DMD č. 24. pro 24. 4. 2016. Téma: Ham

"Ňaňaňaňaňaňamlask ham mlask chroup.“
Večeříme.
Já, Rozárka, večeřím způsobně, s grácií.
Tobiáš vytáhl svou porci z misky, rozňahňal ji po podlaze a teď ji s chutí pojídá.
Čenda jí málo a spořádaně.
Jája mlaská, chrochtá, do toho vrní a hltavě polyká.
"Ňaňaňaňaňaňamlask mlask chroup ňaňaňaňa."
"Vrni vrni."
Ano, všechny ty zvuky vydává on.
Potom, když spořádá svoje, zkoukne situaci a vydá se luxovat zbytky ze všech misek kolem. Dočistí podlahu po Tobiášovi, dojí, co nechal Čenda – vrni vrni – a potom loudí po domácích přídavek.
My si myslíme, že je dutý.
Protože jinak by se to do něj všechno vejít nemohlo.

Ano, West Ham United. Steveův nejoblíbenější fotbalový klub. Fotbal hrál už jako malý kluk (jako asi všichni) a nikdy ho to nepřestalo bavit. Jednoho dne si uvědomil, že ho řemen od basovky dře do krku, a tak navrhl mamince, jestli by mu neupletla takový návlek. Když se ho zeptala na barvy, tak nad tím dlouho přemýšlel. Jako první ho napadly černá a bílá (aby se mu to hodilo ke všemu), nakonec si ale vybral právě barvy West Hamu. Totiž vínovou a bledě modrou. V průběhu let si nechal uplést hodně takových návleků, ale žádný si neoblíbil tak, jako ten první.

„Alice, dnes máme brokolici. Dáš si ham?“
„Ne.“
„No tak, je moc dobrá.“
„Ne.“
„Alice, neštvi mě-“
„Jen klid, miláčku,“ vložil se do toho tatínek. „Nesmíš ji krmit. Už to zvládne sama.“
Podal kus brokolice malé dceři, která s ním odběhla do pokojíku.
„Musíš ji učit samostatnosti,“ vysvětlil.
Žena mu věnovala skeptický pohled. Vtom se dcerka vrátila pro přídavek.
„Vidíš? Geniální nápad,“ pochválil se vítězoslavně.
…
Seděla na podlaze dětského pokojíku a snažila se vyškrábat plesnivou brokolici ze šprušlí radiátoru.
„Copak tam děláš, miláčku?“ zavolal její muž.
„Ale, jenom si říkám, že to s tou samostatností možná tak geniální nápad nebyl.“

Díky škole se občas dostanu k zajímavým knihám a studiím. Teď zrovna čtu od Konrada Paula Liessmanna knihu "Teorie nevzdělanosti". Pojednává o současné době a její společnosti. Popisuje například fakt, že automatizace a industrializace se dostávají mimo technickou sféru i do sféry společenské, tedy do komunikace, ba dokonce intimity mezi lidmi. Nebo tím, že čím více informací je pro nás dostupných, tím méně toho skutečně víme. Nelze než souhlasit. Přidejme k tomu problém odosobnění jedince, všeobecnou nedůvěru a koktejl večerních zpráv plný problémů a násilí a máme zde v podstatě perfektní obraz dnešní doby, která svého jedince požírá zaživa. Ham!

"Začínáme salátem. Pečlivě načechrat a precizně uspořádat, převážně na kraje, kde bude vidět. Na něj opatrně klademe roličky šunky. Je jí dost, tudíž neskrblíme. Sýr se musí také srolovat. Je to sice téměř nemožné, jelikož se neustále trhá, ale všechno jde, když se chce, že? Sýr musíme klást více směrem do středu, aby pod ním byla vidět šunka. Následuje opět šunka, pak sýr, takto až do té doby, než vytvoříme pěknou pyramidu. Navrch patří kornouty ze salámu, rajčátka, salát, okurka. Překrásně naaranžováno, samozřejmě. Vše dozdobíme několika kousky petržele."
"Hele, upřímně, stejně pak přijdou lidi a celá práce je v háji."

„To snad nemyslíte vážně, Watsone!“
„Proč ne, Holmesi, je to jen na pár dnů.“
„Na takovou věc tu přeci nejsme zařízení!“
„Proč ne? Nic na tom není. Mám všechno v tašce.“
„Dokázal bych zvládnout základní chemické zbraně, překonat útok autonomního drona nebo na počkání zneškodnit bombu, ale tohle?!“
„Vy panikaříte, Holmesi.“
„Já? Já nikdy nepanikařím. Panika je naprosto iracionální chování, které je mi cizí. Dejte na mě, Watsone, tahle věc nás zničí!“
„Tahle věc se jmenuje Thomas a je to syn Margaret Brownové. Po té události v bance bude ještě pár dní v nemocnici.“
„Co to dělá?!“
„Co by? Kaká.“

"Lidi, létáme nad oceánem už tři dny. Potřebujeme přistát!" Appovi padala víčka únavou, pasažérům kručelo v břiších.
"Úpity, úp, mapo, řekni, že je v blízkosti zemina." Soka slintal nad mapou a představoval si jídla, které mu ostrovy na ní připomínaly.
"Mám hláááad."
"Buďte zticha, jen to děláte horší," zamručela Katara.
Z ničeho nic Appa změnil směr. S žuchnutím přistál na skále vyčnívající z vody a okamžitě usnul.
"Tak to by bylo. A jídlo?"
Jídlo nebylo. Bizon se ve spánku začal kroutit a vyhodil ze sedel cestovatele rovnou na vlhkou zem. V dalším pohybu s chlamstnutím chňapl tlamou po kolemjdoucího Sokovi.

"Hezky papej." Jedna lžička. Skelné oči a horká důvěra. Princezna seděla v lehounké košilce na kamenné podlaze vysoko ve věži. Vlasy rozcuchané, zarudlé oči - od nemoci, od pláče.
"Hezky otevři pusinku..." poslechla. V puse jí přistálo něco pálivého. Do očí jí vhrkly slzy. Čísi ledové ruce se dotkly jejího čela.
"Spolkni to, no tak, princezno..." nikoho neviděla, ale polkla. Z levého oka jí utekla slza.
"Je to s ní vážné, jsi si s tímhle vážně jistý, Tome?"
"Vždycky."
Slyšela hlasy. Splývaly jí. Možná na chvilku zahlédla roušku. Oči se jí zavíraly. Prášky na lžičce se střídaly s pálivou tekutinou...
Umře.

Mrklo na mě hned, jak jsem otevřel lednici. Svěže jantarové oko žloutku.
„MMM, to si pochutnám!“,
vyňal jsem ruče vejce ven a vprdl jej do vaječníku (nebo jak se ten kalíšek jmenuje). Dvacet napjatých vteřin zaujatě sleduju mikrovlnku, ale uvnitř klid. Vařenou pochoutku opatrně omakám jazykem.
„Nečekaně tvrdé, hmm, nečekaně chladné, ccc“.
Teď ještě posůlovat, zapepřit a šup s tím do chlebárny. S blahým očekáváním skousnu.
PRÁSK!!
No NEKECÁM Vám, žloudek kolosálně vybouch!
Rána jak v té reklamě na oustní vodu. Z nitra jaja se vyřinulo žhoucí magma a skoro se krkem propálilo ven. Škoda, že jsem neměl plenkové kalhoty.

Vlčí démon padal celou věčnost, ale na dně propasti byla voda. Náraz tedy bolel přímo strašlivě, ale dal se přežít a jenom vlil dlakovi do poraněných žil novou dávku chuti po pomstě. Oči mu žhnuly vztekem, rozstřílené maso za podrážděného syčení regenerovalo a o pár vteřin později už se děsivě dlouhé drápy zakously do skály. Lykantrop byl jednoduše odhodlaný vyšplhat zpátky nahoru, ty tři drzouny sežrat jako malinu a ukázat jim, kdo je v tomhle lese velká ryba.
V tu chvíli se voda rozestoupila a vlk se ocitl ve chřtánu rezidentního modrého draka.
Shora se na to koukalo moc pěkně.