DMD č. 6. pro 6. 4. 2012. Téma: Běsnění

Hlavou putUjí obrazce. Světlé Stuhy, krvavé čárY. Ne ne. Velvet Velour a sametový hlas, který ji oslovuje mláďátko. Pak dvě dívky a je to jedna dívka? Tolik KrVe. Tolik úžasné šťavnaté krve. A muž s nepřítomným pohledem a jak se rozpadl v prach, když byl popraven kvůli jejímu zrození. AchiCh ach. Děvče S brýlemi. Záblesky uplakané paní, a to byl asi nějaký jiný život. Ten bez krve. Bez šílenství. TolIK hnusných nakažených lidí a další ztráta lidskosti, další bod Maškarády porušeN.
Držet se Camarilly, drŽet se Prince... Bestie musí SPát.
Malkavianka otevřela oči. Okolo ní hromada rozcupovaných mrtvol a klid.

Varování: Obsahuje nějaký ten vulgarismus, za což se citlivým duším hluboce omlouvám.
Pracujete-li pro Torchwood, prostě si zvyknete, že vám šéf volá ve čtyři ráno. To, že tou dobou máte naspané dvě hodiny, protože prostě Harkness, nikoho nezajímá.
Budík ukazoval 03:58, když Ianta probral telefon. Rozsvítil lampu, donutil své polomrtvé tělo k sedu a s hlavou mezi koleny zvedl mobil. Zaslechl jenom: běsnění u vchodu, rvačky... pak Jackovo zmatené pobíhání.
Nebylo moc dní v roce, kdy chodil do práce v tričku na spaní a džínech. Přiběhl na základnu ve 04:22. Byl tu klid.
„Jacku? Jacku?!“
Kapitán Harkness zamával na uvítanou francouzským klíčem.
„Dobře že jdeš. Prasklo těsnění u záchodu, všude jsou sračky.“

Pokračování drabble Začátek
Varování: slash, sex, rating 18+ (pro jistotu:)
Severus Snape se probudil. Bolel ho každý sval, rty měl napuchlé a cítil pálivé podráždění uvnitř těla.
Ach!
Prudce otevřel oči.
Setkal se zeleným pohledem.
Zaplavily ho vzpomínky.
Dveřmi doslova propadli.
Budiž jim ke cti, že byli ještě oblečení. To jim ovšem nevydrželo dlouho.
A pak: Potterovy ruce mapující každý kousek jeho těla, žhavá ústa pohlcující jeho penis, bolestivá, ale tak úžasná plnost, Potterův jazyk pronikající do jeho úst v rytmu bouřlivého milování. Svět zbělal a roztříštil se na milion kousků.
„Pottere, na takové milostné běsnění jsem už příliš starý!“
„To rozhodně nejsi, Severusi.“
A Potter ho nečekaně něžně políbil.

Opět nastala, jako každoročně. Noc běsnících bestií. Noc kdy bestie vylézají ze svých úkrytů, ve kterých tráví zbytek celého roku. Ničí stavby, domy a někdy dokonce i celá města. Ale hlavně, zabíjejí všechny živé tvory v dohledu. Kdo se pořádně neschová, nemá šanci tuto noc přežít. Sedím teď s malou sestrou v náručí ve sklepě. Poslal nás sem otec. Sám se k nám už nevejde. Loni měl štěstí, že to i tak přežil, ale zemřela maminka. Zůstali jsme s otcem a sestřičkou sami. Teď se obávám, co bude ráno. Život bez matky je smutný, ale život bez otce? Nechci pomyslet.

Pozn.: Nějak se mě ty krvárny drží. A když tomu ještě nahrává téma...
Měla nastat svoboda a vláda rozumu.
Jenže svobodu bylo třeba upevnit a ochránit. A nepřátel je mnoho.
Na hranicích vojska, doma povstalci. Doba vyžaduje tvrdá opatření. Prolité krve přibývá.
Odpůrci i lidé, kteří se provinili jen svým původem. Stoupenci strany oponentů. Stoupenci odlišných frakcí. Příliš horliví i příliš umírnění.
A monstrum na náměstí Grève dychtivě požírá další oběti.
Neúplatný v čele nemilosrdně řídí teror, který má zemi očistit.
Kdo je ale vůbec ještě čistý?
Vůdce pohltil vír násilí, který uvolnili.
Běsi revoluce však řádí dál. Vrhají se zase na svrženou stranu. Pijí další krev.
Dokud se i oni konečně nenasytí.

„Tí mladí hobiti už nevedia, čo by od blbosti stvárali,“ sťažoval sa starý Veselka starému Kyprošovi a mračil sa na troch výrastkov, ktorí niesli na ramenách magnetofón a hlasno vrieskali. „Čo to jačia?“ natiahol ucho.
„Neviem... viem, že takto ani naše ženy nevyvádzali, keď boli v akcii banány a pomaranče.“
„Uhm. Ani keď dávali hriankovač zadarmo pri kúpe mikrovlnky.“
„Kraj sa stáva čoraz podivnejším.“
„Pravda,“ prikývol Veselka. Okolo nich utekal maličký hobit. „Stoj!“ skríkol po ňom. „Prečo všetci tak besnejú?“
„To preto, že má prísť do Hobitína Justin Bieber...“
„Najprv Shakira a teraz tento...“ zavrtel hlavou Veselka. „Zlatý, dobrý Sauron...“

Přichází Megaira, závan závisti.
A jemu se zatmí srdce.
Hněvivá Alléktó. Její dech je jako síra, dusí a pálí.
I jinému se zatmí srdce.
Dvě sestry, jedna komnata.
Šedý oblak slepoty.
I jiný nevidí.
Domnívá se, že pravda je jeho.
Vztáhne ruce a ublíží.
Tísifoné, mstitelka.
Trápí a týrá výčitkami svědomí.
Nešťastný jiný si dobrovolně sáhne na život.
Tři sestry tančí.
Kruh příčiny a následku.
Závist plodí marný hněv, probudí Allektó. Hřích přivolá mstu.
Othello uškrtil Desdemonu a sám hyne.
Proč?
Protože Tísifoné.
Jen Iago sám, závistivý jako Megaira, tančí s nimi.
Nevidí ty běsy lidských skutků.
Sám je běs.

Ano, to je ono... krásná hrdinka hledící do dáli navzdory běsnění živlů. Ještě že má deštník, zplihlá oháňka je tak neromantická.
Mladá muminí slečna se třásla chladem. Loď byla nepohodlná. Jenže doma se opravdové romantické drama zažít nedá, to ví každý, ne bez záhadného cizince, a cizinec se u nich neukázal roky. Co by dělal na tak nudném, obyčejném místě.
Neběsní ty živly trochu příliš? Ještě narazíme na útes. Brrr, hrozná zima. A vítr. Všichni romantičtí cizinci jsou asi doma v teple... Vzdávám to, sejdu do kaju... Ááááííííííí! Pomoc! Pomoc!
Muminí dobrodruh bez zákona bloumající pustým pobřežím náhle zaslechl volání.
Když jsem četla Tatínek píše paměti, vždycky mě zajímalo, jak se vlastně maminka dostala na tu loď, při jejímž ztroskotání ji tatínek zachránil. Co tam dělala? Tak teď to víte.

Josh zděšeně zíral.
Chapadla, pařáty, křídla.
Valící se řeka nelidských těl.
Skřeky a výkřiky.
Začínal se trochu bát.
Chraplavý hlas z amplionu zaskřehotal: “A jubilejní Běh Sněním se řítí do finále...”
Josh nechápavě zkrabatil čelo. Obrátil se k sousedovi: “Běsnění?” zeptal se a polekaně zmlkl, když si jeho soused vědoucně poklepal dýmkou na tykev.
“Běh sněním. Buď rád, žes chytl místo na tribuně,” dobromyslně se usmál, “lístky stojej majlant...”
Zděšený Josh se probudil.
“Snílci,” odfrkl Mervyn Tykvohlav směrem k prázdné sedačce a vrátil se ke sledování závodu. Zamračil se. Hypogryf od brány zaostával. A to na něj vsadil pět babek!

Řítil se vlastním kabinetem jako velká voda. Doslova běsnil. Jediným pohybem hůlky roztříštil několik baněk s lektvary a pak se sesunul do křesla. Přivolal si kouzlem lahev ohnivé whisky a část jejího obsahu do sebe obrátil. Výdech. Vzpomínka v hlavě. Její vlasy. Jeho dlaň. Na jejích vlasech. A pak ten zrzek. Zrzavé vlasy zapletené s jejími v objetí stejně, jako...Prásk! Lahev se roztříštila na tisíce kousíčků. Zaklepání na dveře. Těžce se postavil a přešel k nim. Trhnutím otevřel. Oříškové oči trochu vyplašeně na něj hledící. Přišla. "Severusi, já..." vtáhl ji rychle dovnitř. Nadechla se: "..nic s ním nemám." Úleva.