DMD Bonus č. 8 pro 30. 4. 2017.

Efektivita. Spolehlivost. Ochota. Skutečné ESO ve svém oboru. Boba Fett. Kontakt: Fett_Boba@namlov.gi
"Hmm, eso..." zamumlal Darth Vader pro sebe, jakmile přečetl další z inzerátů. Pak se otočil k admirálu Piettovi: "Pište si: Fett - velké F, dvě T, podtržítko, Boba - velké B, zavináč, namlov, tečka, gi. To je poslední. Všem těmhle námezdním lovcům pošlete zprávu, že vypisuji odměnu na dopadení posádky Millenium Falconu a pošlete jim souřadnice naší lodi."
"Ehm, pane," začal admirál nejistě. "Skutečně chcete pátráním pověřit námezdní lovce? Myslím, že naši lidé by-" S Vaderovým pohledem upřeným přímo na něj se Piett zarazil. "Tedy... ehm... Jdu poslat tu zprávu."

Kdy nám svět zakázal emoce
a dal nám jen další nemoce?
Ignorantství na volném prostranství.
Kdy se ty roky v lahvi rozpustily
a kdy mě nějaké city k nim propustily?
Nostalgické chvilky pro všechny snílky.
Kdy už ta lahev přeteče
a celý smysl tak uteče?
Už brzy si zase utřeš slzy.
Kdy se sebevědomně nadechneš
a kdy se pak znova zalekneš?
Chceš to cítit víc, ale nepřichází nic.
Kdy se tvoje emoce vzbouří
a konečně řeknou po čem touží?
Nikdy je taky čas a stane se zas.
Kdy začneš něco cítit
a v těle ti to bude kvítit?
Kdo
ví
.

„Řekl bych, že šance na přežití nejsou příliš vysoké,“ řekl Kostra.
„Jaké asi?“ zeptal se Kirk.
„Můj odhad je jen přibližný, šance je 3587,56 ku jedné.“
„Mluvíš jako Spock,“ zasmál se Kirk.
Kostra zavrčel.
„Já vím!“
***
„Fascinující,“ vydechl užasle Kostra.
„Co jsi to řekl?“
„Ale nic, zatraceně!“
***
„Zachráníme ho,“ rozhodl Kirk. „Ať to stojí, co to stojí.“
„Potřeby mnohých převýší potřeby jednoho,“ oponoval Kostra.
Kirk si povzdechl. „Zrovna teď ho tady nepotřebujeme.“
„Já vím, nemůžu si pomoct,“ pokrčil odevzdaně rameny McCoy.
„Ještě tak aby ti to zůstalo.“
Kostra se zamračil.
„To by mi tak scházelo, jsem přece doktor, ne kalkulačka!“

"Pacient, čtyřicet let, silné bolesti břicha, horečka, komunikuje, diagnóza žlučníková kolika." Shrnul saniťák.
"Box jedna, doktor--" Mery se rozhlédla po lékařích.
"Kde je Lucka a Vali?" Zeptala se Jany.
"V bufetu, zajídají to zkažený rande."
"Aha. A Hof? Vilkin?"
"Spolu. V kumbále. Řekla bych, že žádný výzkum." Odkašlala si Jana.
"Pošli tam Váňu. A primář?"
"Má jednání."
"Tak sem zavolej Růžičkovou a Prokopa." Protočila Mery očima.
"Právě s nima primář jedná. Stěžujou si na Hofa a Vilkina."
"Sakra, zavolej Žáka, ten tu aspoň je, i když opilej." Rozhodla Mery.
"Nechte mě radši umřít," zavolal nešťastně pacient z nosítek a omdlel.

Nastalo ticho. Aarona naplnil zvláštní pocit prázdnoty.
Stařena ani nehlesla, spala, když jí ostřím dýky přejel po vrásčité kůži na krku a přeťal tenkou tkáň skrývající život.
Jen zmizela jako stín se západem slunce.
Martin vstoupil dovnitř. „Jsme volní.“
Aaron měl opojný pocit.
Dokázal to. Zabil ji.
To uspokojení z vraždy ho děsilo.
„Co když to budu chtít udělat znovu? Co když mi to zůstane? Ta radost z vyprchávajícího života?“ ptal se, nevěděl, jestli sebe nebo Martina.
Ten mu položil ruku na rameno.
„Ty nikdy nebudeš zlý. Zachránil jsi nás. Mysli na to.“
Vesničané se začali stahovat kolem Stařeniny chalupy.

Harry se probudil, po dlouhé době ho bolela jizva, nechápal to, Lord Voldemort byl přece poražen. Harry vstal a šel vzbudit Siriuse. Sirius si vyslechl Harryho. Normální čaroděj by se hodně divil, avšak Sirius nevypadal vůbec udiveně.
"Taky se mi zdálo, že není něco v pořádku," řekl Sirius.
"Asi bychom se měli připravit," odpověděl Harry.
"To bychom měli," odvětil Sirius.
"Dojdu za Hagridem, nechal jsem si u něho hůlku," vzpomněl si Harry a vytratil se. Dlouho se trmácel nocí, až nakonec dorazil k Hagridovi.
"Vrátíš mi, prosím tě, moji hůlku?" poprosil Harry.
"Hůlku? Hůlku já používám jako tyčku k rajčatům!!

"Milí bratři, milé sestry," začal, ač mu to přišlo poněkud hloupé,
"dnes jsme v prvním čtení slyšeli krásný výrok proroka Izajáše - i překují své meče na radlice, svá kopí na vinařské nože... Toto moudro má být doporučením pro nás, a to nejen tehdy, ale i dnes! Například si, bratři a sestry, přiznejme, kdo z nás se o letošním adventu vydal do katedrály na roráty," tázavě se rozhlédl.
"Tak zkusme někdy odsunout předsudky o jedničce a PARPAT změnit ve vinařský nůž. Amen," skončil, ušklíbl se směrem k LOPATímu odposlechu a se spokojeným úsměvem sešel z kazatelny. Vždyť Ludmila byla úplně prázdná.