DMD č. 26. pro 26. 4. 2018. Téma: Pozor kouše

Grófka Szentiványi zastihla grófku Erdődy, ako si starostlivo pudruje dekolt.
„Kam sa tak strojíte, moja drahá?“
„Môj muž dostal pozvanie od kapitána zbojníkov...“
„Môj muž ho dostal tiež,“ pokrčila nosom grófka Szentiványi. „Vari tam nechcete ísť s ním?!“
„Zbojníci odkázali, že bez žien tam ani nemusia chodiť,“ povedala grófka Erdődy a stíšila hlas do sprisahaneckého šepotu. „Vedeli ste, že zbojníci sú všetci do jedného... obrovské, mocné chlapiská?“
„Ale nehovorte...“ grófka Szentiványi sa začala ovievať vejárom.
„Navyše sú celí zarastení a divokí. A niektorí... vraj... aj hryzú!“
„Och, dosť už tých klebiet! Musím sa pripraviť na cestu!“ vykríkla náhle grófka Szentiványi.

"Burre! Uvědomuješ si vůbec, kolik nevinných životů stála Leeova nezkušenost?" rozkřikl se Alexander Hamilton a naštvaně ukázal na muže stojícího opodál.
Aaron poraženecky vzdychl: "Dobře, tak jdeme na to."
Oba se rozešli na jinou stranu. Když Burr usoudil, že Hamilton je už dost daleko, houkl ještě: "Laurensi, kontroluj laskavě trochu svého výbušného přítele! Třeba si ho dej na vodítko!"
John pozvedl jeden koutek v úsměvu a zavolal zpátky: "Být tebou, dávám si na něj pozor, občas i kouše!"
Smířlivě se podíval na Alexandera, který ho za právě vyřčenou větu zpražil pohledem.
Pak všichni zvážněli. Duel není vhodná doba na žertíky.

Když Hermioně přišel dopis z Bradavic, nadšeně vyrazila s rodiči nakupovat potřebné na Příčnou ulici. Samozřejmě, že nejvíc ji to táhlo do knihkupectví, protože z knih mohla načerpat všechny vědomosti, ale těšila se i na nákup školních uniforem.
S očima navrch hlavy si jedenáctiletá dívka prohlížela všechny hábity, ale zaujaly ji i další věci. Třeba jeden úžasný huňatý svetr.
“Zkus si ho,” pobídla ji maminka.
Hermiona nadšeně zamířila ke kabince.
“Pozor, ten svetr...” přihnala se k ní madam Malkinová, ale Hermiona už byla za závěsem.
Vzápětí se odtamtud ozval vyděšený křik.
“...kouše,” dodala madam Malkinová a byla celá v rozpacích.

Vážený pane Knihaři, tímto dopisem odpovídám na Vaši stížnost podanou ke dni 25.2.2018. Jelikož je formulována poněkud nepřehledně, dovolte mi ve zkratce Vaši stížnost shrnout. Vaše osoba se domáhá práva na mojí osobě z důvodu údajného napadení Vaší osoby hlídacím psem, jenž to patří do vlastnictví mé osoby. Dle Vašich slov je pes vysoce nebezpečný a jako takový by měl setrvávat uvázán a ideálně s náhubkem. Rád bych Vás ale upozornil na jednu nedokonalost ve Vaší stížnosti, totiž, že jste byl před potenciálním ohrožením varován nápisem "Pozor, kouše," nehledě na to, že nemáte co dělat na mojí zahradě...

"Dejte si pozor aby vás nekousla," varuje mamka návštěvu, které zrovna otevírá dveře. Návštěvník nahlédne dovnitř a vidí jak se k němu s řevem a vrčením řítí mrňavý psík.
"Ále, ten mě nekousne!" prohlásí těsně předtím, než k němu psisko doběhne, a oběhne jeho nohy dozadu. Ozve se překvapené "Au!"
Záleží na náladě, mamka buď vydá omluvu, nebo "Já vám to říkala!". Dcera zatím lapí psa a přesměruje jeho pozornost na šišku, kterou sebere z košíku na botníku, kam tyto úlovky z procházek schovávají přesně pro tyto případy.
"Mami, tu šišku musíš mít připravenou předtím, po otevření dveří je pozdě."

Morávek se procházel rád.
Autem se nechával vozit z donucení a do tramvaje naskakoval pouze v případě, že potřeboval urychleně zmizet. Preferoval jízdu na koni, uznejte ovšem, že hokynářství dva bloky od domu, biograf nebo místa konspiračních schůzek není úplně ideální navštěvovat koňmo.
A tak chodil pěšky poměrně často.
Ze všeho nejvíc ale miloval ranní procházky se psem.
Pokud to zrovna nebyl ten nejpitomější vořech na světě.
„Maxi, k noze! K dámě se nečuchá, Maxi!“
„Je roztomilý,“ řekla a usmála se. „Kouše?“
„Jen toho, kdo mi ublíží.“
„Slibuju, že já to nebudu. Marie Magda, těší mě.“
„Václav. Už jste snídala?“

Jak se to mohlo takhle zvrtnout? Blesklo mu hlavou. Nezoufal však, než krusta zatvrdla, astrálem vyslal vědomí do psího mazlíčka. Zprvu mu, čtyři tlapy dělaly problém, ale brzy se přizpůsobil a upaloval do laboratoře pro ampulku s princovou krví. Pouze dračí krev, i když méně mocná, mohla zrušit kouzlo dračích kamenů.
Mezitím čarodějnice pomohla Yvanovi najít milého a společně ho vlekli ven. Bohužel natrefili na pádícího dobrmana. Pes, poslušen svých instinktů, upustil ampuli a zakousl se čarodějnici do nohy přímo do tepny. Než mladíci zareagovali, vykrvácela.
Ani Zmargodovi se nevedlo. Když se z roztříštěné ampule rozlila krev, krusta ho pohltila.

Seděla jako na trní a počítala každý dech. Na tohle byla už příliš stará. Příliš povzneseně odtažitá, příliš nepřístupná jistým možnostem. Tuhle tvář budovala tak dlouho!
Málem vyskočila z kůže, když přestala být v pokoji sama. Jako dobrá hostitelka by měla obejít bariéru nábytku a přivítat přicházející osobně.
„Nekoušu,“ řekne pokušitelka. Na jeden z mnoha stolků odloží rukavice, na druhý kytici karafiátů. Jsou si dvakrát blíže než před okamžikem.
„O tom pochybuji,“ odvětí Karoline a vydá se na korzo ve směru od Eleonory Wurmové, nezdárné dcery poslance, převzdělané guvernantky, lovkyně šlechtičen.
Má nádherné ruce. Kde všude by jen mohly být...

"Gabriel, what's the dog doing on my bed?" The archangel just looked up from his book.
"It seems that he's sitting there Sammkins, and it's our bad."
Sam in a little-frustrated move ruffles his hair. "First I can see him sitting Gabriel, but why he's even here. And this's still my bed, you've yours."
Gabriel stood up and when to pet the dog. "Well, this is Loki, my dog and I couldn't let him alone any longer. And don't worry he doesn't bite, but his master could." And with a shark as a smile, he threw himself on the hunter.

Two days after the message, Aminah hatched a plan.
“You're kidding! Sending me to Petra on some fool's errand, while mister No One here...” Thorne indicated newly arrived Racoon, “...tries to locate my father 'somehow'. And you'll do – what, exactly? - meanwhile?”
“That's need to know, mister Nobody,” Racoon's eyes glinted. “You don't.”
“I'm sick of 'alphabet soup types' pulling this shit every time. Keeping people in the dark only ever comes back to bite you.”
“Anything – anyone – can turn and bite you in the ass,” Aminah shrugged.
“You would know about that… but don't worry, Minnie. I keep my word.”