DMD č. 5. pro 5. 4. 2012. Téma: Poslední bonbónek

Byli sami. Ostatní odešli. Jack zezadu přistoupil k milenci, něžně otřel nos o jeho ucho, položil ruce na boky.
„Nepřibral jsi trochu?“
Ianto se otočil, ve tváři měl poněkud pohoršený výraz. Jack zajel rukou pod košili a potměšile se zasmál.
„Možná pár liber,“ zamumlal pan Jones, vymanil se z objetí a odklidil se na recepci.
S pocitem úlevy se rozhlédl, vytáhl zásuvku, znovu se rozhlédl... Luxusní nugátovou bonboniéru otevřel jako cosi posvátného.
Podíval se na hodinky. Má přesně sedm minut, než se tu někdo objeví. Začal od kraje, systematicky. Musel. Poslední bonbónek měl totiž trochu zvláštní úpravu: obsahoval pilulku zapomnění.

Morfeus seděl na okraji gauče a pozoroval Vědmu, která si lebedila zabořená v pohodlném křesle naproti. Neměla prý dnes čas péct – tak aspoň otevřela bonboniéru.
Tahle setkání miloval. Miloval, jak si rozuměli i bez množství slov. A navíc se oba mohli utlouct po sladkém.
„Měl bys už jít…“
Věděl to. Co potřeboval, už mu řekla. Věděl, že vysedáváním na gauči ohrožuje svou posádku. Přesto dál hypnotizoval krabičku na stole. Ještě nebyla prázdná.
Vědma se natáhla a nabídla mu poslední.
„Víš, o čem teď budeš přemýšlet,“ řekla.
Věděl i tohle.
Neprojeví se všechny ty kalorie na mentální projekci jeho reziduální image?

(4k)
Řež skončila, on stál na nohou jako poslední. Od nižšího boha se to možná očekávalo, nicméně jeho doménami byly oblasti veskrze civilní a konkurence velká.
Začalo to docela nevinně po obědě, kdy jeden z mužů ignoroval přímý rozkaz. Následovala otevřená vzpoura, běsnění a smrt. Bratr neznal bratra, sestra sestru, kosti létaly vzduchem, oba berserkové si navzájem pouráželi matky a rozkousali lebky a Edvin vlastnomečně naporcoval ostřelovače, medika a pyrokinetika do zbylé brusinkové omáčky. Devět mrtvých, jeden živý.
Jako správný drsný seveřan si zaškrtil krvácející pahýl po ruce kusem cizí košile a spokojeně se natáhl pro poslední čokoládičku ze sobího mléka.

Ve sklenici ležel citrónový bonbon.
Vrásčitá ruka se k němu přiblížila, ale než se prsty stihly sevřít kolem něj, zarazil se.
„Ještě ne,“ zašeptal roztržitě Brumbál.
Zlatavý obal hlásil cosi o příchuti citronu. Lákal. Ale byl poslední.
Copak si ho mohl dát? Měl by počkat, až bude mít další.
„Pojď sem,“ ozval se po chvíli přemožený závislostí na okouzlující chuti a strčil ruku do sklenice. Prsty sevřely bonbón a ředitel školy čar a kouzel se jej pokusil vytáhnout. Zasekl se. Trhl rukou uvnitř sklenice než ho zarazilo vrznutí dveří.
„Albusi?“ Minerva šokovaná situací, jíž se stala svědkem, netušila, co říct.

Jack byl roztomile opilý a konečně volný…
Objeví se na prahu obývacího pokoje v šíleně sladkém červeném pyžamku, prý jde zamknout.
„Dobrou noc,“ popřeje.
Za minutu je zpět, ovšem už jen v kalhotách. Hmm, jeho břišní svaly!
Prý jde pro vodu kvůli kocovině…
„Dobrou noc…“ Culí se.
A teď? Ach ne! Opravdu si to kolem štráduje docela nahý? Zakrývám si rukama oči a směju se.
Komediant!
Před sebou tiskne krabici sušenek, která má zahnat jeho hlad. Nabízí mi. Láká mě to, jako by to byl ten nejchutnější poslední bonbónek, odolám…
Větší chuť mám totiž na něj!
Pak se vrací naposledy…

„Mámo, já mám hlad!“
„Vydrž synáčku, něco dobrého ti ukuchtím!“
„Nechci čekat! Kaši jsem snědl, talíř jsem snědl, stůl jsem snědl a tebe taky sním!“
Žena pouze vykřikla, a už ležela v bezedném břiše svého syna.
***
„Tohle musí skončit!“ Bouchl ministr rukou do stolu. „Netvor již zlikvidoval celou vesnici! Musíme se nějak bránit!“ Všichni muži sedící kolem stolu pouze zaraženě pozorovali desku. Poté se ozvalo zakašlání. To se ozval ministr obrany. „Měl bych plán…“
***
Otesánek do sebe právě cpal obrovské cukrle. Oblízl se, když tu-Tik-tik-BUM!
Ministr, co vše pozoroval se pouze ušklíbl. „To byl tvůj poslední bonbónek."

Čína Smolná byla unavená. Dnes měla náročný den. Zase bylo třeba zachránit svět. Naštěstí se jí povedlo hodit tu práci na někoho jiného. Jako vždycky. Stačilo pak jen přijít a sesbírat pár cenností, do své sbírky. Samolibě se usmála a zaklonila hlavu, zatímco šátrala po svém stole, hledajíc misku s bonbóny. Bohužel jí nenahmatala. Zato ale našla jeden zatoulaný. Začala ho spokojeně cucat. Pak se v křesle znovu narovnala. V zrcadle na protější stěně si všimla postavy, která se nacházela za ní.
„Smrtislave? Tohle je vážně špatný vtip.“
Za jejími zády zaznělo nervózní odkašlání.
„OBÁVÁM SE, ŽE MI UNIKLA POINTA.“

Sedím v kanceláři a nevěřícně zírám na dnešní téma. Poslední bonbónek. Moje hlava je prosta jakéhokoliv nápadu.
Smutně se vracím k práci, kterou mi zadal vedoucí. Dnešní téma ale neodbytně klepe zevnitř na lebku a dožaduje s pozornosti. Nápad ovšem nepřichází, zato chuť na zmiňované bonbónky ano. Ještě že jich pár mám ve skříni.
Pracuju a mlsám. Žádný z bonbónků však zatím neprobudil moje „tvůrčí střevo“. Zato se ozvala šestka vlevo nahoře.
Do kanceláře vtrhne Luboš.
„Jako sa máš, moja? Čo to tuna máš? Bonbony? Já si vezmem…“ A nečekaje na svolení, nacpe si do pusy můj bonbón. Ten poslední…

Nejhorší událost, jakou Bradavice zažily. Mrtvý Albus Brumbál ležící na školních pozemcích jako odhozená hračka. Každý z toho vinil Snapea. Až na ni. Nevěděla proč, ale tušila, že vše nebude tak, jak to vypadá na první pohled... Přesvědčila se o tom už ten večer, když se vydala k jeho hrobu. Seděla tam a čekala. Něco se prostě muselo stát... V tom slétl k zemi netopýr. Jeho drobné korálkové oko se zalesklo ve svitu měsíce a on upustil na Brumbálův hrob malý citrónový bonbón. Potom se opět vznesl zpět do noci a splynul s černou oblohou. Hermiona se přes slzy usmála.

Rhaze měl vždycky pitomé nápady. Navíc byl idealista s pochybnou potřebou dělat „správné věci“. A jako rysodlak měl CIA co nabídnout.
Jen v té poslední misi se pokazilo snad všechno. Nejenže se Rhazovi nepodařilo najít drogového bosse v jakési středoamerické zemičce (natož ho i odstranit), ale ještě se nechal chytit, mučit a vyslýchat.
Jediný, kdo mu mohl pomoct, byl Paolo, jeho místní spojka. Problém byl, že právě Paolo ho prásknul.
Rhaze věděl, že záchrana nepřijde, takže v nestřežené chvíli vytáhl ze skryté kapsy kapsli, strčil ji do úst a rozkousl. Jen se podivil, že ten jed dělají s borůvkovou příchutí.