DMD č. 29. pro 29. 4. 2020. Téma: Trh

Dvakrát do měsíce louka pod Arnenem ožije.
Nechodíme tam často. Ani nakupovat zeleninu a plátno, ani se kochat pištci a kejklíři.
Tentokrát ale po mnoha snahách získala povolení skupinka místních skřetů.

„Taková pokřivená napodobenina loutny udělaná z koženého bubnu," pohoršuje se kdosi. „A jak je to hlučné!"
„Šalmaj zní hlasitěji," ozve se za mnou. Faramir. Samozřejmě, musel se přijít podívat.
„Líbí se ti, jak hrají?"
„Velice. Ale moc si nevydělají," upustí do nastavené čapky stříbrnou minci.
„O to jim možná ani nejde."
Přikývne. ,,Snad tu nepoteče krev."
„Jen zpívají."
„Mám spíš obavu, aby kvůli nim nestrhl rvačku někdo z našich."

Zlodej v úzkych.. sa vždy snaží vykecať.
"Grimoár? Nestačí vám ona?" ukázal som na sochu.
Černokňažník mlčal. Frustrujúce.
"To ho za tie roky neviete spamäti?"
To už reakciu vyvolalo.
Pristál som bolestivo veďla Soni.
Rana na hlave jej krvácala a nehýbala sa.
"Vieš, jak zložité je toto kúzlo udržovať, ty biedny červ?" zahrmel vlkolinský vládca.
Preblesklo mi mysľou, že keď ho zamestnám na dvesto rokov, spraví kúzlo puf.
Chcelo to lepší plán..
Pozrel som na sochu. Po tvári jej stekala voda. Alebo ... slzy?
Vtedy ma to napadlo. Nebezpečné, neisté, všetko dokopy. Čo už. Moja koža bola na trhu už dávno.

Žmoulal v packách kus papíru a nervózně přešlapoval před norou. Bylo to spíš takové kolébání, než přešlapování.
„Copak se Vám stalo, Zajíčku?“, zeptala se opatrně Liška. „A co to, u všech všudy, máte v packách?“.
„To se mi zapletlo mezi uši. Víte. Jak jsem si sliboval, že už nebudu chodit na to místo, kde mají ty sladké mrkvičky. Nevyšlo to. A teď mě bolí bříško a svědomí. A tuhle ten papír po mě navíc někdo hodil.“

Trh sem, trh tam, pomyslela si.
Vzala mu papír z pacek a roztrhala jej. Pak postavila na pařez dvě sklenky červeného vína.
Jako kdysi.

„Přineste můj speciální salám,“ přikázal Renému Herr Flick s důrazem na poslední dvě slova.
René okamžitě odspěchal do spíže.
Bylo to o chlup. Před chvílí do salámu zabalil obraz, který ráno přinesl poručík Gruber. A peníze za pravou Madonu si po válce rozdělí…
Gestapák hned začal falešný salám otevírat. Když ale plátno vytahoval ven, ozval se trhavý zvuk a v ruce mu zůstal roztřepený cár.
Zatímco René strnul hrůzou, gestapák s kamennou tváří spěšně opustil lokál, přičemž se málem srazil s přicházejícím poručíkem Gruberem.
Ten se pak u baru naklonil k Renému: „Dokončil jsem padělek, přinesu ho, jen co doschne.“

„Frc zrn! Drť zrn!“ frkl krt. Škrt vlk pln skvrn vtrhl skrz vrch Smrk v trh zrn. Prv krt frnkl skrz drn prh v prk mrv. Plch mrskl hrst zrn, prchl skrz trs chrp v brť. Vlk pln zrn smrkl: „Grr!“ Mls frnkl, slz, slz.

Vlk mrkl skrz strž v trh srh. „Mmm, hrst srn z Brd...“ Vlk vtrhl v trh srh; chrt hrr skrz srp mlh v trh srh. „Brzď smršť, brzď krm!“
„Pšt, mlč, kšc!“ frkl vlk.
Chrt hrkl: „Vrr!“
Vlk trkl, chrt zmlkl, zdrhl z Brd. Vlk ztrhl krk srn, zhltl srst srn. Drť, hlt, krk,... chrň.

„Sabrino!“ vykřikla Zelda, když se před ní náhle zhmotnila její neteř a přerušila tím intenzivní zírací soutěž, kterou sotva vyhrávala. Sabrininy oči byly jen bělma.
„To nám chybělo,“ řekla laskavěji, než měla v úmyslu, a chytila neteř za ruku. „Ambrosi, mají Sabrinu. A mě.“ Málem zaskřípěla zuby.
„Já už to taky dlouho nevydržím, děkuju pěkně,“ křikl na ně, aniž by odvrátil zrak od armády dendroptiků všude kolem.
„Něco je jinak.“ Sabrina zavřela své prázdné oči a náhlá bolest ji strhla na zem. „Někdo se blíží.“
„Co tím myslíš?“
Odpověď se jí zadrhla v krku. Síť parazita se trhala jako pavučina.

Účastnit se řemeslnýho trhu bylo... odvážný. Ale byli TAK nadšení!
Sauron měl prodávat bižuterii, Otesánek málem podával občerstvení, ale včas jsme ho nahradili Voldemortem. Santer chtěl vést střílení na terč.

Jenže pak u Saurona dva malí kluci chtěli koupit prstýnek.
Začal hulákat, že hodí do sopky je. Jeden měl navíc brejle. Voldemort na něj zamířil vařečku za řevu "Zhyň, nechtěný viteále!".
Santer mířící na pomoc zahlídl indiánský lapače snů, načež začal střílet mimo terč. Otesánek uviděl dřevěný výrobky; v rámci depky sežral všechny naše stánky.
Právě včas: Ježibabu přišla zkontrolovat policie kvůli nabízení sladkostí dětem.
Tak jsme se klidili domů.

Ve dne se to na trhu muselo hemžit lidmi, ale v noci byl opuštěný.

Batmanovi to vyhovovalo. Proplétal se mezi stánky, tichý jako stín, zatímco hledal Harley. Podle vzkazu, který mu doručila, by tu na něj měla čekat.

Určitě to byla past. Nejspíš. Možná. Ale pravdu mohl zjistit jediným způsobem.

"Batsi."

Batman se otočil, zaujal bojovou pozici. Harley zvedla ruce.

"Nechystám se tě zabít. Fakt."

"Tak co chceš?"

Harley pokrčila rameny. "Dneska mám narozeniny. Chtěla jsem je oslavit s někým, na kom mi záleží."

Než se stačil vzpamatovat, Harley k němu přiskočila a objala ho.

"Všechno nejlepší, Harley."

"Díky, Batsi."

Tržiště zelo prázdnotou jako ostatně vždy v tuto brzkou ranní hodinu.
Nebyli tu ani prodavači ani nakupující, jen lehký větřík si pohrával se stanovými plachtami obchůdků, rosa stékala z ocelových konstrukcí a paprsky měsíců se odrážely na sklenících.

Rušno bylo před tržištěm.

Davy trhovců čekaly na peníze. Bez peněz nemohl existovat ani nákup ani prodej.

Dokud L-en-aové neprovedli rozdělení, nemělo smysl na trh přicházet.
Peníze byly předány za ranního splynutí, ve chvíli, kdy se světlo slunce spojilo se světlem měsíců, aby jej přehlušilo a začal nový den.

Ten magický okamžik znamenal počátek trhu a smýval všechnu trpkost z provedeného rozdělení.

Na trhu senzací našli mě naši,
v mládí mi dávali jen vtipnou kaši.

Ve věci rozumu byl jsem dost pozadu,
k tomu dvě ručičky levé a dozadu.

Z kašparovy krávy oči a olšovou nohu,
někdo půjčil Tamagoči samotnému Bohu!

Jak jinak vysvětlit ten úkaz přírodní,
co na svět vykoukl cestičkou porodní?!

Na trhu pracovním hledal jsem místo,
takové, kde bude klídek a čisto.

Zjistil jsem, že žití v téhle prapodivné době
vyžaduje povětšinou k práci ruce obě.

Výsadou mozků je živit se hlavou,
netřeba k tomu mít ručičku pravou.

Stanu se gigolem, děvčata lepá!
Chcete mě?! Volejte! Zovu se Pepa.