Novinky ze světa sportu

Organizátoři prvního mistrovství světa v přetahování lanem nejspíš podcenili přípravu události. Neustále přibývající stížnosti se týkají především ubytování.
„Večer jsem si chtěl zaplavat nebo alespoň dopřát bahenní koupel,“ popisuje jeden z přítomných krokodýlů. „Na pokoji však byl k dispozici pouze sprchový kout.“
„A co teprve strava! K snídani jsme dostali mazance!“ zlobí se druhý. „Naštěstí my krokodýli vydržíme dlouho hladovět.“
„Hlavně, že tu mají na stěnách ty mazanice, kterým říkají moderní umění. Osobně bych ocenil spíše fotografie delty Nilu,“ podotýká třetí.
Organizátoři vydali omluvné prohlášení, pro příští rok slibují nápravu.
„To jsou jen krokodýlí slzy, příště nejedeme,“ dodává trenér krokodýlů.

Odjíždějí domů bez medaile, přesto jsou hrdiny letošní olympiády. Dva axolotlí sáňkaři sice ve své disciplíně skončili na posledním a předposledním místě, drží však to nejvzácnější prvenství. Jsou totiž zcela prvními vodními živočichy, kteří závodili na zimních olympijských hrách.
„Všichni nám start na olympiádě rozmlouvali, že to za takové riziko nestojí. Rodiče říkali, že jsme hrozně nedospělí. Ale když jsme u toho – to oni přeci taky.“
Jejich start se dvakrát nevydařil kvůli speciálně vyrobenému vodnímu skafandru a příliš krátkým končetinám. Nástup do saní byl pro ně tak doslova malým krokem. Jednalo se však o velký krok pro všechny vodní živočichy.

Cesta zcela prvního termitího golfisty k úspěchu byla trnitá. I v hmyzí kategorii byl jedním z nejmenších, zásah tehdy používaným golfovým míčkem by pro něj znamenal ohrožení na životě. Hole si musel nechat zhotovit na míru. Všichni se mu vysmívali, nikdo mu nevěřil. Přesto pokračoval v tréninku dál.
„Na začátku jsem neměl vůbec žádné peníze. Abych si mohl koupit golfovou výbavu, musel jsem prodat celé věno své ženy. Mé kariéře byly přineseny příliš velké oběti na to, abych se po prvním neúspěchu vzdal.“
Manželka mu totiž jeho čin nikdy neodpustila.
„Ani nemohla. Prodal jsem tehdy naše termitiště mravenečníkovi,“ přiznal sportovec.

Pár žirafích krasobruslařů předvedl v rámci volného programu na mistrovství Afriky neobvyklou choreografii s názvem Mozkobouření. Sestava plná piruet a vzájemného proplétání krků byla podkreslena dramatickou hudbou známého chobotničího pianisty. Měla ztělesňovat symptomy otřesu mozku po pádu na bruslích. Krasobruslaři byly od hlavy až po kopýtka zahaleni do tmavé síťoviny, která představovala zatmění před očima při úderu do hlavy.
Podle autora se nejedná jen o neotřelou uměleckou performanci.
„Mým cílem je upozornit na problémy, s kterými se žirafí krasobruslaři potýkají. Když například upadnete čtyři metry od okraje kluziště, je pořád velká pravděpodobnost, že se uhodíte do hlavy o mantinel,“ uvedl.

Slavnému buvolímu stolnímu tenistovi pomohla k seznámení s jeho partnerkou šťastná náhoda. Při jednom z loňských turnajů si neupevnil dostatečně pálku na roh. Ta se pootočila, takže míček letěl do publika a zasáhl jednu z jeho fanynek.
„Abych se jí omluvil, pozval jsem ji na kávu. Přišla. Elegantní, v pruhovaných šatech. Dobře ví, že proužky jsou v módě. Víte, moc si vážím medaile z toho turnaje – ale tu nejcennější trofej jsem získal hned v prvním zápase. Svou nejdražší zebřičku!“
Problémů, které může přinést vztah mezi druhy, se však nebojí.
„Naopak. Jsem rád, že to není žádná kráva,“ uvedl zamilovaný sportovec.

…aneb ojedinělý rozhovor s kocourem, který učí myši překážkovému běhu.
Jak jste se k tomuto neobvyklému povolání dostal?
Zcela přirozeně. Myši trénuji od dětství.
Změnily se za tu dobu Vaše metody?
To nebylo potřeba. Nejúčinnější je trochu zadupat.
Nejsou pak výkony běžců podmíněny strachem?
To spíš jejich nevýkony, většina nováčků se již na další trénink nedostaví.
Nepochybujete kvůli tomu někdy, že jste ten pravý pro trénink myší?
Nikoliv. Kdo jiný než kočka by měl přinutit myš utíkat jako o život?
To zní drsně. Jaký máte ke svým svěřencům vztah ve skutečnosti?
To jen tak vypadá. Samou láskou bych je snědl.

Můří vytrvalostní letci si po návratu bývalého trenéra připisují jeden úspěch za druhým.
„Co přijel z dovolené, je k nepoznání. Dřív na nás během tréninku jen pokřikoval ze země, kde chroustal bramborovou nať. Teď s námi létá – a zatraceně dobře.“
Letci však přiznávají, že podíl na zlepšení má i atmosféra strachu, kterou staronový trenér lišaj vytváří.
„Když se mu něco nelíbí, hvízdá na nás. Bez píšťalky. Děsivé, nemyslíte?“
Každý trénink prý navíc zahajuje slovy: „Mrtví do nebe mohou, vy musíte.“
Pak významně ukáže na svůj dres s obrysem lebky.
„Jestli tam nechcete, mohu vám pomoci. Ne nadarmo mi říkají smrtihlav.“

O velké pozdvižení se postarala krakatice, která se přihlásila do plavecké vytrvalostní soutěže. Kvůli nevyhovujícím teplotním podmínkám ji však nedokončila.
Nejdříve se pokoušela ovívat chapadly, poté se vzdala.
„Půjdu se zchladit do hlubin. Bývám občas trochu horká hlava. Pak se uklidím jen potopením několika lodí,“ uvedla.
Přestože uplavala sotva desetinu trasy, strhla veškerou pozornost na sebe. Setkání s bájným desetimetrovým tvorem přimělo přítomné novináře předhánět se v ceně, kterou nabídnou hlavonožčí plavkyni za exkluzivní rozhovor.
Podle dostupných informací si tak vydělala víc, než kdyby získala tři olympijské zlaté medaile.
Aktivisté však upozorňují, že s velkou pravděpodobností dostala zaplaceno v rybách.

Slavný lví vzpěračský šampion zmeškal mistrovství světa. Nebylo mu dovoleno nastoupit do letadla. Posádka argumentovala tím, že by ohrožoval bezpečnost letového provozu.
„Proč? To nevím. Nejsem přeci tak tlustý, aby kvůli mně spadlo letadlo. Možná to souviselo s tím, že pilot byl kozel. Nechci být rasista, ale ti bývají umínění zcela bez příčiny.“
Důvody ale pravděpodobně byly jiné – druhým pilotem byl totiž pakůň, letuškami pak dvě gazely.
Obvinění, že by měl postranní úmysly tohoto typu, sportovec důrazně popírá.
„Co si to o mně myslíte? Byl jsem po snídani. Měl jsem smažené tofu, aby bylo jasno. Už od koťátka jsem vegetarián.“

Mezidruhová biatlonová unie řeší spor ohledně zbraní pro nadcházející mistrovství světa. Se vzrůstající oblibou biatlonu roste i počet přihlášených reprezentací. Pravidla jsou však mezi jednotlivými druhy zvířat značně nejednotná, především kvůli rozdílnému počtu a odlišné hybnosti jejich končetin.
Velbloudí sportovci například žádají, aby podle svých zvyklostí mohli na terč místo střelby plivat. Definitivní rozhodnutí zatím nepadlo, výjimka však pravděpodobně udělena nebude – povolení plivání by bylo vnímáno jako návrat k zastaralým metodám.
Komise nejspíš přihlédne i k zoufalé výpovědi velblouda, který má při tréninzích na starosti čištění terčů.
„Takový smrad! Každý den lituji, že jsem nepřijal místo uklízeče na nádražních toaletách.“