DMD 2023

V desátém roce obléhání Tróje se už skoro všichni pomátli, někteří vojáci se vozili na vagónu plném uhlí a bojovali s trojskými vojáky, kteří se také vozili. Zrovna proti sobě jeli Hektor a Patroklos, ale srazili se a vagóny se rozsypaly. Na Olympu se bozi chichotali nad rozsypanými vagóny a Zeus řekl: "Zajímalo by mě, kdy Řekové zjistí, že to nebylo uhlí, ale papírové koule natřené na černo."

"To jsme si s těmi vagóny s uhlím moc nepomohli," řekl Agamemnón.

"Což takhle vytesat dřevěného koně, do kterého bychom se mohli schovat a v noci Trójany pobít," navrhl Odysseus lstivý plán.

Některé noci jsou jako těžká deka. Olovo spánku dusí nádraží i vechtrovny a neviditelná ruka stáhne šraňky pro Mrtvej vlak.
Rezavá a špinavá lokomotiva, popraskaná skla, dveře kotle visí na posledním pantu. Vagóny s vytřískanými skly i dveřmi drží pohromadě snad jen silou vůle. Telegrafní dráty se rozezvučí a do noci monotónně šeptají jména cestujících: Těch, kteří skončili svůj život na kolejích. Těch, kteří skončili jiné životy při stavbě tratí. Těch, kteří do dobytčáků nakládali živé mrtvé a posílali je do Osvětimi, Bergen-Belsenu, do Vorkuty, na Kolymu.
Jedou až na konečnou. Do Poslední stanice, černé jako peklo samo. K nám.

“Ne-u-vě-ři-tel-né!” ozvalo se zpoza závěsu.
Nově příchozí zpozorněl a nakoukl dovnitř. V paprscích slunce poletoval prach a stará čarodějnice zrovna věštila mladému blondýnovi z čajových lístků.
Crowley nechal látku závěsu spadnout a stoupl si vedle.
Po chvíli vyšel Azirafal a nevěřícně koukal proti slunci do svého šálku.
"Uvědomuješ si, že je to šarlatánství, žejo?" pronesl vedle něj démon.
Anděl nadskočil. "Crowley! Neviděli jsme se od -"
"Neříkej to. Pořád mi dlužíš oběd. A dezert."
"Vskutku. Dovol mi pozvat tě na tradiční pokrm horských pastevců - grilovaný kozí sýr s pikantním meruňkovým čatní."
"Kde vzali v horách meruňky?"
"No, víš..." vykrucoval se Azirafal.

Odysseus, Meneláos a Agamemnón se s vojsky a mnou nalodili a pluli směrem do Tróje. Bohužel je stihla bouře a lodě se vychýlily z kurzu. Po měsíční plavbě si uvědomili, že asi nejedou do Tróje. Uviděli ústí řeky, tak si Odysseus pomyslel, že to bude zkratka k Dardanelům a všichni vpluli do něj. Řeka se poté rozdělovala, tak si vybrali tu nejblíže k nim. Za hodinku se dostali do Tróje, ale v Praze.

"To asi nebude Trója, do které jsme chtěli plout," řekl Agamemnón.

"Proč myslíš?" zeptal se Odysseus.

"Trójané by přece měli dost peněz, aby opravili tamtu spadlou lávku."

„Víc času už ti nedám.“ Stopař se zvedl. „V pondělí odlétáme do Borovce. Problémy v horách.“
„Ale…“
„Počkáme, až se objeví.“
Dveře zaklaply. Bouchla jsem pěstí do stolu. Druhý měsíc pátrám po čímkoli, co by mě přivedlo k Dominikovi. Až se objeví! Co když bude pozdě?
Otevřela jsem notebook. Anomální jevy, nevysvětlitelné případy – všechny aktuální jsem prozkoumala. Nic. Jen zjitřená fantazie druhořadých pisálků. Nejdu na to špatně?
Obrovský titulek Blesku se ale nedal přehlédnout.
Šokující vandalismus! Vagóny zničené nelidskou silou! Kdo nasprejoval na trosky tag ovce? Jde o válku nádražních gangů?
Sbalila jsem počítač, připravenou tašku a vyběhla z bytu.

Píše se datum 08. 08. 08. V Bohumíně se s úderem desáté hodiny času letního středoevropského, dle GMT ovšem teprve hodiny osmé, vydává z Varšavy jedoucí vlak EC 108 Comenius po přepojení lokomotivy a části vagónů na další cestu ku Praze.
O půl hodiny později: ve Studénce rekonstruují silniční most přes trať. Tento náhle padá do jízdní dráhy vlaku, strojvedoucí brzdí marně. Vlak naráží do zříceného mostu, lokomotiva a přední vagóny jsou doslova masakrovány. Nastává chaos, panika, první zprávy prognózují přes stovku mrtvých. To se sice nepotvrzuje, následky jsou i tak strašné. Nakonec je mrtvých osm a zraněných osmdesát osm.

Napsat prostý příběh o putování dvou šlechtických dětí za králem, to je už ohrané. Ale příběh chlapce, který čte knihu o putování a tak dále, tu byl jen jednou. Nebo dvakrát? Tak nic, nechal jsem ho do té knihy rovnou propadnout. Děj uháněl vpřed jako dobře namazaný vagón. Tak dlouho, dokud Adamovi nedošlo, že je jen další literární postavou. A dokud se z knihy nedostal ven, aby mi za to odhalení rozbil ústa. Teď se válí na mém gauči, jí moji pizzu a kritizuje moje psaní. A kniha? Ztratila logiku a připravený děj se rozsypal! Takhle to, Adame, teda nepůjde!

Tunel otvorili s veľkou pompou. Prvý tunel vedúci horou! Najdlhší svojho druhu! hlásali nadšene titulky.
To zas nie je taká výhra, keď je jediný.. zašomral v duchu Filip. Aj tak ho kvárila zlá predtucha.. Bola to posvätná hora kmeňa Imaí, do ktorej vykopali tú trasu. A tie udalosti pri stavbe.. rozsypaný vagón bolo to nejmenej. V miestnej nemocnici sa doteraz liečilo cez dvanásť ľudí. Zranenia, otravy, halucinácie...
Davom sa zrazu začalo niesť šumenie. Vlak neprichádzal, a to dorazila delegácia z východzieho miesta.
"Vraj vyrazili pred šiestimi hodinami..." hlesol niekto vedľa Filipa.
Filip sa neveriacky pozrel k hore.
Hora stále mlčala.

Rýže.
Vagon rýže!
Bradavický expres plný rýže!
Svatebčané ji plnými hrstmi sypou na novomanžele.
Kdosi vytáhne hůlku.
Zrnka se změní v mraky magimravenců s obrovskými kusadly…
„Nééé!!!“ Hagrid vystřelil z postele.
„Copak drrahoušku?“
„Sem se lek, dyž tu rejži proměnil…“
„Kdo? Jakou rrýži?“
Hagrid Olympě povyprávěl svůj sen.
„Co na něm bylo tak strrašného? Veškerrou žoužel miluješ a kouzla také, nebo ne? Možná jsi přřeprracovaný.“ Zamyslela se. „Myslím, že rraději nepojedeme na svatební cestu do magického safarri parrku.“
„Ne? Kam teda pojedem?“
„Někam, kde si od svého brradavického bestiářře a od magie dokonale odpočineš. Do nějakého malého tichého hotýlku. Mudlovského.“