko horší.

Židle. Obyčejná, světlem zalitá židle. Záře oslepuje.

„Sedni si,“ volá líbivý hlas.

Poslechnu. Udělám krok, dva. Sednu si. Stihnu si ještě uvědomit, že židle je pohodlná, když vtom jas zastíní černý mrak.

Temnota roste. Napřahuje ke mně svá chapadla. Její bezedný chřtán polyká třpyt paprsků. Tesáky se zakusuje do opěradla. Pařáty zabodává do dřevěných nohou.

Najednou vše zmizí. V hlubině černě cítím zimu.

Někde shůry se ozývá: „Nedovol jí to!“

Vzepnu všechny síly. Pocitem odháním tu temnou bestii. Zápasím s ní.

Nech mi mou židli!

Nato se ozve tichý déšť světla.

Židle. Ta obyčejná židle je opět na svém místě.

Byla to první zima, kterou strávili společně v Kaer Morhen.
Jednou večer si Jaskier umínil, že udělá tradiční kořeněné vánoční pečivo. Mouku z vlasů dostával ještě týden, značně mu ujela ruka s hřebíčkem a půlka postaviček, které z těsta vytvaroval, měla připálenou hlavu. Nikomu to ale vlastně nevadilo.
Následující ráno ho Geralt vzal na projížďku na Klepně. Cválali spolu třpytivou zasněženou krajinou a ledový vítr je šlehal do tváří. Když se vrátili, Jaskier se s loutnou stulil v kožešinách u sálajícího ohně. Geralt seděl opodál, ukusoval perníkové postavičky a pobaveně poslouchal barda broukajícího něco o silném zaklínači a o jmelí.

Břeh starého rybníka lemovaly ledové krajky, ale ve vzduchu už jednoznačně převládala sladká vůně nastupujícího jara. Pestrobarevné diamanty se proháněly nad hladinou a s mistrovskou přesností tišili hlad čerstvým potěrem. Ti z ledňáčků, kteří měli největší štěstí v rybolovu, vystavovali modrá pírka mladému slunci a trénovali hrdélka k nadcházejícím milostným áriím.
Malý Ledňáček to hemžení pozoroval tiše, sedě na židli, která tu zůstala po rybářovi jako svědek náhlé oblevy. Toužil přidat se k ostatním, ale pochroumaná křidélka ho držela při zemi. Nebo tedy alespoň při židli. Jiní by ji už možná ohlodali nudou. Ne však Ledňáček. Jeho čas brzy přijde.

"Duben se blíží!" zaječel zděšeně Marigold při pohledu na kalendář a zajel pod postel. Zbytek jeho knižního vesmíru pokračoval v dřímotě.
"Soto?" nechápal naopak Rogan.
"Duben se blíží," zopakoval suše Severus a pokračoval v četbě novin.
"Takže roční spánek je v tahu," zavrtěl se Geralt pod peřinou.
"Pravděpodobně," ozvalo se ode dveří.
"Zdravím, veliteli."
Elánius dosedl ztěžka na židli, v ruce malého dráčka.
"Mám špatný pocit."
"To je dubnem."
"Jen jestli. Co je za témata?"
Všichni krčili rameny, jen z postele se ozvalo mumlání Zaklínače:
"Borchu, řekni tomu svýmu příbuznýmu, ať nám neožižlává nábytek."
"Já?" ozvalo se dotčeně od stropu.

Práce, stres a učení
Sem a tam mnou mydlí
Rovnou na hroty vidlí
Všecičko to mučení
Zvládne, kdo zatne
Ve stresu teď bydlím
Oči mám matné
Však nejez tu židli!

A v jarním pučení
Mé naděje stydly
S vážkami a šídly
Zmizely v bzučení
Ty už nejsou vratné
Tak zamávej křídly
Buď děvče zdatné
A nejez tu židli!

Medici potlučení
Vlasy nám všem zřídly
Pryč s dobrými bydly
K poslání jsme určení
Co je to však platné
V ordinaci sídlit
Vděkem se nebohatne
Nejezme tu židli!

Drobnosti nepodstatné
Řeším mezi jídly
I když je to špatné
Tak nejím tu židli!