DMD č. 3. pro 3. 4. 2017. Téma: Zbraň civilizovanější doby

Druhý den ráno se všichni sešli v králově pracovně. Byla tu královna, Tinwiel, správce Faramir a i jeho dcera Finduilas.
"Tvoje vyprávění mě velmi znepokojuje, synu," řekla Arwen. "Nemyslím si, že to, co se událo, byla náhoda."
Správce Faramir přikývl. "Zdá se, že naši nepřátelé přešli na sofistikovanější zbraně, než dříve..."
"Zbraně? Nepřátelé?" zeptal se Eldarion zmateně.
"Špionáž. Šíření pomluv. Boj ze stínů. Ví, že se nám nemohou postavit v otevřeném boji a tak se snaží podkopat naši pozici," vysvětlila královna.
"Co se týče nepřátel, už jsme na dobré cestě je odhalit. Nejsou jediní, kdo umí špehovat. Pipine?" pokynul Faramir.

- Jaký je znak naší moderní civilizované společnosti?
- Žádný parlament!
- Ach, to byl dobrý krok, ale to teď nemyslím.
- Žádné okrádání!
- Souvisí s předchozím, že? Něco jiného?
- Žádná diskriminace!
- Přesně! Proto, teď a tady, ministerstvo pro přímé i nepřímé napadání, vyhlašuje jedinou povolenou zbraň, a to žádnou! Ano, slyšíte dobře, v rámci naší antidiskriminační politiky se zakazují: všechny ruční zbraně - ruce nemá každý, oční lejzry - bezokých je taky dost, nožní vystřelovače - chudáci naši veteráni, zakazují se i nadávky, jak by k tomu přišli němí a batolata. Kdo zákaz poruší, bude necivilizovaně strčen do jámy. Zbraně budou vyměněny za květiny v knihovnách.

Cady se zahleděla do zrcadla. Rozmazaná řasenka se vpíjela do jemných záhybů kůže kolem očí. Nenáviděla je. Nenáviděla vrásky kolem očí, tvar svých rtů a vrstvu špeku na bocích.
Ještě jednou si pohlédla do očí, otřela slzy. Výraz její tváře se změnil v odhodlaný.
Vykročila ze dveří směrem ke škole. Každým krokem jí bylo hůř a hůř. Nenechala to na sobě znát. Nesmí být slabá.
První hlouček spolužáků se na ni ohlédl a začal si něco šuškat. Dávno se přestala zajímat, co o ní Regina na svůj Twitterový účet píše. „Prý komunikace civilizovanější doby,“ pousmála se trpce. „Leda tak zbraň.“

Hora seděl u prázdného stolu. Před sebou měl připravený kalamář, brk a pergamen. Zamyšleně se díval do dálky a snažil se uchopit ta správná slova.
"Že tě to škrabání baví," vysmál se mu jeden z hostů.
"Neposmívej se. Někdy je lepší použít brk a nechat meč v koutě," odpověděl mu Hora.
"Tak to bych chtěl vidět," rozesmál se další štamgast.
"Chtěl? Dobrá. Co kdybych napsal dopis. Adresovaný otci té dívky, kterou si přivedl do jiného stavu. Co by udělal, až by tě dostal do rukou?" odpověděl Hora.
Mladík mlčel.
"Slova někdy ublíží víc než ostrá dýka," dodal. Nikdo se nesmál.

Dřív se báli. Utíkali a schovávali se.
Úkryt lze najít.
Dřív se báli. Nenáviděli nás a bojovali, mečem, ohněm, zaříkáním.
Oheň lze uhasit. Meč i zaříkání zlomit.
Dřív se báli. Stranili se, zavírali nás, do vězení, do blázinců.
Společenství lze ovládnout. Z vězení utéct.
Už se nebojí. Novou zbraní je výsměch. Smích je smrtí strachu. Magii vraždí přezíravost.
Cvoku! Úchyle! Debílku! Radši si ho nevšímej!
Malá Černá se za jeho zády probouzí do deštivého dne. Velký Černý, Mistr Cechu ovladačů myslí, ještě spí, ale strážný vrch přijal obětní dar, cesta je otevřená, učedník přichází.
Je čas znovu se učit bát.

Válka s teroristy se vlekla příliš dlouho a Řád byl bezradný. Vůbec netušili co víc udělat, aby je konečně zastavili.
Čmelák je přesto ujišťoval, že jsou na správné stopě, že ten Zázrak zrození je důležitý.
"To chtějí jen vyvolat paniku?!" zoufal si Petr.
"Ne, za tím bude něco víc," přidal se Frank. "Tímhle jen tlačí na vládu."
"Že s tím hodně dělá, co Longbotome," odplivl si James.
"Možná, že to by mohl být ten Zázrak zrození, nějaká zbraň z civilizovanější doby."
"Co se toho týče, já se spolehnu na míň civilizovaný zbraně," opáčil Sirius, dolil si Jamesona a uložil Berettu.

Varius sa prehrabával v sutinách Ríma, prvýkrát v histórii impéria dobytého barbarmi.
Starý Flavius, sediac na kameni, zachytil odraz svetla. Gladius. A v rukách jeho syna!
„Polož to naspäť, Varius.“
„Okolo je samý barbar.“
To je pravda, pomyslel si Flavius, jeden z nich so mnou rozpráva. Chcel mu povedať o senáte, o starých časoch republiky, čo ani on nezažil, len vyčítal z kníh. Že vládnuť nemá sila, vojsko ani žiadny princeps! Žiadne intrigy, zrady, meč, ale učenie, rozum, slovo!
Jeho reč zostala vnútri, triasla s ním, s jeho rukou. Ostrým pohľadom spražil Variusa.
Krik Vizigótov. Syn má meč. Triaška ustala.

„Grangerová? Proč se tak uculuješ?“
„Trpíš vidinami, Malfoyi.“
„A potměšile po mně pokukuješ. Co to čteš?“
„Jednu povídku, v níž se oženíš s Pansy Parkinsonovou, když to musíš vědět. Ona tě po čase začne podvádět, podá žádost o rozvod a nakonec tě prostřednictvím svého právníka úplně oškube.“
„Tradiční kouzelníci se nerozvádějí.“
„Jenže tahle Pansy je děsně emancipovaná, tvrdí autorka.“
„Víš, Grangerová, někdy si říkám, že dát mudlům do ruky pero a papír byla osudová chyba ve vývoji lidstva.
Každopádně, co já vím, Pansy je zasnoubená s Theodorem Nottem.
Teď akorát váhám, jestli mu poslat blahopřání nebo raději vyjádřit upřímnou soustrast.“
***

Káva? Nezdravá! Škodí zažívání! Snižuje potenci! Příčina demence!
Kavárny? Semeniště infekčních nemocí!
Takto bojoval Metternich proti kavárnám. Nesnášel je. Není divu. Doupata protirakouských živlů!
Nařídil negativní kampaň. Lékaři (dle jeho nařízení) vynášeli kladné vlastnosti čokolády a hanili kávu.
Společnost se rozdělila. Měšťané a šlechtici popíjeli dle nových trendů čokoládu. Káva se stala symbolem odporu, její objednání bylo bráno jako protimetternichovské gesto.
Milovníci čaje byli buď proruští – pili čaj ze samovaru, nebo probritští – zalévali čajové lístky.
Tajní agenti zapisovali, kdo co pije, a hlásili dál.
Vše marno.
Vzato kolem dokola, kancléř měl pravdu.
Revoluce roku 1848 měla kořeny právě v kavárnách.

Lidstvo vstupovalo pozvolna do nové éry. Rozvíjela se věda, školství, právo, svobodnější myšlení se odpoutávalo od dogmat i pověr. Jako když po dlouhé noci nastává ráno.
Odzvonilo ponurým kobkám, okovům, katovým kleštím a palečnicím. Podobné ohavnosti nová doba zavrhovala, člověk člověku přestával být vlkem.
Jako na zavolanou vznikl nový vynález. Mechanismus umožňující rychlou, humánní popravu. Jen jeden úder mohutné čepeli, odsouzenec snad ani nic neucítí.
Vynález měl veliký úspěch. Přirozená lidská a občanská práva bylo přece nutné vybojovat a hlavně účinně hájit. Nepřátel jako by neubývalo.
Kat s mečem by neodvedl ani zlomek té práce.
A to byl jenom začátek.