Meteozvěsti (originální fandom)

Podzemní garáže úkrytu.

Seděl jsem v rohu v ušmudlaných montérkách.
Kolem procházeli zlovci a důležitě hovořili.
Chtěl bych být zlovcem, ale zasekl jsem se na pozici montážníka.
Ona ale zlovkyní byla.
Seděla na druhé straně haly.
Mohl jsem na ní oči nechat.
"Pořád ses neodvážil?" přisedl ke mně zlovec Spajk.
"No, ještě ne."
"Musíš, kamaráde," šťouchl do mne.
"Já ti pořád nevím."
"Je to tvoje povinnost."
"Ne, moje povinnost je čistit vám výzbroj."
"Ne, tvoje povinnost je nenechat lidstvo vymřít!"
Pravda, do rukou mi hraje, že nesmí odmítnout.
Je to opatření na podporu porodnosti.
Nikomu se do toho totiž nechce.

Měli jsme pocit...
...že jsme vyhráli.
V každým filmu to tak je.
Nakonec přijede armáda a zvítězíme.
Stíhačky přeletí po obloze a zůstanou po nich barevné pruhy.
Děti zase vyběhnou do ulic.
Jenže tohle není film!
Stáli jsme na kopci nad městem, kde to všechno kdysi začalo.
Nezbylo nás mnoho.
Většina utekla hned, jiní později.
Kdo neutekl, toho nejspíš dostali.
Pod námi se hroutilo město.
Meteozvěsti ho demolovaly.
Stáli jsme a plakali, neboť to byl zvuk naší porážky.
Každý padlý dům byl jako tón.
Každý výbuch jako úder bubnu.
Odcházíme.
A na cestu nám hráli tenhle definitivní koncert...
Prohráli jsme.

Obchodní středisko bylo prázdné, tmavé, tiché.
Dostali jsme tip na obávanou meteozvěst.
Místní o něm mluví již měsíce.
Lidé před ním utíkají. Meteozvěsti před ním utíkají.
My, lovci, neutečeme!
Ztichlé haly obchodního střediska se otřásly.
Něco velkého přichází.
Rozeznělo se pípání akustomagnetických bran.
"Je blízko," zašeptal mi do ucha Jon.
Náhle kolem nás probleskl paprsek duhy.
Pak druhý a třetí.
Rozezněl se hukot cívek. Zářivky nad námi se s blikáním rozsvítily.
"On oživuje všechno elektrické kolem!" zařval Bil.
"Jak?" ptám se.
"Pomocí magnetické prodlužky!"
Polovinu jsem neslyšel, neboť výbuch jisker vše přehlušil.
Pak se vyvalil on.
Trafák!
"Zdrháme!"
Tohle nedopadne...

Krev mi buší ve spáncích.
Vidím rozostřeně.
Všude jsou střepy.
Jedna pneumatika se ještě točí, přerušuje ticho pravidelným klapáním.
Ležím zkroucený pod svým sedadlem. Auto je na střeše.
Blíží se nějaké postavy. Mají zvláštní krok.
Proti světlu lamp je nevidím zřetelně.
Snažím se zakřičet, ale vyjde ze mne jen chrčení.
Všimnou si mne.
Zrychlí.
Cítím, jak mě někdo vytahuje z auta.
Něco si šeptají a pak se rozhoří hořák.
Jeden vytrhl kus plechu z auta a ten druhý mi ho přiložil na zraněnou nohu.
Projela mnou strašná bolest.
Smrad spáleného masa.
"Áááá! Co to děláte?" vykřiknu.
Kovový hlas odpoví:
"Rekonstrukci."

Vyjeli jsme si na vyjížďku.
Ona usnula a já teď řídím ospalý a unavený.
Město je na obzoru.
Vlna prachu zacinkala o čelní sklo.
Motor se vypnul.
"Co je?" probudila se.
"Nevím, teď to chcíplo."
Náhle se motor sám nastartoval a auto prudce vyrazilo vpřed.
"Co blázníš!?" vykřikla.
"Ale to neřídím já!" křičím na oplátku.
Auto se žene vpřed.
Vjíždíme do města.
Ona křičí.
Já křičím.
Motor řve.
"Zpomal!"
"Nejde to!"
Na semaforu skáče červená.
Vjíždíme do křižovatky.
Slyším troubení.
A ona brečí:
"Tohle nepřežijeme!"
Chtěl bych říct něco, co by ji uklidnilo...
Ale křičím jen:
"Tak to se vsaď!"

Říká se, že hudba je kouzelná.
No, nevím.
Byli jsme zrovna na lovu reprohluktorů, které někdo z přeživších nahlásil.
Tihle malí jsou snadnou kořistí.
Stačí na ně hodit síť a rychle se dostat k ovládání hlasitosti.
Podle hluku jsme je vystopovali v boční uličce hned za náměstím.
Dejv se zrovna chystal hodit kovovou síť, když...
Zakryl nás stín.
Tyčil se nad námi 3000 waťák.
A hned spustil.
Ten hukot nás porazil na zem.
Sašovi spadla ochranná sluchátka.
Pokusil se rychle chytit za uši, ale bylo pozdě.
S hrůzou jsme se dívali, jak mu uši splývají s hlavou.
Už nikdy...
Neuslyší!

Už si ani nepamatuji, kdy to bylo normální.
Bylo mi třináct, když se po městě začaly poprvé pohybovat oživlé věci.
Nejdříve se to zdálo úsměvné, ale pak na nás zaútočily.
Máma s tátou nás bránili do posledního dechu.
Příboráci je ale dostali.
Tehdy nás zachránil strýc Bob a odvezl do vesnice pod horami.
Nevěděl, že už ji dávno ovládly meteozvěsti.
Zmasakrovali ho přímo před našima očima.
Ještě dodnes mě v noci budí noční můry.
Abych zjistil, že sen se změnil v den, ale nic se nezměnilo.
Zbyl jsem jen já a moje sestřička.
Ale my se nedáme.
Musím dospět.
Brzy!

"Koukejte na tu buchtu," řekl jeden.
"Sbalíme ji?" smál se druhý.
"Tak schválně komu se to povede," hecoval třetí
"Já vám nevím," řekl čtvrtý. "Jak se bude cítit, když to na ní vybalíme všichni? Jako zvíře."
Vysmáli se mu a vyrazili na lov.
Zkoušeli to jeden po druhém.
Různými způsoby.
Každého odmítla.
Nakonec vyhecovali i čtvrtého.
"Ahoj."
"Ahoj."
"Já... já bych..." zakoktal.
"Odpověď je ano," usmála se.
"Jak to víš?"
"Mám naslouchátko."
Povytáhl nechápavě obočí.
"Zpívá mi do ucha, co se skrývá za tvými slovy."
"A?"
"Na rozdíl od nich, ty mě máš opravdu rád."
"Mám," usmál se.
"Já vím."

Kirk vytáhl z vaku motorovou pilu.
Hned, jak spatřila světlo světa, se rozeřvala.
Zuby se zběsile rozeběhly, chňaply po zlovcově ruce.
Ten přirazil pilu k železnému stolu.
"Á, samopila," řekl podlézavě překupník Eman.
Eman si otevřel karanténu pro meteozvěsti.
Izoloval je, zkoumal a hlavně prodával.
Zlovec se zamračil.
"Je to ta samá samopila, kterou jsem ti prodal minule!"
Eman chtěl protestovat, ale rozmyslel si to.
"Jestli zjistím, že je prodáváš zpátky..."
Samopila s sebou škubla, ale Kirk ji drtil ocelovým sevřením.
"Tak tě s ní zavřu na hodinu do skříně!"
Eman polkl.
"Uvidíme, jak se ti pak budou přepočítávat chechtáky!"

Žvýkal svůj steak a vysloveně si ho užíval.
Vzal do ruky hrst hranolků a nacpal si ji celou do úst.
Většina z nich skončila na stole, v jeho klíně a na zemi.
Naproti seděla jeho přítelkyně a fascinovaně ho pozorovala.
"Nezapomeň na brokolici," usmála se.
"Musím?"
"Musíš, je zdravá," přemlouvala ho.
"Prý je to nebezpečné."
"Ach ty blázínku," pohladila ho po tváři a nabrala kousek brokolice na vidličku.
Zvedl se vítr a otřásl tabulkou výlohy.
Skousl!
"Jááááááúúúúúúúúú!"
Brokolice řvala bolestí.
"Košťál!" ohmatávala se brokolice kudrnatými větvičkami.
"Necítím svůj košťál!"
Mladík se jen podíval na svou přítelkyni:
"Já ti to říkal..."