V.O.L.D.E.M.O.R.T.

Příchod pratetičky Muriel do Doupěte byl divoký a její pobyt zhola nepopsatelný. Artur ale musel uznat, že bez ní by to asi nezvládli.
Příchod tetičky Trudy – předpona pra- by se nabízela, ale po jediném pohledu dotyčné v reakci na ni se jaksi neujala – byl v lecčems nenápadnější a přinášel závan temných dobrodružství. Artur nepochyboval, že kdo vydrží s Muriel, musí být něco extra. Měl pravdu.
Když tedy na oslavě stých narozenin (které se rozhodly tvrdohlavě sdílet bez ohledu na skutečná data) oznámily, že se hodlají odstěhovat, byl to šok, který zmírnil jen Murielin příslib, že bude co neděli chodit vařit.

Kdyby nestudovala rodokmeny, musela by si myslet, že James místo v jedné z nejstarších kouzelnických rodin v Británii vyrostl mezi mudly. Jeho reakce na Dracovu potenciální domluvenou manželku byla až roztomilá.
„Je to naprosto neformální. Žádné závazky, žádné smlouvy,“ ujišťovala ho s lehkým úsměvem, zatímco se rozhořčoval.
„Moji rodiče by nikdy nic takového neudělali! Je to barbarské. Hnusné! Feudální! Nemůžu uvěřit, že ho prodáváš – jako kus masa!“
Zarazil se a vrhl na ni vyplašený pohled. „Tebe taky…?“
Zasmála se a pocítila touhu ho celého zulíbat. „Lichotíš mi, miláčku. Já byla jenom třetí Blacková. Ale na Malfoyova dědice se stála fronta.“

Touží po velké rodině. Těší se představou zástupu krásných čistokrevných dětiček, kterými jde příkladem kouzelnickému společenství. V její hlavě jsou všichni její potomci světlovlasí, s ostrými rysy a elegantním profilem. Jsou dokonalí. Prototyp kouzelnictva.
Po svatbě se k prvnímu dítěti prokousává těžko, ale nepoleví. Jde za svým snem. A nenávidí každou chvíli – bezesné noci, oteklé kotníky, pálení žáhy, třicet kilo nahoře, kterých se po porodu – nejhorším zážitku v životě – ne a ne zbavit (díky Merlinovi za odtučňovací elixíry!). Děcko řve a je zrzavé i ošklivé po otci. Další těhotenství nepřipadá v úvahu.
Naštěstí má Georgina v rukávu i jiné triky.

„Siriusi, to si děláš legraci.“
Bylo pět ráno. Kingsley celou noc strávil dohlížením nad mimořádně urgentní akcí mimo všechny směny. Byl rád, že stojí.
„V naší posteli?!“
„Lehla si tam a během chvíle vytuhla,“ vysvětloval Sirius. „Chvíli počkej, probudím ji.“
Kingsley si protřel ospalé oči a povzdechl si. „Miláčku, musíš si s ní promluvit. Abstinuješ. Ona to ví, stejně sem věčně chodí úplně na mol…“
„Právě protože to znám, nemůžu ji opustit. Tys mě taky neopustil.“
Rowena Lestrangeová v jejich posteli zůstane až do odpoledne. Kingsley ví, jak je pro Siriuse důležitá. A zároveň doufá, že pohár trpělivosti jednou přeteče.

Na domluveném místě najde přenášedlo, naposledy zváží, co je v sázce – celý jeho život, čistě teoreticky a vzato do důsledků – a dotkne se panáčka z hliníku. V příští vteřině stojí v otevřeném vlakovém voze. Sám až na zahalenou postavu obrácenou zády k němu.
„Vedle vás na stolku je pilulka. Rozkousněte ji, změní vám hlas. Pak si sedněte za mě.“
Chytré. Chrání je oba. Kdyby je mučili, nebudou mít co prozradit.
„Nemůže sem někdo přijít?“ zeptá se hlasem úplně jiného muže.
„Je to manipulační jízda.“
„Ovšem, rozumím,“ zalže.
„Aby bylo jasno, já nejsem žádný odboj. Ale máte pravdu. Musíme něco udělat.“

Rabastan by lhal, kdyby nepřiznal, že je ze setkání s budoucí tchyní nervózní. Kdo by hádal, že bude mít větší vítr z Rowenina otce, diktátora s vražednými sklony, ten by se přepočítal. Odvahu mu nedodalo ani Rowenino povzbuzení, že matka má smysl pro humor, jenom tě musí poznat, chovej se přirozeně. Když je na večeři pozvala do Bradavic, málem to s ním šlehlo.
Minerva McGonagallová se na něj ještě ani jednou neusmála. Kdyby pohled zabíjel, byl by mrtvý natřikrát.
„Uvědomujete si, že Rowenin dědeček je mudla?“
Nádech. Výdech. To zvládneš, střelí mu Rowena v pohledu.
„Vím. Rád bych ho poznal.“

Isobel nesdílí manželův optimismus. Tohohle Biblí nespasí. Leda že by ho svatou knihou přetáhl přes čumák. Ale Minerva ho má ráda a Isobel je ta poslední, kdo si komukoli dovolí rozmlouvat lásku.
S budoucím zetěm se ocitne sama. Všímá si, jak se s nelibostí rozhlíží po všem mudlovském, až nakonec spočine pohledem na ní.
„Připomínáte mi moji matku.“
Něco v jeho tónu napoví, že to nemyslí jako kompliment. Isobel odolá pokušení rozbít mu úsměv, třeba tím květináčem s tchýniným jazykem, který včera přivezla ze zahradnictví.
„Už se těším, až se poznáme osobně.“
Spolkne to, co chce říct doopravdy. Pro Minervu.

„Jak zemřel?“
Neví, jak moc toho chce slyšet. Kolik podrobností by snesla ona, kdyby šlo o Draca? Opakuje svá slova z výslechů. Uvnitř se třese. Když skončí, nenajde v pohledu paní Woodové ani stopu po reakci.
„Proč?“
„Nerozumím.“
„Proč jste nic neudělala?“
Nemá odpověď. Všechno, co může říct, bude sůl do rány. Do očí se jí najednou derou slzy, které nestihne zastavit.
Paní Woodová vyskočí na nohy. Třese se vzteky.
„Zabili ho kvůli vám. Můj Oliver by byl ještě tady! A vy si dovolujete brečet?!“
Než stihne kdokoli zasáhnout, dostane Narcissa Malfoyová dvě rány do tváře. V ústech ucítí krev.

Trvalo přes dva roky, než se všichni sešli. Skoro všichni.
Longbottomovi nabídli svůj dům. Byl největší, navíc nechtěli shánět hlídání. Marlene málem nedorazila, mezi jejími dětmi se právě jako lavina šířily skřetí spalničky.
Trochu nesví zasedli k prvnímu chodu. Synovec Prewettových poslal cibulačku. Byla silná, ostrá a plná neurčitých a neurčitelných ingrediencí, které patřily do kategorie tajemství šéfkuchaře stejně dobře jako do hlášení pro hygienu.
„Já byl u toho, když ji vařil,“ řekl Gideon zíraje na obsah své lžičky. „A tohle jsem neviděl.“
„Nemůže to být horší než Azkaban,“ prohlásil Frank a snědl první sousto.
Proti všem očekáváním byla vynikající.

Tonksové se už poněkolikáté toho odpoledne povedlo vzbudit hněv paní Blackové. S provinilým výrazem za skřekem zavřela dveře.
„Máš talent,“ zazubil se Sirius. „Řve skoro jako živá.“
„Jak dlouho vlastně…“ začal Kingsley ve snaze odvést pozornost od chlastu.
„Asi deset let,“ nepřihnul si ničeho netuše své vodky s džusem.
„Dlouho po tvém otci?“
„Tatík žije na Kubě,“ odvětil překvapeně. „Občas pošle rum. Támhle někde…“ zagestikuloval sklenkou, „...má fotku.“
„Fíha!“ uznale zhodnotila Tonksová.
„Že? Mám být po kom.“ Eroticky zavlnil obočím. „Lamač…“ zahlaholil, než se zhroutil z opěradla křesla.
„Kostrčí?“ nadhodil Kingsley, než svého spráskaného psa vytáhl zpátky do své náruče.