DMD č. 30 pro 30.4.2011 Téma: Pokud ještě neumřeli tak tam žijí dodnes

fandom: Muminci
poznámka: věnováno všem účastníkům DMD a hlavně organizátorkám, za jejich úžasné výkony. Děkuji všem!
„Jednoho dne přišla povodeň a odnesla muminí domeček. Jeho obyvatelé se vydali do světa, aby našli domov nový. Všechny, které potkali, vzali sebou, aby jim nebylo smutno. Bílého tvorečka, skřítka s harmonikou, bambula, mimlu. Nejmenšího drobečka nesla maminka v košíku na šití. Po dlouhé době došli do krásného údolí. Postavili si tam dům s věžičkou a pokud ještě neumřeli, tak tam žijí dodnes.“
Maminka zmlkla. Na strastiplné cestě, docela sami, bez domova a bez tatínka, nevěřila tak docela tomuhle příběhu.
Pohladila slzy, které spícímu muminkovi zasychaly na tvářích a zatoužila po tom, aby se pohádka, kterou právě dovyprávěla, stala skutečností.

Fandom: Star Wars
Spolu tvořili dokonalý pár. Slíbili si věrnost a oddanost. Jejich láska však byla zakázána. Ona byla vysoce postavená a on byl jediem. Vzali se potichu v soukromí, ale o to víc to byla krásná chvíle. Mohli si ji vychutnat a sdílet ten nádherný okamžik. On zbožnoval její křivky, jenž se tak krásně vlnily. Ona jeho svalnaté tělo, kterým se na ní tisknul. Miloval jí tak moc, že by pro ni udělal cokoliv. Zradil by pro ni všechny své přátele, vzdal se své víry a porušil všechny sliby. Temná strana ovšem byla zrádná... Toto nebyl pohádkový konec v jaký všichni doufali...

fandom: ze života
poznámka/varování: je to strašná ptákovina (a navzdory svému vzdělání jsem možná i nasekala nějakou tu pěstitelskou chybu), ale řekla jsem si, že závěr přece nevzdám. Takže se omlouvám za případné újmy na zdraví po přečtení :)
Byla jednou jedna mateřská rostlina ostružiny.
Když přišel každoroční čas vegetativního množení, pěstitel zkušeně oddělil několik výhonků, pečlivě zabalil a spolu s řadou dalších dovezl na trh.
Netrvalo dlouho a všechny rostlinky rozprodal.
Dvě z ostružinových koupili také majitelé malé zahrádky v zahrádkářské kolonii, protože už dlouho toužili po sklizni vlastních ostružin.
A tak byly ty dvě sazenice převezeny na zahrádku, s láskou zasazeny, zalívány a opečovávány. Dařilo se jim dobře, rostly a sílily až se zahrádkáři konečně dočkali první sklizně ostružin.
A protože v péči o své ostružiníky neustávali, rodily tyto každý rok znovu.
A jestli neumřely, rodí dodnes.

fandom: Romeo a Julie
pozn.: Kdyby se Romeo choval jako průměrný mladý muž, dopadlo by to pravděpodobně takto. Veškeré věty připomínající vzdáleně citace jsem si vymyslela.
"Ach Julie, má lásko! Tys mrtva, a já zde... živ..." blábolí Romeo, zlomen žalem.
Tu zvolá: "Víno! Víno mi nalejte, ať v rudém proudu utopím svůj bol..." vbíhá do nejbližšího šenku.
Přichází bratr Vavřinec a Paris.
Julie se probouzí.
"Kde, ach kde můj Romeo?"
Vavřinec: "Stala se taková... nehoda, ctná panno. Než jsem mu řekl, že žiješ... pohleď sama."
Vede ji k šenku.
"Na chvíli tu nejsem, a on se ožere jako prase a cicmá se s kdovíjakou... ne, tohle nepřežiju!" omdlévá Julie do náruče Paridovy.
Následovalo rychlé anulování sňatku prvého a bombastická svatba. Montekové a Kapuleti se asi nesmíří...

Zakladatelem jejich rodu byl princ. Vlastně král - i třicet sekund se počítá! Pak to s nimi šlo z kopce.
Zchudlý šlechtic, snažící se lstí vydobýt postavení na dvoře královny Elizabeth.
Komorník slabomyslného prince regenta, který se neúspěšně snažil dostat alespoň do sněmovny lordů.
A nakonec kapitán v první světové válce, bojující o přežití.
Historie k nim byla krutá.
Ale on to tak nenechá.
Přihlížel, jak si princ bere dívku ze střední vrstvy a na tváři se mu usadil odhodlaný úsměv.
V tu chvíli se za ním ozvalo: "I have a cunning plan!"
Při pohledu na Baldrica jeho naděje opět pohasly.
Fandom: Blackadder (Černá Zmije)

Fandom: Doctor Who
Poznámka: Není to žádný skvost, spíš jen rozloučení, které jde doufám dostatečně dobře poznat.
Vtrhli do domu, nadělali hrozný nepořádek – hlavně on, ona se povětšinou omlouvala. Stejně to byla milá holka, i když možná malinko drzá.
Prý 'to' hledají. Snažila se jim vysvětlit, že nic takového nemá, že ona je počestná žena, ale nepřesvědčila je. Nakonec – po tom, co rozvrátili polovinu domu – odnesli topinkovač a trs banánů. Ta holka poděkovala a ještě jednou se omluvila než vběhla do telefonní budky na dvoře.
Právě zapadalo slunce. Obzor měl všechny barvy duhy.
„To je takové klišé...“ hlesla než ji úplně pohltila síla okamžiku.
Doktor a Rose nastartovali svůj Druhý Modrý Domov.
Jestli nezemřeli, tak cestují dodnes...
----------------------------------------------------
Tak už to končí. Je mi lehce sentimentálně, takže to raději vezmu zkrátka. Moc jsem si to tady užila, zjistila jsem, že občas dokážu napsat i něco smysluplného, co lidi třeba i osloví a přiměje ke komentáři, a hlavně to dodalo smysl celému mému dubnu. Chtěla bych poděkovat všem, jmenovitě snad Rebelce a ioannině, které mě v průběhu všelijak inspirovaly (nejen ke psaní, já se zase tak snadno inspirovat nedám ;)), všem komentujícím a samozřejmě organizátorkám, kterým se tímto omlouvám za (tuším) dvojí opravování. Mějte se krásně, uvidíme se (možná) na pikniku, jinak každopádně zase příští rok!

Fandom Nightrunners
A/N: Ještě to nemám dočtené, takže to je jistě AU, a ještě se mi příčí malého Gherina zatěžovat otázkou dlouhověkosti ´faieů
,,Tatí, vyprávěj mi, jak ti zranili nohu.“
,,Byly to zlé časy. Zrovna v té době začínala válka. Já, strýček Seregil a čaroděj jsme se vydali zachránit zajatého strýčka Aleka. Podařilo se mu jim utéct a přidal se k nám. Napadli jsme zlou čarodějnici. Strýc Alek ji zasáhl šípem a já se s ní utkal mečem. Chvíli jsem nedával pozor a zakousla se do mi do nohy. Měl jsem štěstí, že nám na pomoc přišli vojáci. Kvůli jedu se mi však nikdy úplně nezahojila.“
,,A kde je strýček Seregil a strýček Alek?“
,,Pokud ještě neumřeli, žijí dodnes v daleké zemi Aurënen.“

Fandom: Budeč. Liškomágové
A/N: Velmi volně souvisí drabletem První rána. (Snad z toho časem bude celý večerníček. Bez záruky.)
Bylo pozdě si říkat, že měl zas úplně šílený nápad. Evžen to v duchu uznával, ale couvnout už nemohl a žádné lepší řešení neznal.
Nervózně přemýšlel, jak se to mohlo stát. Věděl, že zrádce je pořád naživu, ale myslel si, že z vězení, ke kterému ho sám odsoudil, se nikdy nedostane. Přepočítal se. Někdo mnohem mocnější prolomil jeho kouzlo a pomohl mu ven. Co nevidět bude muset čelit tváří v tvář jemu i jeho záhadným spojencům.
Tušil, co od něho chtějí. A měl strach.
Tma se zavlnila. Už jsou tady.
Evžen se narovnal a s bušícím srdcem vystoupil ze stínu.

Planeta země byla pustá jako duše prostitutky a protkaná nitkami dálnic jako Hitlerovské Německo. Život minul, čas lidstva se blížil ke konci. Nebe rudlo blížícím se sluncem, již ani nebyl znát rozdíl mezi dnem a nocí. Vládlo neuvěřitelné vedro.
A na jižním pólu si v jedné z posledních louží vody máčela nohy dáma v šněrovacích šatech. Kus od ní ve stínu vyprahlé skály seděl šedovlasý muž přihýbající si z placatky záhadné tekutiny. Žena v jedné ruce držela vějíř a druhou si netrpělivě poklepávala po koleni. Najednou prudce vstala a vrazila muži pořádnou facku. „Já ti dám, Nicolasi, vynalézat kámen mudrců!“

fandom: Saturnin
poznámka: Uf! Jo, a jsem na sebe hrozně pyšná, že jsem měla zatím všechno ve správné délce.
-----------------------------------------------------------
„A máme to!“
„Nejásejte předčasně, pane řediteli, ještě zbývá poslední věta.“
„Málem bych byl zapomněl. ‚Žili šťastně až do smrti.‘ Co o tom soudíte?“
„S macechou jako potenciální tchýní? Těžko.“
„Drahý Saturnine, mám dojem, že macecha, a dokonce ani líné sestry nebudou hlavní problém. Přece jen vlivu předchozího prostředí se Popelka zbavila. Nicméně myslím, že příčinou potíží bude nedostatek vzdělání ve dvorské etiketě.“
„Souhlasím. A nezapomínejme na princovu povahu. Zamiluje se do nejkrásnější dívky. Ale až její půvab povadne? Manželská krize se nám rýsuje v řádu několika let.“
„Ovšem, ovšem. Myslím, že věrohodná formulace bude znít ‚Žili až do smrti‘.“