DMD č. 15 pro 15.4.2010. Téma: Muž přes palubu

Poznámka: dějově bezprostředně navazuje na drablík Poslední otevřená konference v Gdaňsku.
„Mistře gdaňský! Někdo nás zradil! Jde sem inkvizice!“
Než se Severin stačil byť jen nadechnout, Leif mu vytrhl z ruky číši, chrstl mu víno do tváře.
„Zbláznil ses?! Co to...?!“
Leif ho razantně drapl za rukáv. „Pojď.“
A už ho vleče k... holé zdi.
Severin se vzepřel. „Takhle tu uvízneme! Copak nevidíš, kde jsou dve...“
„Pojď!“
Kapkami vína na zdi prosvitla jakási neznámá, zamlžená krajina.
„Co to...! Kam nás to...!?“
„Pojď!!!“
Prošli tou zvláštní mlhou a náhle jsou znovu ve známém světě, jen jinde: stojí na nábřeží.
Za nimi se ozývá střelba.
Leif zaúpěl a strhl je oba do moře.

Kočky věděly. Do téhle ulice by radši nevkročily. Jenže kdosi laskavý stavěl k patě domu otřískané kastrůlky s jídlem, a vždycky se našlo vychrtlé stvoření, které zahodilo instinkty ve prospěch jiných, stejně palčivých.
Dnešní noc byla poklidná, ale mourovatá kočka se plížila v nejhlubším stínu.
Z okna na druhém odpočivadle se ozval hluk. Vysypaly se střepy, vypadl člověk. Zmizel.
Vzhlédla, ale hlad byl silnější než strach.
Pak vypadl další, po chvíli třetí. To už kočku nezajímalo.
Schodištěm zaduněly kroky. Zježily se jí chlupy a pocítila nejvyšší bázeň.
Neschopná pohybu se tiskla k zemi.
Jak je možné, že lidé tohle necítí?

Bylo tam dusno, těsno, přecpáno. V nesnesitelném horku jako by se rozpouštěli; jazyk neměli, lepili se celí, od hlavy až k patě. Přestali myslet na smrt, která je čeká venku. V posledních záchvěvech zoufalství doufali, že je někdo vysvobodí. Ale ani hnout se nemohli, když uslyšeli očekávané zašustění sáčku.
Bílí se tvářili nezúčastněně, oči smrtelně propadlé.
Oranžoví se slizce usmívali; doufali, že jim uvěří?
Žlutí by se chechtali, nemít slepenou pusu.
Červení jej pomalu obkličovali a tvářili se nebezpečně.
Ale zelený gumový medvídek se přesily nebál. Z posledních sil vyskočil z pytlíku do konvičky s čajem. A až bude velký…

Nechápal, že to vyšlo zrovna na něj. Většina inženýrů pravidelnou údržbu trupu nenáviděla a bála se chvíle, kdy Enterprise zastaví a bude možné někoho vyslat ven. Ale Derek se té chvíle přímo děsil. Už při simulacích se mu vždycky dělalo strašně špatně.
Pokusil se uklidnit a soustředit se, aby to už měl za sebou. Před výstupem šestkrát překontroloval dýchací přístroj i magnetické boty. Žádná skulinka mu neunikla…
V tu chvíli ohlásil pan Dat zprávu velitelství Flotily, která rozkazovala, aby se okamžitě hlásili v Neutrální zóně.
Derek ucítil pod nohama trhnutí a pak už jen v dálce spatřil záblesk warp motorů…

Poručík Hrouzek se přidržoval zábradlí člunu a zářil. První den u říční policie!
„Kapitáne, muž přes palubu na dvou hodinách!“
Při bližším pohledu nikdo ve vodě nebyl.
„Kdo by tam plaval? Z mostu neskočil, je daleko. Možná kachna. Jedem.“
Poručík se ještě ohlédl.
A znovu zahlédl hlavu mizející pod vodou.
„Kapitáne!“
Málem při prudké otočce vypadli.
Potřetí jen zachroptěl. Zase nic.
O bezvládném těle pod hladinou se už neodvážil zmínit.
Na konci objížďky byl ochotný odevzdat odznak a odebrat se k psychiatrovi.
Velitel vyskočil na břeh a otcovsky ho poplácal po rameni.
„A vo pražskejch vodníkách už jsi slyšel, mladej?“

„Mrakoplaši, podívej, co to je?“ ukazoval Dvoukvítek uchváceně na podivné vznášedlo, které se zrovna odlepilo od země.
„Jmenuje se to horkovzdušný balón,“ ozvalo se mu za zády. Spatřil komického krátkonohého chlapíka. „Nechcete se proletět? Další let začíná za chvilinku.“
„Ne, nemáme čas,“ odmítl rychle čaroděj.
„Mrakoplaši, prosím…“
„Tak dobře, ale já počkám radši na zemi.“ Věděl, že nemá cenu smlouvat.
Dvoukvítek se nadšeně rozběhl ke druhému, přivázanému balónu. Mrakoplaš se opatrně přitočil k majiteli.
„Poslyšte, co děláte, když balón začne klesat?“
„Vyhazujeme nepotřebnou zátěž.“
„To se vám asi nepovede,“ odvětil Mrakoplaš s pohledem na bednu, která cupitala Dvoukvítkovi v patách.

„Jestli si myslíš, že tě nenajde, čeká tě velmi kruté překvapení.“
„A co mám podle tebe dělat? Ty jsi v klidu tady, pod JEHO ochranou.“
„To si vážně myslíš?“ pohrdavě si odfrkl. „Že tu zůstávám kvůli jeho ochraně?“
„Ty jsi byl vždycky zbabělec. Zbabělec zůstane zbabělcem.“
„Podívejme, kdo tu mluví...“ Ironie mu odkapávala ze slov.
A on se nezmohl na nic jiného než na nervózní zamračení a okázalý ochod.
„Muž přes palubu! Muž přes palubu!“ ozvalo se z přídi.
„Karkarove, ty hlupáku,“ řekl si Snape tiše pro sebe. „Jak mu chceš utéct, když si ani nepamatuješ, žes odplul od břehu...“

pozn. Bodík je bodík...
Řekla: Počítej ovečky!
A já řek, že ovečky jsou jenom pro holky.
A tak si povzdechla a řekla: Tak počítej něco jiného!
Tak jsem zavřel oči, vylezl nad úžinu a počítal projíždějící lodě.
Na první kuchař vařil želví polívku, v krunýři.
Druhá se potopila, když ji třetí trefila dělovou koulí.
Na čtvrté seděl papoušek, na kapitánově rameni.
Na páté plavčík šplhal na stěžeň a smekla se mu noha.
A tak v neděli nedostanu po obědě zmrzlinu, protože řekla: Zlobíš!
A protože jsem kvůli tomu ty oči otevřel, tak ani nevím, jestli můj výkřik: „Muž přes palubu!“ slyšeli a vytáhli ho.

Věnování: Danae, jejíž komentář mne inspiroval k zalidňování páně von Drakova světa a Rebelce s Kleio za jejich pomoc při seznámení s novým fandomem.
---
Tereza K. si nikdy nevšimla, jaká je v království jejího kolegy tma. Světlo do uliček nezasahovalo. Jen tu a tam visela zaprášená žárovka nad vitrínou se zajímavým, a tudíž i děsivým exemplářem.
Připadalo jí, že bloudí celé hodiny. Polkla rostoucím strachem.
Nepatrně zrychlila krok. Za jejími zády cosi zašramotilo. Prudce bušící srdce cítila až v krku.
Znovu. Tichý smích.
Rozběhla se, ale šum ji pronásledoval. Ulička byla nekonečná. Plíce ji pálily.
„Danieli!“zakřičela zoufale. Nikdo se neozval.
„Danieli!“ zkusila to znovu. Marně. Bez naděje běžela dál. Přímo k otevřenému oknu.
Nestačila zastavit.
***
„Ženská přes palubu!“ uslyšel profesor von Drak pobavený hlas.

(Víte co? Zkuste to projednou uhodnout.)
Řídící stroj zobrazil schéma dolní paluby s výrazným vyznačením jedněch vrat a vyslal do atmosféry lodi výstražné vlnění. V překladu to znamenalo totéž, co staré: Muž přes palubu! Na lodi ale nebyl nikdo, kdo by takový překlad potřeboval nebo mu byl alespoň schopen vlastními schopnostmi porozumět. Už ne.
Muž v kosmickém člunu si odhodil patku z očí. Teď může kamkoliv. Bude prodávat párky ve stánku s rychlým občerstvením. Stane se barovým zpěvákem na zapadlé planetě daleko od domova. Nasadí si černé brýle a bude dělat revoluci.
Na lodi poplach a emzáci ho budou honit. To nic.
To je dobrý, mámo.