DMD č. 21. pro 21. 4. 2014. Téma: Cesta pravé ženy

Duše ženská jest těžko pochopitelná. Jednou mladá a rozpustilá, jednou mateřská a měkká. Jak v tom má vyznat? Každý den nám ukazují jinou tvář!
Den první slibují lásku, založení rodiny. Běžím po jejich slibných pachových stopách. Už zítra, už brzy, dnes se ještě ztrácejí v dáli.
Druhý krouží kolem mě a já kolem ní, ale dělí nás mříže a za chvíli jsem odchycen člověkem a zavřen do klece. Nepovedlo se. Zítra!
Třetí už není zájem. Utržil jsem kopanec a kousanec do packy. Fňuk.
Den čtvrtý k nim radši ani nelezu. Jsem uražen. Ale vím, že zítra zase bude den první...

Těsně před nastartováním zavolat, že vyjíždíme.
O půl hodiny později zavolat, že bylo nutné vrátit se pro plyšového potkana, a že vyjíždíme až teď.
Nechat děti rozdrobit na sedadla dvě tatranky.
Pod strašnými pohrůžkami zakázat rozlití limonády.
Čtyřikrát zastavit kvůli jednomu čůrání.
Dvanáctkrát přezpívat „Holka modrooká“.
Zkusit děti přesvědčit, aby radši počítaly protijedoucí auta zvolené barvy. Neúspěšně.
Upozornit na všechny koně, krávy a psy, které míjíme.
Trvat na tom, že teď už nebudem vyndávat z kufru žádné hračky.
Zastavit a vyndat z kufru hračky.
Zdůvodnit, proč nejedem radši vlakem.
Objevit rozlitou limonádu.
Předat nezabité děti babičce a dědečkovi: k nezaplacení.

Po morové ráně, která během dvou dní vybije celou mužskou populaci na planetě, všechny ty otce, manžele, milence, syny, kamarády, šéfy a šovinistická prasata, máš několik úkolů.
Nezabít se a nezešílet. Najít si kanál, kterým bude tvé zoufalství a smutek plynule odtékat z nikdy nevysychajícího zdroje.
Najít si úkryt a zdroj potravy ve světě, který se nezadržitelně hroutí do sebe.
Redefinovat své ženství. Jsi-li celibátnice, bezdětná žena nebo lesba, máš jistou výhodu. Už jsi tím jednou prošla a máš na co navázat. Jestli ne, čeká tě těžká práce přetvoření obrazu sebe samé, když referenční skupina zmizela.
Dokážeš to. Hodně štěstí.

Naše babičky říkávaly "sedávej panenko v koutě, budeš-li hodná najdou tě". A taky že muž je pán tvorstva, má vždycky pravdu a právo na cokoli. Při pohledu na udřené a utrápené stařenky to další generaci moc nelákalo. Tak si ženy ostřihaly vlasy, začaly nosit kalhoty, vymohly si rovnoprávnost a začaly dělat mužské práce. S úžasem zjistily, že po nich muži nešílí, že je namísto respektu a lásky nechají dřít jako koně a pro vztah vyhledávají načančané bezbranné panenky. Další generace tedy začala hledat cestu pravé ženy. S úžasem zjistila, že to není ani puťka, ani mužatka. Stačí být prostě Žena.

Remus ze začátku protestoval, nakonec ho ale přinutili pochopit důležitost geniálního, bezchybného plánu. Byl to útěk z domova, to se nedalo brát na lehkou váhu. Nemohl přece jenom tak vyjít ze dveří.
„Tak si to probereme ještě jednou. Signál je jelení zatroubení. A pak? Červíčku?“
„Přeměním se, dostanu se do pokoje služebné, zmenším šaty a přinesu je Tichošlápkovi.“
„Tichošlápku?“
„Já si vykouzlím prsa, obleču se a nasadím si tuhle paruku.“
„Náměsíčníku?“
„Já budu čekat pod oknem s paraplíčkem a kabelkou. Vážně?“
„Jo. A já budu za rohem u kočáru oblečený jako pravý gentleman. Jsme připraveni. Zítra v noci to vypukne.“

Byla milované dítě. Její rodiče byli zlatí lidé. Vychovávali ji k poslušnosti a zbožnosti. Nebylo divu, že z ní vyrostla pokorná a laskavá dívka, kterou si každý, kdo ji znal, brzy oblíbil. Ani když vyrostla, neztratila nic ze svého dětského půvabu a upřímnosti. Když jí rodiče domluvili svatbu, byla šťastná. Konečně se měl její život naplnit. Její muž jí bude jistotou a oporou a zároveň jejím celoživotním posláním. Na zásnubách zářila radostí. Poznala už, že syn Jakubův je dobrý člověk.
Tehdy ještě nevěděla, že její cesta není zdaleka u konce. Pak ji navštívil anděl. Vzdala se jistoty a řekla ano.

Buffy dokázala zneškodnit přesně řízenými kopy několik upírů najednou. Dokázala vyrvat plaňku z plotu a užít ji jako improvizovaný kolík. Dokázala trefit ze samostřílu deseticentimetrový terč ze sta kroků.
Jenomže k čemu jí to bylo? Všichni její kamarádi byli geeci, její milostný život stál za smradlavou bačkoru a Gilles jí stejně vždycky jenom vytýkal chyby.
Rozhodla se přihlásit mezi roztleskávačky. Ostatně její matka v tom byla opravdu dobrá. Snad něco z jejích genů podědila.
Dokončila sestavu a sesula se k zemi. Věděla, že to není dobré.
Předsedkyně poroty soucitně zakašlala.
"Buffy, je mi líto, ale na tohle jsi úplně levá."

Xénie posbírala nádobí od večeře.
Odešla vykoupat nejmladší holčičku. Uložila ji ke spánku. Pohádku dnes trochu odbyla.
Vrátila se do kuchyně. Sklidila nepořádek.
Ignorovala malicherný spor Bořka s Radkou. Rozsoudila jakýsi zásadnější.
Našla Drahošovu modrou ponožku. Zjistila, že se ztratila jedna zelená.
Zahnala Bořka a Radku do postele.
Zalila muškáty.
Už neměla čím přehlušit ticho.
Evžen se nevracel. O falešných kamenech říkal pravdu, jí by nelhal nikdy, tím si byla jistá. Stejně jistě věděla, že neřekl všechno.
Intuice burcovala na poplach. Něco se strašně zvrtlo.
Přikázala Drahošovi dohlédnout na děti.
Vyběhla z domu.
Proměnila se v lišku.
Vyrazila po stopě.

Někdy ty pokusy prostě nevyjdou.
Pohled na ni nebyl zrovna pěkný. Ne na stružku krve, co jí stékala po spánku. Dolů a dolů... kapala na zem, tvořila loužičku.
Přiklekla k ní, možná ji to porazilo, objala ji. Plakala. Zabořila tvář do jejích vlasů. Byla ještě maličká. Nechápala nic a nějakým zvláštním způsobem zároveň chápala všechno.
Pohádky při svíčce. Pochopení, pohlazení. Experimentování, lektvary, látky, vynálezy, zvědavé dětské oči. Speciální víkendové pokusy pro dcerušku. Výbuchy zvláštních barev, procházky, smích...
Maminka.
Když přišel táta, byla už připravená. Pohlédla na něj hlubokýma, uplakanýma, ale rozhodnýma očima.
Nasadila si náušnice z ředkviček. A zasněný úsměv.

April byla dokonalá. Jak by taky ne, když ji vytvořil Warren. April nosila krátké sukně a měla velká prsa. A byla sexuální bohyně. Taky uměla perfektně uklízet a vařit.
Tak proč ji Warren nemiluje? Je dokonalá, a tak to nedává smysl!
Blondýna vedle ní stále mluví.
„Ty máš alespoň výmluvu, umělou inteligenci. Já bych měla mít rozum a nesnažit se přizpůsobit každému chlapovi. Vždycky budu silnější než oni. Nebo živá. A nejdřív bych měla porozumět Buffy, než se budu snažit porozumět někomu dalšímu.“
April to nechápala. Vždyť cílem ženy je být dokonalou partnerkou pro muže! Proto byly stvořeny. Nebo ne?