DMD č. 28 pro 28.4.2010. Téma: Komu není rady…

Fandom: Originál – Profesor von Drak
Poznámka: Domnívám se, že nastal čas, říci něco o našem milém profesorovi, proto je tento krátký text poněkud civilnější než ostatní.
---
Zprvu nevěděl, kde je. Okolí se mu rozmazávalo před očima. Dezorientovaně se posadil. Pokusil se zaostřit. Stále neviděl dobře, ale přinejmenším už poznával okolí. Mimo jeho zorné pole se ozval šramot. Otočil hlavu po směru zvuku.
Na židli seděla postava s rozmazanými konturami. Přesto poznal, že jde o muže.
„Zase jsi usnul v práci,“ konstatoval muž hlasem Jaroslava L. Podával kolegovi jeho brýle. Daniel von Drak zamumlal poděkování a nasadil si je.
„Zapomněl jsem na čas,“ odvětil prostě.
„A taky na posledně,“ připomněl Jaroslav historii, ve které figuroval duch, Melantrichův výtisk Matioliho herbáře a nemocnice. „Víš Dane, komu není rady…“

„Mám toho už vážně plné zuby. Vždyť je to pořád dokola, už mě nebaví nechávat se takhle ponižovat. A zvlášť od tebe. Nech mě už na pokoji, nechci s tebou mluvit.“
„Ale... Přece jsem se ti omluvil. Je mi to líto, vážně je, už to nikdy neudělám. Jsme přátelé a já...“
„Přátelé?“ Založila si ruce na prsou. Zaleskly se jí oči, ale jinak na sobě nedala znát slabost. „Přátelé se k sobě takhle nechovají. A já už to dál nechci. Komu není rady...“
„Ale Lily!“
„Ne, Severusi. Dneska jsem pro tebe šmejdka. Zítra co? Necháš mě zabít?“
„To bych nikdy...“

"Harry, já si myslím..."
"Je to dokonalé? Všechno musí být dokonalé!"
"Je to pěkné," uklidňovala Hermiona vystresovaného kamaráda, "ale..."
"Dal jsem si takovou práci, abych to připravil dokonale."
"Jasně... Jenom bys měl zvážit..."
"Tobě se to nelíbí?" zaregistroval Harry problém.
"Mně," zdůraznila Hermiona, "se to celkem líbí. Ale měl bys vzít v úvahu, že Ginny má dost jiný vkus."
"Blbost... Je to přece dokonalé."
"Dala mi facku," konstatoval o pár hodin později. "A přitom to bylo..."
"... dokonalé," dokončila rezignovaně Hermiona.
Ona se vážně snažila mu vysvětlit, že večeře při svíčkách v růžově vyzdobené Nouzové místnosti není zas tak super nápad...

fandom: buď depresivní realita nebo Shakespeare, vyberte dle chuti
Dva rody stejně staroslavné oba. Příběh má setrvačnost a pořád se sem vrací.
Pak spadne opona, diváci zatleskají. A příběh - rozběhne to znovu. V ulicích, v myšlenkách, všude, kde žijí lidé. Po tisící.
Náhodné oběti umírají. Co na tom? Nikdo je nepočítá. Příběh to zkouší. Znovu. Třeba to vyjde. Tentokrát.
A znovu. Po tisící prvé. Dva rody, dva milenci a brzká smrt. Vlastně je jedno, které dva rody, kteří dva milenci a která smrt. Každá se počítá. Ta uvnitř nadvakrát.
A znovu. Jako kolovrátek. Nedá si říct. Naivní příběh, co neustále doufá, že to někdy, někde, nějak - skončí happy endem.

fandom: Daleká cesta za domovem
poznámka 1: jak jsem uviděla tohle téma, tak to udělalo 'komu není rady - to se rovná El-hrér-an. blik!'
poznámka 2:
----
Frix zapadá, oblaka kolem rudnou.
Tady jsem, pane, v trávě vysoké.
Vezmi mě sebou, pane, za obzor chci klesnout,
v samém středu světla a ticha spočinout,
svůj dech i život rád ti odevzdám.
Bude jen slunce, zářivé slunce, a králík.
----
Richard Adams
Jednou si El-hrér-an usmyslel, že ochutná mrkev ze zahrady Duhového prince.
Urazil již přes polovinu cesty, když ho zastavil neznámý králík.
„Kam kráčíš, El-hrér-ane?“ otázal se.
„K Duhovému princi,“ odpověděl bezstarostně.
„A to se nebojíš stráží?“ podivil se.
„Na mou chytrost, odvahu a hbitost nikdo nemá,“ holedbal se.
„El-hrér-ane, El-hrérane,“ vzdychl králík a zlatě se roztřpytil. „Kdybych ti řekl, že jsou na tebe všude v zahradě nastražená oka, neodradilo by tě to, viď?“
„Jak řekneš, pane, tak učiním,“ zachvěl se.
„Neučiníš,“ zavrtěl hlavou králík. „Již zítra tě uvítám ve své Ousle.“
Pak zmizel.
A El-hrér-an dál hopkal vstříc slunečnímu světlu.

Holmes se skláněl nad mrtvolou v bílých šatech. Poodsunul nebožtíkovi z hlavy čepici a prohlédl krvavou ránu na spánku.
"Jedna rána," řekl Holmes a otočil se na Watsona, "bylo to rychlé."
"Překvapili ho zezadu," poznamenal Watson.
"Nikoliv, bylo to zepředu a byl to zákazník. Zřejmě krejčí a bydlí nedaleko."
"Ale jak jste to tak rychle..."
"Dedukce, příteli," dodal Holmes klidně a zadíval se přitom na policistu hledícího pod jednu ze skříní.
"Konstáble, nestrkejte tam tu..." Nedokončil větu, ozvala se rána a policista s jekotem vyběhl ven.
"Jak jste mohl tušit tu pastičku na myši?"
"V pekárně, Watsone, jsou vždycky myši."

„Obnovení projektu Hvězdy smrti nepovažuji za rozumné. První stanice se neosvědčila,“
namítl zdvořile velkoadmirál Thrawn, geniální stratég.
„Osobitý názor,“ zavrčel Palpatin. „Vrchní velení nesdílí váš pesimismus.“
Thrawn nepatřil k císařovým oblíbencům.
Vždy byl víceméně trpěn.
„Stanice je velmi zranitelným cílem. Dokonalá ochrana je nemožná,“ vysvětloval trpělivě.
„Osobně převezmu velení,“ prohlásil císař.
Thrawn se zděsil.
„Výsosti, vezměte si ponaučení z osudu guvernéra Tarkina.“
„Málem bych zapomněl," zakřenil se Palpatin. "Pošlu vás do Neznámých regionů. Mapovat neprozkoumané soustavy.“
Chystej si kružítko, náfuko, pomyslel si jízlivě.
Thrawn srazil paty, až na chodbě si ulevil: „Budiž ti přáno …“
Schylovalo se k bitvě u Endoru.

Fandom: pochopíte na konci
Poděkování: velmi, velmi, velmi děkuji Dangie, která mi vymyslela konec.
Věnování: pro talí, protože jsem ji svými dotazy neustále oddalovala od vlastní tvorby.
„Jsi tak krásný,“ vzdychla herečka. Zatoužila mu padnout do náruče. Cokoliv by mu dovolila, jenom aby mohla být s ním. Utápěla se v modrých očích krásného prince.
Ubohá Sibyla Vaneová…
***
„Jsi tak krásný,“ vzdychl malíř. Bolestně toužil dotýkat se krásného těla. Hladil by jemné kontury, stačilo kývnout. Věděl, že krásný princ tuší o milostné podstatě jeho přátelství. Nemohl si pomoci. Setkal se s ideálem.
„Budete mi zase stát modelem?“ šeptal. „Nesmíte mě odmítnout. Zničil byste mi tím život…“ Utápěl se v modrých očích.
Ubohý Basil Hallward…
***
„Jsem tak krásný,“ vzdychl krásný princ. Utápěl se ve věčném mládí.
Ubohý Dorian Gray…
---
Fandom: Obraz Doriana Graye

„Táto práca bude pre teba tá najvhodnejšia,“ dohováral otec synovi. „Určite ju dostaneš...“
„Neviem sa dočkať...“ zamrmlal.
„Teraz pôjdeme za tým pánom. Musíš naňho spraviť dojem, presvedčiť ho...“
„Nechcem robiť dojmy... chcem...“
„Nehovor o svojom sne! On ti neuverí, že chceš robiť dobré skutky...“
„Ale ja ich vážne chcem robiť...“ oponoval zamračene.
„Pozri sa na nás! My sme stvorení na niečo iné. Prácu v spaľovni zvládneš bez problémov...“
„Pochybujem...“
„Určite. A daj si to z hlavy dole...“
„Nedám...“
„Aaa... Hapčí...“
Otec si kýchol. Z úst mu vyšľahol plameň. Zapálil novinový stánok. Syn sa vrhol k hydrantu...
„Aj tak budem požiarnikom!“
Fandom Dráčik Soptík

„Dostal jsem zprávu o zajímavém případu,“ začal Holmes.
„Povídejte,“ vyzval ho Watson.
„Považte. Lestrade byl unesen.“
Watson zalapal po dechu.
„Je tomu tak,“ pokračoval Holmes. „Inspektor je takový… tak neobratný a nechal unést. Únosci požadují dva tisíce liber.“
„Odporné!“
„Ale poslal jsem jim telegram svým jménem. Jsou ochotni přijmout tisíc.“
„Není to léčka?“
„Odhalil bych ji,“ ušklíbl se Holmes.
Ozvalo se zaklepání a vstoupil poslíček. Mlčky předal Holmesovi obálku.
„Výborně!“ zvolal Holmes, když ji otevřel.
„Pustí ho?“
„Proč?“ podivil se Holmes. „Zaplatil jsem, aby si ho nechali.“
Lestrade se díval na mořský příboj.
„Nádhera,“ pomyslel si. „Měl jsem požadovat víc.“