DMD Bonus č. 5 pro 17. 4. 2016.

Týden po příchodu malého tvora svolal Košín naléhavou poradu. Flipchart i powerpoint byly v pohotovosti.
“Podmazlenost je kritická,” začal u prvního grafu. “Malý tvor okupuje náruče a klíny zhruba osmdesát procent denního času a dvacet procent nočního. Hrozí citová deprivace. Návrhy?”
Želvík otočil list na flipchartu. “Navrhuji pracovat s tím, co máme, a rozdělit itinerář intenzivního domazlování na zbývající čas. Tobě přenechám kolena a klíny. Sám obsadím krmení. Je experimentálně vypozorováno, že je při něm jedna ruka volná na hlazení.”
“Co když na to nepřistoupí?”
“Budu intenzivně kníkat.”
“Zabere to?”
“Jsou rozrušení a nevyspalí. Jejich obraně dávám tak třicet vteřin.”

Doslova jsme do sebe narazili na schodech. Skoro bych až uvěřila, že náhodou.
„Vypadáš rozladěně. Copak teď plánuješ?“ stál o schod níž a tvářil se téměř ustaraně.
Měl ale pravdu, rozladěná jsem byla. Čas na zlepšovák nálady.
„Nějaké návrhy?“
„Pojď se koukat na hvězdy.“
Nadzvedla jsem obočí. Být o pár let mladší tak mi to bude připadat krásně romantické. Teď v té představě není nic jiné než temné uličky a spousta špatností.
Nakonec, ať si myslí, že má kontrolu. To mi hraje do karet. Přikývla jsem a vyrazila za ním ven.
***
Doopravdy jsme pozorovali hvězdy. S odborným astronomickým výkladem. Parchant.

Napsala si seznam, co všechno musí stihnout připravit, než nastane den D. Ta večeře měla být vrchol jejich dosavadního vztahu a všechno muselo klapnout. Její partner poprvé přivede na návštěvu své rodiče, aby ji poznali. Byla nervózní, ale věřila, že udělá dobrý dojem. Pečlivě si připravila menu, aby všechno chuťově zapadalo. Sice to byly náročné recepty, ale věřila, že to jeho rodiče ocení. Připravila hovězí vývar s játrovými knedlíčky a nudlemi, poté udělala svíčkovou s hovězím masem a houskovým knedlíkem a do misek nachystala řapíkatý celer. Rodiče se při pohledu na menu omluvili, že jsou na celer alergičtí. Přesto prošla.

„Tati, co to je etymologie?“ Ptá se malej Péťa.
„To znamená, z čeho dané slovo vzniklo. Třeba zrovna ta etymologie je ze dvou řeckých slov a význam je něco jako nauka o původu slov. Všechny logie jsou nějaký nauky.“
„Aha.“
„Nebo třeba dobromysl. Když vám z ní maminka vaří čaj, tak vám to dobře myslí a nebrbláte na sebe.“
„Jooo, a Šeherezáda měla šeredný záda“ chechtá se.
„Kdepak, to bude něco arabsky. Naopak, musela bejt moc krásná, aby toho chána ukecala celou noc“
„Třeba jí pomáhal nějakej džin“
„No, pokud je to v arabštině odvar z makovic“ Chechtají se oba.

Bol večer, oheň veselo plápolal a decká nebolo možné nahnať do postele.
"Tatíí, ešte jednu rozprávku!" žadonil ten starší.
"Napríklad o Jainovi Dlhokrokom." zdatne mu sekundoval ten druhý. Torian sa zatváril prísne, ale keď na neho aj najmladší potomok vyvalil prosebne svoje kukadlá, vzdal to.
"Tak dobre! Ale potom pôjdete hneď spať!" nasadil svoj najautoritatívnejší tón. Decká sa natešene usalašili pred kozubom...
***
Keď prišla Yola, našla ich všetkých spať. Dlhé roky praxe jej napovedali, čo presne sa stalo.
"Môj pán manžel," brblala, keď odnášala deti do postele. "Hrdina z bitky o Dvojriečie. A taká ľahká korisť pre tie naše decká..."

„Jsi zajatcem impéria Daleků,“ oslovil dítě kreslící jasnými barvami po ulici. „Jdi nebo budeš exterminován!“
Dítě zvedlo hlavu a se zájmem si prohlédlo vozík mluvící zvláštním hlasem a připomínající pepřenku.
„Jdi nebo budeš exterminován!!“ opakoval Dalek.
Dítě usoudilo, že barvičky jsou zajímavější.
Dalek zmateně zamával očním stonkem a zavrzal hlavou. Podle dostupných dat se měl tvor vzdát, nebo začít utikat. Dalek vyslal signál zbytku armády. Invaze se na zlomek vteřiny zastavila. Poté se Daleci stáhli.
Po mnoha letech přehodnocování strategie došlo Dalecké vedení k nepopiratelnému závěru - potřebují jasné barvy, aby nebyli přehlíženi.
Tak vzniklo nové paradigma Daleků a prototyp Tvůrce.

Kočička a pejsek byli hrdinové. To ví každý. Pořád se pouštěli do akcí a pořád se jim něco nedařilo. Ale to jejich příbuzní, ti byli úplně jiní. Šlo jim jenom o jídlo a o jídlo a o jídlo …
Tak jednou pejsek řekl, že už to dál nesnese. Jeho příbuzný jim dokonce sežral dort! A kočička na to dodala: „A ti mí příbuzní se lízaj! To je tak neslušný! Já se třeba meju v neckách.“ Pejsek říká: „A jeden můj příbuznej si dokonce vydrbává blechy. A ani neumí chodit po dvou.“ „Co kdybychom je naučili slušnýmu chování,“ říká kočička.
„Ne, nesmysl.“

Ten, komu se podaří prosnít do knihovny, pozná, že Lucien je opravdu vynikající hostitel. Provede vás, vysvětlí, kde jsou knihy nikdy nenapsané, kde příběhy, které se předávaly jen ústně, a kde ty, jejichž stopy zůstaly už jen v myslích dávno mrtvých snících. Je tu i nekonečný oddíl interpretací a dezinterpretací (některé příběhy mají tolik verzí, kolik je snících). Básníci si mohou přečíst své nikdy nenapsané básně, pragmatici knihy svých rad do života. Nechá vás volně bloumat mezi regály nebo usadí do pohodlného křesla a přinese čaj a sušenky (zde můžete do knih i drobit).
Po probuzení si však nic nepamatujete.

Přehrabovala se v tašce. Musí tu přece být... Zarazila se. Ráno se pohádali. Vybíhala na poslední chvíli... A klíče nechala doma! Tiše zaklela. A její přítel se vrací až zítra. Co teď? Sedla si unaveně na schody a opřela se o zeď.
Klaply dveře od výtahu. Na chodbě se rozsvítilo. ,,Ahoj! Co tady děláš?" Patrik, jejich soused. ,,Nemám klíče. Dan přijede zítra." Byla unavená, hladová, naštvaná... Proto ani nic nenamítala, když ji pozval k sobě.
Uvařil večeři.
Povídali si.
Vyslechl ji.
Otevřel víno...
Byl dokonalý utěšitel, ušklíbla se o měsíc později.
A já dokonale pitomá.
Svírala v ruce těhotenský test.

Trčím v téhle ledové pustině už dva týdny. Všechny moje pokusy o znovuzprovoznění letadla skončily nezdarem. Nemám už ani vodu. O jídle ani nemluvím. Ze všech míst, přes která vedla cesta, jsem musel skončit na jediném, kde nemám šanci, že mě někdo najde. Jsem příliš vysoko a 1200 kilometrů není žádným směrem vůbec nic. I kdyby nade mnou někdo letěl, nemohl by si mě všimnout. Jsem smířen s tím, že tu zemřu.
V kapse mám 3 pastelky. Připomínají mi večery, kdy sem si jako malý kreslil náčrtky letadel. Otec mě pak večer vždycky podrbal ve vlasech.
„Jsem na tebe pyšný…“