DMD Bonus č. 5 pro 17. 4. 2016.

Kořist se skrývala za dalším rohem. Ale jakmile ho dostihl, jakmile byl dost blízko, aby se dotkl cípu jeho šatu, Laurent mu s tichým smíchem vyklouzl.
"Budeš se muset víc snažit!"
"Jen počkej!"
Jeho oběť byla sice mrštnější, ale na Damenově straně byla znalost terénu a delší nohy. Navedl ho do slepé chodby a s výkřikem triumfu si ho přehodil přes rameno.
"Myslím, že jsem vyhrál! Teď si s tebou budu dělat, co budu chtít..."
"Jaké utrpení. Počítá se to jako výhra, když se kořist ráda nechá chytit?"
"Já budu počítat jako výhru, když se přesunete do soukromí," zabručel Nikandros.

“Vinci? Co to děláš?” Zeptal se Howard opatrně ze svého místa na pohovce. Vince stál na stoličce u ledničky a sundaval z ní papíry. Hlavně nákupní seznamy a noty. Po chvilce odběhl k sobě do pokoje. Howarda docela zajímalo, co dělá, a tak se zvedl a následoval ho. Ve Vincově pokoji byl neskutečný nepořádek. To ostatně byl ale pořád. Na zemi mezi pastelkami, fixy a krabičkami se třpytkami seděl Vince a zběsile kreslil.
“Co to bude až to bude?” Zeptal se Howard. Vince zvedl své hotové dílo. Byli to oni dva. Drželi se za ruce a kolem byly nalepené třpytky.

To si takhle jde hloupý Honza osvobodit princeznu, protože je přece jasné, že jeho bráchové jsou trapní a nemají proti tomu drakovi šanci, dojde tam, stoupne si před jeskyni a zařve něco o příšerách a "hrrrdě zhynout," ale protože nezná zákony fyziky (na rozdíl od draka), je z něj okamžitě hromádka popela, a ti trapní příbuzní mu jdou na pohřeb a říkají si no jo, s IQ 60 nic nenaděláte, co chcete, a nějakou dobu truchlí, a pak se ožení s nějakými vesničankami a žijou šťastně až do smrti, protože už jim nemá kdo říci, jak jsou ve skutečnosti průměrní.

Johanna sváže tmavé vlasy do culíku, uchopí pero, nakreslí květ, list, strom, sovu, rybu, lampu, motýla, zvon, páva, klíč.
Milión lidí uchopí pastelky (fixy, pera, štětce, bavlnky, barvy na porcelán, tetovací jehly) a rozzáří květ, list, strom, sovu, rybu, lampu, motýla, zvon, páva, klíč barvami.
Zapomenou na bolavou nohu, zlomené srdce, neschválenou hypotéku, manažerský projekt, buchtu v troubě.
Hlavně aby květ svítil správným odstínem žluté, peří bylo jako opravdové, aby motýli vzlétli.
Poté opět zamíří k všednosti, studiu, práci, k telefonu zavolat hasiče.
Tatér má ovšem po práci. Jde parkem, v kapse mu cinkají drobné, v očích má odlesk zeleně.