DMD č. 24. pro 24. 4. 2016. Téma: Ham

Huan byl irský vlkodav. K čemuž má mnoho lidí připomínku (především postarší dámy), že to není pes, ale tele. Případně taky kůň. Je pravda, že se ho dvojčata pokoušela párkrát osedlat, ale Huan to nepovažoval za dobrý nápad.
Byl hodný, docela vychovaný a trochu trouba. Tím ,docela vychovaný‘ se nemyslí, že by Celegorm výchovu zanedbával. Jen jako každý pes využil jakékoli malé nepozornosti členů domácnosti. Mnohokrát byl přistižen při krádeži jídla. Strnul a dělal, že tam není, zatímco mu z tlamy čouhal rohlík. Nejvíc si však dovolil, když ukradl špekáček přímo z ruky, která byla tak akorát ve výšce tlamy.

Ten pes si mě pořídil. Přidal se ke mně u popelnic. Když jsem ho odháněl, vrtěl ocasem.
„Co s tebou?“
Pes mi oblízl nos.
Jestli mě něco rozčilovalo víc než Tyelkormovi lovečtí hafani, byli to nevychovaní psi. Začal jsem tedy s výcvikem. Docela mě to bavilo. A toho psa taky.
Když jsme potkali děcko s párkem v rohlíku, pes zavětřil a řítil se k němu.
„Á tirë!“ křičel jsem.
Pes se ohlédl, ale přijít odmítal.
„Á tirë hí!“
Doběhl jsem ho a chytil za obojek.
„Á ham!“
Pes vyskočil a zmocnil se uzeniny.
„Ty kreténe,“ zaúpěl jsem, „to znamená ‚sedni‘!“

„Připravil jsem ti lahev. Vidíš? Vidíš, dokážeš vnímat do vzdálenosti zhruba třiceti centimetrů. Proč nechceš? Je perfektní. Připravená nejlepším chemikem, který kdy kráčel chodbami Oxfordu! Přestože tenhle recept by zvládl naprostý idiot. Ne? Počkej… Ugh! Uznávám, odporné. Vymýšlí tohle lidé nenávidějící děti? Upřímně, po zkušenosti s tvými neexistujícími hygienickými návyky se nedivím...
Technicky vzato, novorozenec dokáže vydržet bez jíd… ach. Nevhodné? Obvykle mě zarazí tvůj otec, ale…
Miluje tě, víš. Jenom je trochu idiot. Ještě si neuvědomil, že ty a já jsme pořád tady, i když Mary... Ale to přijde. Takže musíš spolupracovat, rozumíš? Pro něj. Prosím.
Ano, tak! Šikovná!“

Černé vlasy, bílé kosti.
Všechno, co zbylo.
Když jsem Snagu objímala, cítila jsem jen dychtivou vděčnost – a on se nehněval. Na nikoho z nás.
Poslední ho políbila ho na čelo Rustrigh, než vzala do ruky nůž.
Přežili jsme. I malá Burzî, která první noc jídlo vyzvrátila.
Teprve, když jsme znovu měli dostatek, dokázali jsme Snagu oplakat.
Nikdy si nebudu stěžovat, že nám zase poslali zkažené skopové.
I vyprávění, jak se někdo uchýlil k pojídání padlých, mě dojímá málo.
Ale kdybych měla znovu jíst misku slz – nebudu.
Černé vlasy, bílé kosti.
Pokud už by k tomu muselo dojít, ať jsou moje.

Když nekonečnou touhu po vědění spatřil jsem, vzpomněl jsem si na prohlídku Labyrintu kde každý chytřejší než druhý býti chtěl. Až ze vzdělání obchod stal se.
I zavedl mě Všezvěd do bibliotéky, kde učenci v knihách ponoření byli a hltali všemožné informace, ústa si listy nacpávali. Nedostatky své tak doplňovati se snažili a jejich břicha se tak zvětšovala. Místo tichého studování tu tak hlasité „mlask” a „ham” slyšeti bylo.
„I proč stále informace do sebe cpete?” ptám se.
„Aby při nevědomosti nenachytali nás,” odpověděli študenti.
„Přec vám břicha prasknou,” dím já.
„Však my to ze sebe po zkouškách dostaneme zase.”

Krátce po nedělním poledni sousedé zaslechli z nedaleké vilky strašlivý hluk a křik. Přivolaný pochůzkář chvíli naslouchal a poté naznal, že na to není placen dostatečně. O patnáct minut později před domem zastavila neoznačená dodávka a v ní půl tuctu zakuklenců z útvaru rychlého nasazení. To už se ale kolem vilky rozléhalo hrobové ticho. Kapitán ozbrojený lehkým samopalem překročil vyvrácené dveře a povšimnul si krvavé skvrny na podlaze. Kdesi před sebou slyšel skřípot podlahy, rukou dal znamení komandu, ať ho následují. Když vstoupil do kuchyně, z rohu se ozval skřípavý hlas.
„Sněd jsem mámu, sněd jsem tátu, tebe taky sním!“

Večer je doma pro krásu šero, nezbylo na svíčky.
"Ham."
Večer je alespoň ve městě zábava.
"Ham.
Večer na plese, viděl jsi ji? Roztomilá.
"Ham."
Večer v divadle. Lest byla moc průhledná, déšť ji smyl.
"Ham."
Večer u čaje. Vyznání, úleva. Za kolik si budeme žít?
"Ham."
Večer na plese. James je pryč. Nebudu tančit. Rudé kabáty září. Budu.
"Ham."
Večer u regimentu. Hluk a smích. Vezmeš si mě ty?
"Ham."
Večer v šeru. Hanba.
"Ham."
"Ham, ham, ham."
Večer doma. V ústraní. Nekřič, děťátko, nekřič. Slečny nemají mít děti.
Čas, nenažrané batole, zatleskalo ručkama. Další den za námi.
"Ham."

Hmmm..., ohromně chutně vypadající kámen. Pěkná plná barva. Nádherně voní po malinách, s jemnými tóny lesních jahod. Polosuchý, v chuti pěkně zakulacený, s lahodným zbytkovým křemenem a pikantní rulou. K nedělní svačince jako stvořený.
Hamňamchroust. Krásně křupe mezi zubama.
Tam u nás za mořem jsme měli velice lahodné skály. Ale nestěžuji si, na tomhle svahu se urodil skutečně vynikající ročník.
Jen těch lidí kdyby tu tolik necouralo. Jeden aby se bál, že někoho zašlápne. Ten mazlavý pocit na chodidlech je pak dosti nepříjemný. A vůbec, lidské zvyky jsou opravdu podivné. Vysvětlil by mi někdo, proč ze skal vyhrabávají naše bobky?

Desítky železných úst se pravidelně otvírají a ohnivé jícny za nimi nenasytně polykají další a další lopaty uhlí.
O dvě patra výš hltají nejchudší cestující kaši, suchary a sýr.
O další dvě patra výše servírují číšníci tříchodovou večeři pro druhou třídu a desetichodovou hostinu cestujícím z první třídy. Je libo jako předkrm jednohubky nebo ústřice? Dále je na výběr kuřecí sauté v tomatové omáčce, jehněčí v mátové omáčce, pečená kachna na jablkách nebo hovězí roštěná. Jako přílohy zelený hrášek, dušená mrkev, vařená rýže nebo nové brambory s bylinkami...
Nikdo zatím netuší, že za několik hodin spolkne moře své nejslavnější sousto.

"Bianco..."
Ten tichý šepot, který jí nenechává usnout i po těch letech.
Nejdříve se budila z mladistvé nerozvážnosti, teď pouze hrůzou.
"...nechceš to udělat..."
Pořád mapatovala na to jaká byla.
Mladá, nerozvážná, důvěřivá.
"...dej mi možnost vše vysvětlit..."
Taková již není.
Vše v ní zabil strach a pocit viny.
To co v ní zůstalo, ta malá ustrašená holčička, jí radilo jediné.
Jako by se ocitla zpět v minulosti.
V dobách, kdy jí rodiče učili jak být správným dráčkem.
"Nejdřív musíš kořist pořádně opéct a pak jen ham... a je po hladu."
Tlamu jí zkřivil úsměv.
Přesně tak to udělá.
Ham.