DMD č. 29. pro 29. 4. 2017. Téma: Eso

Yen, dánská koruna, se svou dírkou uprostřed, a mince neznámého původu.
Už několik let neplatná kartička, s fotkou o kus mladší holky, s adresou, která tak nějak napůl platí a napůl neplatí.
Stará jízdenka z první opravdu samostatné výpravy přes půl republiky.
Karta, zalaminovaný kus papíru v té velikosti, v jaké karty bývají, se srdcovým áčkem, s nakreslenou kostlivčí dámou. Nikdy nepoužitá v karetní hře, a přesto využitá v postupce.
Když se to nasčítá, je to spousta místa a hodnota žádná, jen návnada pro zloděje.
A přece je v peněžence pořád nosím s sebou, ty připomínky různých drobných krásných chvil.

„To je frajer,“ obdivně vzdychl Kocour.
Zářivý úsměv. Sebevědomí, které by porazilo i koně a přerovnalo pár galaxií.
Tiše zaskřípěl zuby.
Dělal lepší kari. Měl víc zplstnatělé dredy. Jeho ponožky nedokázal vyprat ani Kryton. (Ani se NEPOKUSIL.) Dělal LEPŠÍ KARI. Dokonce i Rimmera dokázal vytočit víc.
Všichni mu dávali přednost. I automat na polívku se zatvářil zklamaně, když zjistil, že to je JEN Dave, a ne Eso Dave.
„JÁ UŽ TO NESNESU!“ zařval Lister a serval si simulační helmu z hlavy.
Úkosem pohlédl na Rimmera.
„Nemysli si, že to něco mění,“ ucedil.
Ale stejně se ho skoro měsíc nepokusil vypnout.

Máma mně učila, že v některých chvílích rozhodují jen vteřiny. Nepřátelé jsou větší, rychlejší, mají ostřejší zuby. Nepomůže utéct a výhody, plynoucí z nenápadného zbarvení, jsou vám na pendrek, když je někdo odhodlaný vás sníst. Ale dokonce ani ve chvíli, kdy se slintající tlama otvírá a tělem burácí adrenalin, ještě nejste úplně nahraní.
Drnc, drnc! Kutálím se ze svahu, do zad šťouchají drny, listí odletuje jako výsměch. Můj boj s gravitací nemá co zastavit. Hlava se točí. Ale vzdálený zklamaný štěkot naznačuje, že jsem vyhrál.
Ten blbec lovecká už na ně zase zapomněl.
Na bodliny.
Moje evoluční eso v rukávu.

„I don’t like where this mission leaves us,“ Earl said. „Two agents broken... Raven will take some time to heal. And Osprey? Will she be any good?“
„We will see,“ said Galilhai. „There will be proper evaluation now, and training. If she is willing... and able.“
„And, we are an agent short. What was Lioness thinking? What is she doing there?“ Gearwn asked.
„Playing the game. Stakes are high, but we haven‘t lost, yet. She has gone dark, but didn’t cut ties completely. Our highest card is still yet to be played, gentlemen.“ Galilhai’s eyes sparkled.
There was still hope.

Osud je vášnivý karbaník a neúprosný protihráč. Severus to věděl. Přesto ho udivovalo, s jakými kartami se dokáže vytasit, když si člověk myslí, že v ruce drží výherní kombinaci.
Pikovou barvu vyřadil fullhouse.
Osud mu vzal sebevědomí.
Srdcovou barvu sejmula piková postupka.
Osud mu vzal Lily.
Pikovou dámu přebil kárový král.
Osud mu vzal naději.
Dvě stejné mizerné postupky.
Osud mu vzal klid a dal Harryho.
Čtyři esa nestačila na postupku z pikových karet.
Osud mu vzal Brumbála.
„All-in,“ pronesl s výrazem pokerového hráče.
Srdcovou postupku rozdrtil pikový royal flush.
Osud shrábl poslední žeton, který ležel na stole.
Jeho život.

V jídelně přibližně čtyřicet let staré komunistické budovy kam děti jezdí na školu v přírodě seděli čtyři studenti vysoké školy.
Teda ono jich tam sedělo kolem víc, ale my se soustředíme na tuto skupinku, která se nepřipojila k ostatním ve hře UNO!, ale hrála Prší.
Po pár kolech je ale Prší přestalo bavit, a začli hrát Kenta, jedna hráčka odešla a místo ní byl do hry vtažen student co zrovna strčil hlavu do místnosti.
Hra byla v plném proudu, zbývalo otočit poslední čtyři karty - a ejhle, jedna chybí. Hledali na zemi, po židlích, prozkoumali balíček, ale ztracené srdcové eso nenašli.

„Slavný Eso Rimmer! Konečně v mé moci. A kdo by řekl, že budou stačit uzenáče napuštěné léky na spaní.“
„Tohle vám nikdy neprojde, barone von Kreuzwald,“ Eso se marně zazmítal v řetězech.
„Ale mě už to prošlo. Do akvária s ním.“
Druhá věta patřila poskokům. Ti vězně drapli a táhli ho na prkno nad akváriem plným žraloků.
„Já sám, hoši!“ Eso předvedl trojité salto a zmizel pod vodou.
„Stejně je to ale frajer,“ ukropil obdivnou slzu jeden z poskoků.
„Byl,“ opravil ho baron.
Ale sotva se otočili, Eso se šplouchnutím vyskočil ven, bez řetězů, zato držíc mečouna.
„Do střehu, barone!“

Franka a Alici přivezli Moody a Aberforth.
Najít je jim trvalo jen krátce, ale i přesto bylo příliš pozdě.
Longbotomovy uneslo z jejich bytu několika následovníků Volldiemartera. Moody soudil, že buď chtěli získat informace o Rätselovi, nebo šlo jen o pomstu.
Pak si je vzala do parády Rätselova bestie, Bellatrix Lestrange. Eso na mučení.
Věci, co jim provedla, musely být opravdu příšerné. Oba už nikdy nebyli jako dřív.
Alici během těch dvou dnů zešedly vlasy, oba vůbec na nic nereagovali, krom vrzání dveří. Na to dostali oba hysterický záchvat a nenechali nikoho přiblížit.
A neměli být posledními oběťmi bývalého SSmana.

Ve svém oboru je ta nejlepší. Nikdo to nedělá tak jako ona. Je vyjádřením božské dokonalosti, kterou dal bůh nám všem.
Její postava, zčásti zahalená fialovým šátkem, se ladně prochází tanečním krokem po pódiu. Diváci ani nedutají.
Slavná arabská melodie jemně nadnáší její něžné, ženské tělo.
Předehra končí. Chvíli nehybná v póze, poté zahazuje šátek a rozpouší svou hřívu.
Ozvou se první tóny její vlastní písně.
Publikum šílí, královna večera vpustí léčivou energii svůdných rytmů do svého těla a roztančí své boky. Energie prochází jejím srdcem a ona začne zpívat v obou svých rodných jazycích. Její magický hlas rozvibruje arénu.

Všeobecná nálada měla chuť hodit si smyčku kolem metafyzického krku.
Alexandr opět ležel v knihách, každou chvíli ale zapátral po svém muži, který trávil většinu dne pozorováním nicoty za okny. Aneta se věnovala chodu domácnosti, čehož se zařekla velmi brzy po svatbě. Hraběnka, toho času na dlouhé návštěvě, neopouštěla ložnici. Neviděli ji celé dny. Její služebná tvrdila, že je stále naživu. Nikomu to tak nepřipadalo. Ticho před bouří nahradilo ticho po bouři.
Mrtvolno nabouralo nakažlivě pozitivní zaklepání následované kanonádou kroků a harmonickou disharmonií desítky hlasů.
„Krásné odpoledne!“ zvolala matka rodu. Do salónu postupně napochodovalo devět dětí.
Pořád ještě měli Gretu.