DMD č. 6. pro 6. 4. 2018. Téma: Čas hesel

Každý den na sboru, s každou skladbou je to nový soubor hesel. Devoto, fuocoso, legato, staccato, crescendo, vivace a vivacissimo, Dal Segno al Coda, razantně, energicky, s jiskrou, oddaně, co nejsladčeji a zeslabovat. Stačí se je naučit a hrát podle nich.
A občas očima odskočit z not na Davida u piána.
Když se pak stane ta... nehoda, dlouho se Bartoloměj neodváží na Davida i pohlédnout při příchodu. Má z něj ještě větší hrůzu.
Jednou se ale stejně neudrží a vyhrkne na něj tři tóny - zakódované, "ahoj."
O pár dní později mu je David vrátí.
Mohli by se pokusit promluvit si.

„Jasně, že to zjistím,“ rozzářil se Young Gyu. „Vždyť jsme v Hamjoo, tady znám každýho!“
„Nemůžeš znát každého, spoustu let jsi tu nebyl,“ namítl Bang Won.
„Nevadí, mladý pane, seznámím se,“ broukl jeho strážce.
„To není totéž!“
„Skoro...“
„Cizí lidé ti moc neřeknou! Máš snad způsob, jak získat důvěru během pěti minut?“
„Mladý pane, vy jste vzdělanec, na všechno přijdete… znám tajný heslo.“
„Opravdu?“ Bang Won byl zaujatý na nejvyšší míru. Tajná společnost v armádě jeho otce, kdo by to byl řekl!
Young Gyu rozzářeně zamířil pravou rukou se zvláštně sevřenými prsty k ústům a zároveň lehce zaklonil hlavu.
„Hospoda!“

Prošel dobrým paterem vrat a dveří, z paměti na vlasec lovil hesla. Z Bible i z Ovidia, slovíčka i korálky hexametrů. Po nejistém Odi et amo vstoupil do ráje svobody a sodomie.
Všechno se zrychlilo po první plné sklenici pelyňku, fenyklu a anýzu.
Odchází s mladíkem s modrýma očima. Líbá ho, je hrubý a chutná úplně jinak.
„Jdi si po svejch.“ Jeho partnera kdosi odtáhne stranou. Nad sebou zaslechne Navrátila. „Alexandře, neblázni. Litoval bys toho.“
Neprotestuje a před pomatenýma očima má jenom jeho. Svého muže. Rozpláče se jako malý kluk. V ráji svobody a sodomie. Uprostřed noci, v čase hesel.

"You look tired," Deirdre wasn't beating around the bush.
"I am."
He looked over his shoulder, making sure nobody was listening.
"You know dad's 'When tired, push harder' isn't always right..."
"...about that..."
He fell silent. He couldn't bring himself to tell her.
She probably read it in his eyes.
In the silence he heard voices.
"...SAPFU like you can't imagine. Dirties using magic, they say. Tango Bravo Sierra, if you ask me."
"Anyway, we're Oscar Mike at o'dark thirty. Better hope the cousins get that ASS back out of Syria..."
...
"Thorne, are you listening?"
"Sorry, time to push harder."

To bylo pořád „minimálně dvanáct znaků“, „alespoň jedno velké písmeno“, „jedna číslice a jeden speciální znak“, nebo občas i „heslo se nesmí opakovat“ a „heslo nesmí být slovníkové slovo“.
Až je to prostě přestalo bavit.
Jsem Adam. Jsem jeden z mála lidí, kterým bylo dovoleno se narodit. Prošel jsem totiž náročným výběrem. Mám jeden delší prst na každé ruce, každé oko mám jiné, nekoktám, pomočuji se, neslyším na jedno ucho a nejsem ani vzdáleně podobný žádnému svému předkovi.
Jsem šťastný že žiju. Jediná věc, které se bojím, je připravované zvýšení úrovně bezpečnosti. Má totiž vynutit mezi zbývajícími lidmi unikátnost pohlaví.

Nad kouřícím ohněm páchnoucím po rašelině se opékaly kusy masa z jelena. Koneckonců bylo ho zapotřebí bezpečně zlikvidovat, a na tyhle dva nebude mít maso Přeměněného žádné účinky. Večeře jako každá jiná.
Liška střídavě lezla do kouře, kde slzela, střídavě na čerstvý vzduch, kde nadávala. Vran muchničky ignoroval. Co taky jinak.
Teplé maso v žaludku jim zvedlo náladu oběma.
Liška vytáhla z kapsy útržek hrubého papíru a špalíček tužky, napsala datum a v bodech shrnula události dnešního dne.
„Ty si neuděláš poznámky? Jinak to zase do hlášení zapomeneš.“
„Nezapomenu,“ zakroutil hlavou Vran, vytáhnul provázek a udělal na něm další uzel.

Petrolejka tiše šumí. Pan farář upijí bylinného thé a přitom zamyšleně prohlíží fotografii muže v nejlepších letech.
Takový vážný pohled měl už jako nemluvně při křtu, usměje se velebný pán.
Vdovec, 37 let, otec tří dětí...
Tak Márinka je v Pánu. Jak byli plní nadějí, když s Jakubem odjížděli za moře...
...hospodařící na 130 akrech vlastní půdy v Nebrasce...
Aspoň si v Americe polepšili. Tolik polností nemá ani nejbohatší statkář ve vsi...
...rád by se oženil s dívkou uvyklou hospodářství.
Podivná doba, která celého člověka vtěsná do několika krátkých hesel!
Pan farář rázně odloží hrnek. Najde tomu chlapci nevěstu sám.

Edvin se opatrně nalodil k výstřednímu pirátovi a doufal, že nedělá chybu.
„Vítej na palubě, brachu. Já jsem Pirát Kapitán,“ představoval se zachránce a odkládal šavli mezi golfové hole, „momentálně bez posádky, zato na cestě za pokladem. Jářku, což takhle spojit síly?“
Viking nenadšeně pokrčil rameny.
„Výtečně!“ zaradoval se Kapitán a nonšalantně ukázal na vesla, „teď hurá k heslům, ať už jsme tam.“
To už bůh básnictví ignorovat nemohl.
„Ač nerad by vám vítr z plachet vzal, tak je si jist že tohle vesla jsou.“
„Vážně?“ zatvářil se Kapitán fascinovaně, leč poučeně. „Nuž tedy k veslům!“
Naštěstí se zvedl vítr.

„Buduj Spojenectví, posílíš mír?“ Gil-Galad pohlédne s nadějí na Elendila.
„No, ale my jdeme do války. Co třeba … Spojenecká armáda – nezdolná záštita pokojného budování a strážkyně míru.“
„Není to trochu dlouhé?“ zeptá se pochybovačně Ereinion. „Mohli bychom to zkrátit na Spojenectví je mírová hráz.“
„A co třeba: Kupředu za další úspěchy při budování vyspělé středozemské společnosti?“
„Neplatí to spíš na Saurona?"
Velekrál Noldor a Elendil nerozhodně sedí nad sepsanými hesly.
„Dokážeš si představit, že by se s tím ztotožnil obyčejný voják? Možná bychom měli povolat někoho, kdo k nim má blíže.“ Elendil si zamyšleně mne bradu.
„Třeba Elronda.“ Nabídne Ereinion.

„Siriusi, jaký je teď heslo?“ zastavil se James před obrazem Buclaté dámy, když se vraceli z famfrpálového tréninku.
„Em, netuším. Reme?“ Ten jenom bezradně pokrčil rameny.
Peter nervózně přecházel kolem dveří. „Já jsem to věděl… bylo to nějaký zvíře,“ zamumlal si pro sebe nepřítomně. „Jakási uječená kráva, nebo tak něco.“
„Evansová?“ nadhodil Sirius zkusmo a James se po něm ohnal koštětem. No tak jsem to zkusil, to je toho, ušklíbl se Sirius.
„Tak co, znáte heslo, nebo ne?“ zeptala se Buclatá dáma netrpělivě.
„Už to mám!“ praštil se Peter do čela. „Nebyla to kráva, ale tráva. A heslo je mandragora.“