Červený trpaslík

„Rozdělíme se, ať to pročešeme rychlejc,“ vyhlásil Lister, jakmile se vlámali do obrovského vraku. „Kdo najde něco cennýho, zavolá.“
Rozešli se do temných útrob lodi, jejichž hrobové ticho narušovalo jen zlověstné skřípání a vlastní dech…
„Uáááá! Íííííí! Juéééé!“ rozlehl se z vysílačky Kocourův vřískot, až Lister nadskočil.
„Kocoure! Seš zraněnej?“
„Uííííí!“
„Kocoure!“
„Ne, něco jsem našel!“
„Jídlo?“
„Něco lepšího!“
„Antihmotu?“
„Lepšího!“
„Nadsvětelnej pohon?“
„Objev století! Má cenu týhle kocábky ve zlatě!“
„Všichni za Kocourem!“
„Ó, Štěstěno! Dvanáct napěchovanejch skladů! Jeden ohoz lepší než druhej! Jen kravat tu je osm kontejnerů a košil-“

„Žádám o povolení k fyzickému násilí, pane.“
„Uděleno.“

Rimmer wasn't stupid. Lister was forcing his hand; had been manipulating him from the very moment Ace had told them he was dying.

He wanted Rimmer to leave.

And frankly, who could blame him? It was bad enough having to share a mile-long spaceship, but Starbug's cramped quarters must have driven him over the edge. Of course he'd jump at the opportunity to throw Rimmer out of the nearest airlock.

He didn't have to be so gointing smug about it, though.

"Don't go, bud," Cat yelled through the Wildfire's accelerating engines.

"I have to," Rimmer groused to himself. "I'm selfish."

"Trhni si. Nedám unikátní exemplář mimozemské technologie do tvých špinavých-"
"Rimmere! Je to nejlepší audio systém, kterej..."
"Ne."
"Chápu. Babi Listerová říkala, že každej má volbu, jakej bude. Třeba tehdy, jak jim povodně vyplavily čtvrť. Jedla mokrý tapety a poslední kus chleba bez plísně dala cizímu klukovi, kterýho všichni nesnášeli. Jsi-li sobec, opusť obec, říkala. Věřila, že lidi se k tobě budou chovat, jak..."
"Zítra to vrať," zaskřípěl Rimmer zuby.

*

"Pane, víte, lidé se mi často jeví jako nechutní nepořádní sobci, ale musím říct, že příběh vaší babičky..."
"Vymýšlela skvělý historky, viď, Krytone? Říkala, že na tuhle skočí každej vocas."

"So... if there's a universe in which we're fictional..."

Kryten tutted. "Don't , sir. That way, madness lies."

"No, listen-"

"I literally have no choice, sir; exiting the lift at this point would result in a catastrophic hull breach. However, what we experienced was a hallucination."

"Yeah, but there are infinite alternate dimensions, yeah?"

"Perhaps," Kryten conceded.

"So, which came first"

"First, sir?"

"The characters or the people. The story or..." he gestured, "me."

"Well, Peter Szondi suggests in his groundbreaking work on the theory of modern drama that form is content and content is form."

"Meaning?"

Kryten shrugged. "Essentially - both."

Lister si zrovna užíval svůj půllitr piva zvětralého tak akorát, když do řídící místnosti vešel Rimmer.

"Co chceš?"

"Nic, nic... jenom si říkám, že když už chlastáš v jedenáct dopoledne, mohlo by to mít nějakou úroveň."

"Jakou úroveň?"

"Jsi to co piješ Listere. V tomhle případě pivo, jehož výpary se brzo zhmotní a budou nás strašit jako poltergeist. Každý vůdce měl nějaký charakteristický drink."

"Co je tvůj? Polívka gazpacho? Protřepat, nemíchat?"

Rimmer dělal, že to neslyšel. "Holly, dej mi to nejsilnější. A pořádně to zamíchej."

Drink, který Holly namíchal, přivodil nakonec Rimmerovu systému týdenní kóma a Listerovi dlouhý záchvat smíchu.

„Dobré ráno, studenti. Dnešním tématem je nadčasovost,“ zahájil přednášku profesor Dlouhovous. „Nejprve nahlédněme do historických pramenů.“
Zalistoval ve svých poznámkách, a pak rozjel nosem po stránce: „Říjen 2102, Vogue: Investovat do modrého flaušového kabátu se rozhodně vyplatí už kvůli jeho nadčasovosti. Prosinec 2102, Elle: V růžové péřové bundě zazáříte nejen tuto zimu, ale i v dalších sezónách, protože patří ke stálicím módního nebe. Únor 2103, tamtéž: Přivítejte jaro v černé, ta se nikdy neokouká.“
Kocour na okamžik přestal s psaním poznámek a přihlásil se s otázkou: „Znamená to, že v módě žádná skutečná nadčasovost neexistuje?“
„Výborně, studente. Píši vám bod.“

„Listy! Copak jsem to viděl v noci? Nadouvající se peřinu!“

„Rimmere, nemůžu za to, že ty některý věci dělat nemůžeš a ve vesmíru nejsou ženský.“

Hologram si poklepal na bradu. „Listere, když o tom mluvíš, vzpomínám na tvou meziplanetární, velice náruživou, gelfskou manželku. Při tom zběsilém úprku jsme si upřímně poplakali.“

„Rimmere, tohle mi nepřipomínej!“

„Já nevím, kdo se snažil sblížit se slizkou i svým alternativním já.“

„A nesmíte zapomínat na lady Ginevru z Kamelotu a tu krásnou vražedkyni v noir virtuální realitě,“ přisadil si Kryton.

„No, Listy, měl by ses zaměřit pouze na bezpečné známosti. Anča dlaňovka? Dobrá volba!“

There is a belt around the third planet orbiting Gamma Draconis made up entirely of the light bees of dead dimensional alternates of himself. There are times at which Rimmer wonders if every new Ace sees this, and if that goes some way toward explaining the attitude of so many of them.

Probably not. They're all gits on a genetic level.

He includes himself in this. But there is something to be said for the idea of being part of a continuum; not just a legacy, but a greater whole. Just another link in the chain.

One word, really:

Smeg.

Červený trpaslík se naklonil tak, že Lister málem vypadl z postele. Z reproduktorů zazněl Rimmerův hlas.

"Překážka na levoboku. Pozor, Holly, zatoč!"

Našel ho v řídící místnosti.

"Co to tady sakra vyvádíš?"

"Nevidíš, Listere? Řídím loď."

"Ale Trpaslík není žádná plachetnice!"

"Nepodstatný detail. Uvědomil jsem si, že na to celé jdu špatně. Sice jsem neudělal zkoušky na důstojníka, ale dědeček byl u námořnictva, takže mám nejlepší předpoklady stát se admirálem. Věděl jsi, že jsem rozený plavec? Mám..."

"Bronzovej diplom za plavání, já vim."

"Nerad ruším, Rimmere, ale říkal jsi, že chceš vědět, až poletíme kolem asteroidu."

"Výborně, Holly! Spusť kotvy!"

"Sex".

"No thanks, I'm doing the crosswords." Lister didn't even bother looking up.

"It's the constant of the modern age, Listy. The root of all evil."

"Nonexistent constant, in your case," Lister muttered, not too loudly.

Rimmer circled the table, snatching the magazine out of his hands. Lister flinched. He'd never get used to that hard light body.

Body.

Now there was a word. It echoed in his mind as Rimmer rambled on and on about the merits of elective celibacy.

Nonexistant constant. Like the two of them, orbiting one anoth

Lister licked his lips, and tried to be bored.