Grandmaster of Demonic Cultivation

A-Yao věděl kam směřují. XiChen mu to pověděl. Přesto mu ten pohled chtěl vyrazit dech.
Zastavili se před brankou na dvorek. Byla otevřená. Dvorek i veranda zarostlé pelevelem. I ten starý dub s červíkem, kterého právě sezobal strakapoud stále vrhal stín.
Stejné jako kdysi... Bylo to jako sen. Jakoby cestou překročili bludný kořen a vrátili se do dní, kdy ještě vše bylo v pořádku. Vlastně ne! Nic nebylo v pořádku. Byla válka! A-Yao byl zraněný skoro ještě chlapec a ZeWu-Jun...

Dnes nebyl zraněný. Ne fyzicky. Vítr válku dávno odvál. Veverčáci XiChenem zachránění také odhupkali.
Nic není jako dřív... povzdechl si.

Kdyby měl Lan XiChen přirovnat svůj život k písni, co jiného by byla než katastrofická?

První strofa - Mládí. Matka zemřela, otce meditujícího v ústraní téměř nevídali... Vypálili mu sektu a domov.

Druhá strofa - ranná dospělost. Nesla se ve stínu války s Weny a obnovy po ní. Války o moc, Jin ZiXuanovy, Jin ZiXunovy, Wei WuXianovy a Nie MingJuovy smrti...

Třetí strofa - Dospělost. Klid. Jen A-Yao se mu oženil. Wei WuXian se vrátil. Pak chrám Guanyin...

Čtvrtá strofa - Trápil se, zavřel se, Li HuiYin trpěl. Teď je A-Yao zpátky...

Pátá?
Bude další katastrofa?
Ukáže čas.

Zpustlý domek je uvítal stíny nostalgie...

Když se večer Wei WuXian rozvaloval po svém partnerovi, přemýšlel, zda ta jeho domněnka nebyla jen nafouknutá bublina.
Noční lov!
Jenže na ty si bral dopis s sebou...
Měl ho tři roky prakticky bez ustání, zapomněl by?
NE.
Ovšem pokud se nemýlím a Li HuiYin už není, pak dítě musel zachránit LianFang-Zun.
V minulém životě, to poslední o co se snažil, byl útěk. Vážně by jeho první čin v novém životě byl Noční lov a cesta do Gusu?
Taky to mohla být jen zástěrka. Přijal roli učedníka a hrál ji... - dokonale.
Tak proč spadnul z meče, když nás uviděl?! Nechápal.

Wei WuXian se zeptal ještě dalších lidí, ale majitel čajovny zdá se hovořil pravdu.
Dali se tedy po stopách učedníkova Nočního lovu. Došli na rozcestí, pak do lesa. Našli mrtvolu i doupě. Vše vyčištěné od zlých sil.
"Lan Zhane,"
- "Hm?"
"Vzpomínáš, jak jsme byli uvěznění v jeskyni Xuanwu Masakru?"
- "Hmm," protáhl, zatímco zkoumal útroby jeskyně.
"Kousnul jsi mě!" nařkl ho Wei WuXian. Náhle a bez varování mu zastoupil cestu. "Měl bys mi to pofoukat!" žádal satisfakci za domnělou, léty odvátou křivdu.
Lan WangJi se sklonil k nabízenému předloktí, odmotal nátepník a vyhrnul rukáv...
Namísto fouknutí však ta místa ocejchoval polibkem.

Wei WuXian: "Tedy ten hoch přišel krátce po poledni?"
Hostinský stísněně polkl. "Zaplatil za pokoj a požádal o jídlo..."
Lan WangJi z něj nespouštěl ostrý pohled.
Wei WuXian: "A potom?"
"Potom... ptal se na podivné zkazky z okolí... Řekl jsem mu o vlkovi, který unáší naše děti. Potom... Poděkoval a odešel. Vrátil se ráno s posledním uneseným chlapcem v náručí..." Nebyl proto hrdina?
Wei WuXian: "To je vše?"
"Říkal, že to byl vlčí démon a už se ho nemusíme bát..."
Wei WuXian se otočil na Lan WangJiho, ten položil kus stříbra sdílnému muži do dlaně. Za informace, ubytování i jídlo.

Wei Wuxian a Lan WangJi se do pátrání po Li HuiYinově pohybu na území Qinghe vrhli po hlavě. Nebylo to však jednoduché. Narozdil od nich se totiž pohyboval na meči. Minimálně když ho "potkali"...
Vydali se ve směru, odkud jej viděli přilétat. Jenže let byl pochopitelně rychlejší než chůze či jízda na oslu, a to i v zimním nevlidném počasí... Proto úsek, který učedník překonal za den, oni šli dva dny. Město Linjiedian je ale přivítalo vřele. Co však dělat s tím, že mladík v hanfu sekty Lan zde před pár dny údajně zachránil malé dítě ze spárů vlčího démona?