DMD č. 8. pro 8. 4. 2020. Téma: Plocha pro vaši reklamu

„Kšefty váznou,“ postěžovala si Meese. „Ve městě jsou spousty cizinců, ale sem nikdo z nich nezajde.“
„Aspoň se můžeš pořádně věnovat nám,“ zareagoval Coll. „Třeba já už mám zase prázdný půllitr…“
„Už jsi měl dost!“ odmávla ho. „A bez urážky, ale vás pár štamgastů podnik nad vodou neudrží.“
„Uvažovali jste o nějaké reklamě?“ vyzvídal Rallick Nom, zneklidněný představou, že by jeho oblíbená hospoda zavřela.
„Jasně, ale kam ji umístit?“
„Tento skromný občan by měl nápad,“ ozval se Kruppe.

Od dalšího týdne měly vozy Trygallské obchodnické gildy novou výzdobu. A zákazníci ze všech koutů světa se záhy k Fénixovi jen hrnuli.

Koníček musel uznat, že tohle se lidem podobá. Vzít jídlo a pokud možno ho zaplechovat, aby se k němu nikdo nemohl dostat. Že jde o jídlo, pochytil z výkladu průvodkyně, zatímco potají vykukoval zpoza rámu fotografie, která zachycovala jakýsi polorozpadlý dům.
„Warhol začínal jako komerční ilustrátor a v jeho díle se odráží vliv reklamy…“ vyprávěla průvodkyně.
Koník byl trochu zmatený a nedůvěřivě si prohlížel výřad plechovek na protější zdi. Potom ale pookřál, když skupinka návštěvníků poodstoupila a on za nimi uviděl obraz, který byl portrétem žluté krávy.
Modrý koníček se v téhle neznámé galerii hned cítil o něco víc doma.

„Já fakt nechápu, jak jsi poznal, že na asgardském trůně sedím já a ne Odin,“ zakňoural Loki. „Tři roky nikdo z tisíců Aesirů ani nezapochyboval a ty máš jasno za pět minut!“
Thor se zamyslel.
„Divná mi byla už naše vojenská neaktivita proti bouřícím se nepřátelům státu, kterou jsem zaznamenal na cestách. Potom nepřítomnost Heimdala na Bifrostu, ale to se ještě dalo vysvětlit. Tvoje socha v nadživotní velikosti, dobrý, otec mohl trpět výčitkami svědomí; to samé ta zvláštní divadelní hra. Ale když jsem se ohlédl k městu a přes celý královský palác visel plakát s nápisem Plocha pro vaši reklamu…“

"Nemyslíš, že už jsme tady šli?" zeptal se Reginalda jeho společník. Temnými chodbami kráčeli už nějakou dobu, jediným světlem v temnotách fluorescentní houby.
"Ne, koukni na zeď - říká to POŘIĎTE SI VYBAVENÍ NA VAŠI VÝPRAVU, VČETNĚ LOUČÍ!" ukázal na jednu ze zdí Reginald. Slova sestavená z hub tiše blikala. "V předchozí chodbě bylo MÍSTO PRO VAŠI REKLAMU."
Tak se ploužili dál, konec v nedohlednu.
"Ale tady už jsme opravdu šli, zase ta reklama... Měli jsme si vzít mapu!"
Náhle se houby začali pohybovat. Vůbec to nebyli houby, ale svítící chlupaté housenky!
Zeď nyní ukazovala NAVIGAČNÍ SYSTÉM SE SLEVOU!.
"A sakra."

„Tŕne sú nevyhnutné pre našu bezpečnosť,“ prednášal pichľavý Echinocactus z vyvýšeného miesta na polici. „Všetci by chceli vodu, čo máme ukrytú v pletivách, ale nedostanú sa k nej!“
„Zbytočne šíriš paniku,“ povedal Cephalocereus. „Dnes je bezpečnejšia doba, tŕne sú predovšetkým súčasťou našej kultúrnej kaktusovej identity.“
„S tým nesúhlasím!“ zaprotestoval Astrophytum. „Tŕne sú prežitok.“
„Vy nič neviete,“ zaškeril sa Ferocactus hýriaci odtieňmi červenej. „Tŕne sú priestorom, kde môžeme ukázať, čo je v nás najlepšie. V skutočnosti sa o nás ľudia starajú práve preto, aby sa mohli dívať na naše tŕne.“
V skleníku na chvíľu zavládlo ticho.
„Ľudia sú divní,“ zahundral Echinocactus.

Reprezentovala mnohé.
Štědrost vděčnosti osvobozeného lidu, který odnesl poklady svých zotročitelů.
Řemeslnou zručnost Duchem vedených mistrů, jejichž jména jsou navždy zaznamenána.
Denní, týdenní a roční rytmus rituálů, kulturní a etnickou identitu v místech bez kořenů.
Především viditelnou a hmatatelnou přítomnost Nejvyššího uprostřed Jeho lidu.
Půjde vždycky s nimi, neopustí je...

...dokud oni neopustí Jeho, bude bydlet uprostřed nich.
Fyzická reprezentace Boží moci, velikosti i nepostižitelnosti.
Identita národa v srdci hlavního města, kořeny, ke kterým je možné se vracet, neměnný rytmus kultu.
Moudrost a vize panovníka, jehož jméno s ním bude navždy spjato.
Hrdost lidu dobyvatelů, kteří nehromadí kořist.
Mnohému nedostál.

Po jejich kousku se zalitím španělské posádky se již podobná událost nestala. Akademie na základě výpovědí celou záležitost hodila za hlavu, a spokojila se pouze s varováním všech zúčastněných. Španělští studenti si hýčkali svoji uraženou pýchu ještě dlouho, ale s opatrností začaly mezi nimi a cizinci vznikat přátelské svazky.

Kadeti Hartmann, Fraser a Nowotny seděli za baráky, podávali si láhev vína a upíjeli, zatímco pod nimi hučelo velkoměsto.
"Dost to smrdělo průs-švihem," okomentoval to Angličan.
"To je slabé slovo," povzdechl si Hartmann, a podal flašku dál.
"Ale udělali jsme si na cvičné ploše pořádnou reklamu," uzavřel kadet Nowotny s úsměvem.

Volná plocha pro reklamu, možná právě vaši?!
NENÍ vhodná pro chvalozpěv na instantní kaši.

Tohle NENÍ reklama na novou žehličku,
prací prášek, co nenechá skvrnu na tričku.

Tohle NENÍ reklama na sadu tablet do myčky,
na krmivo pro hladové pejsky nebo kočičky.

Tohle NENÍ reklama na uklízecí prostředky,
pofoukání na bebíčka od růžové tabletky.

Tohle NENÍ reklama na nejnovější lux,
foťák, který stačí zblejsknout tebe, psa i Kux.

Tohle NENÍ reklama na UčíTelku v televizi,
kuchyňského robota či rukodělbu za provizi.

NI nový druh kaktusů,
ale práci za pusu.

A NENÍ to propaganda čistých holinek
tahle báseň oslavuje úděl maminek!

Dva dny se Skřivánek zápolil s bouří. Třetího dne se konečně vichr utišil. Jen hustý déšť skrápěl zbitou fregatu ploužící se vpřed. Zlámaný stěžeň. Pahýl vzpomínky na noční běsnění. Nebyl čas na odpočinek. Muži u pump do úmoru čerpali vodu z útrob lodi. Tepání tesařského náčiní vracelo Skřivánkovi křídla. Všeobecný lomoz v pravidelných intervalech přerušil kovový hlas lodního zvonu. Zdání rutiny v rozcuchané přítomnosti. Jeho volání se odráželo od širé hladiny oceánu. Znovu a znovu. Dával naději, že jim ztracená družka odpoví. Že šedou clonou probleskne světlo luceren. Mihne se běloba plachet. Že úder zvonu rozezní ozvěnu. Moře však mlčelo.

"Tak se na ten plán podíváme. Vy chcete tady vzrostlé stromy. Nějakou tu thuji, javor, samé husté koruny. To přijdete o jižní slunce na zahradě?"
"To, ano." v klidu odvětil majitel domku. "Nedáte si kávu? Vodu? Ale z kohoutku, já už minerálky nekupuji."
U kávy stále nevěřícně prohlížím plán výsadby.
"Víte..." naváže muž hovor. "Já toho ptáka úplně nesnáším. Posadili ho tam do pole a já každý den musím koukat na tu bestii. To raději do stromů. Chápete, ne?"
...
jinde o pár měsíců dřív
"Zákoneček nám nevadí, máme fintičku a báječné místo mimo silnici. Spolehněte se. Uvidí vás úplně všichni."