Untamed

Kultivující se většinou snažili zapsat do historie, aby nebyli zapomenuti. Ale existovali i tací, kteří i kdyby zapomenuti být chtěli, nikdy to právo mít nebudou…

Kráčet světem bez Jin GuangYaa bylo pro Lan XiChena minimálně stejně tak bolestné, jako bylo pro Lan WangJiho chodit světem bez Wei WuXiana. Kamkoliv přišli, lidé o nich mluvili a všechny je spojovalo pohrdání a nenávist.

Lan XiChen vždy, když na nějaké narazili, říkal, že je to v pořádku.

„Není to přeci tak, že by A-Yao ty věci nespáchal, že?“ Položil ruku na WangJiho. „Neboj se o mě.“

Přesto o něj měli oba manželé strach.

Vůdče sekty ZeWu-June,

strávil jsem dny i noci přemýšlením, proč byste si měl vybrat mě. Těžko se však píší takové věci, když samochvála je zakázaná. Mohl bych použít slova, co o mě říkají jiní, jenže… Pravidla říkají, že mluvit o někom za jeho zády je zakázané.
A vy máte kolem sebe tolik jiných úžasných lidí nejen odsud…
Mám napsat prostý výčet svých úspěchů? Ne, myslím, že to vás doopravdy nezajímá.
Co tedy mám a jiní ne?
Mám vás rád!
Ano, pravidla sekty zakazují promiskuitu, vím o tom…
Ale miluji vás a udělám pro vás cokoliv!

Oddaný Li Luan, Li HuiYin…

Nie HuaiSang nelétal, pokud vyloženě nemusel. Dokonce i v takto vážné věci raději nasedl na koně. Když dorazil na místo, neklid byl jasně patrný. Původně uhynulo vše živé v okruhu 250m, teď se však tato mrtvolná hniloba rozšiřovala.

HuaiSang nepovažoval kultivující, strážící místo posledního odpočinku jeho bratrů za neschopnou sebranku. Koneckonců zde hlídkovali společnými silami učedníci sekt Nie, Jiang i Lan. Vše bylo pečlivě spočítáno. Byl si jistý, že pro vyvážení a potlačení udělali vše správně. Tak jak je možné, že se energie zášti tlačí ven?, nechápal.

Bude třeba přidat talismany. Další těla před proměnou…, uvažoval. A taky zjistit příčinu…

Jin GuangYaův duch se nerozptýlil. V hlavním sále Nečisté říše utíkal před rozzuřeným Nie MingJuem – bez konce.

Uvědomoval si, že zemřel. Zasloužil si takový konec – i to věděl. Vždy bojoval až do konce, ale když se i XiChen nechal použít jako zbraň, pochopil, že tohle je ten jeho. Žádost, aby umřel s ním, byla způsob jak zvědět, jestli mu na něm pořád záleží. I přes to všechno…

Záleželo!

Ve svém bídném životě měl někoho takového…

Vzdal se tedy.

Nikdy nepočítal s tím, že dostane další šanci. Že se znovu probudí v mladém těle, které mu nepatřilo.

Znovu živý, znovu mladý…

Nie HuaiSang se zastavil na okraji města Qinghe, aby na vlastní oči spatřil soustavu měchů poháněných vodním kolem. Vždy měl zájem o umění a řemesla, byť šlo o tavení oceli, k němu patřila. Koneckonců tato metoda pomohla urychlit výrobu, což by mohlo do budoucna být velkým přínosem.

Sledoval vzdouvající se měchy a žhnoucí pece. Pro místní zázrak. Pro něj, zajímavost.

Náhle v jeho blízkosti, seskočil z šavle jeden z jeho učedníků a hnal se k němu.

„Vůdče sekty Nie! Na Hřbitově se něco děje…“ Nemusel se ptát na kterém. Místo toho okamžitě vyrazil na místo.

„Co znamená, něco se děje?“

Mladý kultivující v bílé róbě kráčí cestou vzhůru. Ví, kde je hřbitov, kde odpočívají těla ChiFeng-Zuna a LianFang-Zuna. Je stále hlídán, ale on nepotřebuje vstoupit. Najde malou průrvu ve skále. Talismany připravené, na zem kreslí krvavou formaci. Nemyslel si, že to někdy dovede až sem. Neměl by tu být. Neměl by tuto techniku vůbec znát…
V uších mu rezonují slova učitele Lana. Tolik zbytečných slov, když srdce bolí…
„Slyšel jsem, o vašich zločinech,“ šeptá do ticha. „Ale nemohu vás nahradit. Musíte to být VY – Jin GuangYao. Dnes se obětuji. Mé tělo bude vaše. Jediné co musíte, je učinit Zewu-Juna šťastným…“

„Zewu-June!“ zvolal Wei WuXian.
Ve WangJim nepatrně hrklo.
„Víme, že jsi uvnitř.“ – Žádné tajemství.
„Ale říkám si, jestli vy víte, že čekáme venku?“ ptal zvučně.

Lan XiChenovi zacukalo v koutcích a slzy vhrkly do očí.

„Nenutíme vás, abyste nás vpustil. Nebudeme vás ani přemlouvat, abyste vyšel. Ale možná by vás zajímalo, že jistý mladý učedník včera opustil Gusu, potom co klečel tři měsíce na vašem prahu. Je možné, že vás má rád a udělá hloupost. Jste pravděpodobně jediný, kdo mu v tom může zabránit…“

XiChen zakroutil hlavou.

„Ujišťuji vás, že dokážu mluvit celou noc…“

O tom nepochybuji…, povzdechl si. Otevřel…

Lidé říkali, že Zewu-Jun vždy ví, co je správné… Mýlili se.

Přál si chránit WangJiho ale respektoval strýce. Co měl učinit? – Netušil – zůstal jako podpora.
Při volbě vrchního kultivujícího, kde jeho první přísežný bratr A-Yao podporoval svého otce Jin GuangShana, proti kterému ale kandidoval jeho druhý přísežný bratr MingJue. Koho měl podpořit? – Čekal na impuls.
WangJi věřil Wei WuXianovi, ohledně MingJuovi smrti, ale on Jin GuangYaovi… – Žádal důkazy.

A nyní stojí uvnitř neschopen otevřít. WangJi čeká venku. Cítí ho. Ví, že se nedozví víc o nejasném pocitu, který má, pokud nevyjde nebo ho nepozve dál.
Hlas však vázne v hrdle…

Li HuiYin se vznášel na čepeli, vzpřímeně letěl vpřed.

Nebe i Země jsou mi svědky, že jsem na vás čekal, Zewu-June. Říkali mi, že jsem marný, že jsem zrádce, prohnaná liška, ale já stále věřil, že mi otevřete dveře. Že mi dovolíte vnést do vašeho srdce trochu naděje…

Stále jsem optimista, víte? I když už mě nenajdete pokorně klečet... Pokud to nemohu být já, koho vpustíte, vím koho ano!

***

Ve vzácné chvíli se vzpomínky setkaly s přítomností.

Meng Yao v minulosti: „Nemohu opustit Zewu-Juna.“
Li HuiYin v přítomnosti: „Neopustím Zewu-Juna.“

Než si to však Lan XiChen poskládal, bylo už pozdě…

Madam Jin znechuceně sledovala manžela, který objímal polonahou služku. Odkráčela, s hlavou vztyčenou. Na chodbě potkala chlapce, který se jí okamžitě hluboce uklonil.
Meng Yao. Jeden z manželových bastardů, kterého navíc musela snášet pod vlastní střechou.
Jeho obličej stále nesl známky jejího vzteku nad jeho existencí. Vzpomněla si na nepříjemný, až zahanbený pocit, když sledovala hrubé zacházení své přítelkyně Madam Yu s chráněncem a údajným bastardem jejího muže.
Teď jí rozuměla. Talent. Schopnosti. Moc. Status. Obě je měly a k čemu? Tomuto světu vládnou muži.
Ony měly jen…
Chlapec bázlivě vzhlédl.
Sevřela ruce v pěst.
„Zmiz mi z očí,“ řekla.