DMD č. 29. pro 29. 4. 2020. Téma: Trh

Přívěs se bude hodit. Škoda, že se sem nedostanou s autem.
Tak ho holt odtlačí. Ještě, že je jich tolik. Osm se jich opře do práce a Kazatel může, jako důstojník, jít zkontrolovat kamže až to musejí tlačit.
Kola skřípala. Chtělo by to olej...
Místo toho dostali do zad salvu.
Mnohopal vydává zvláštní záštěky, když střílí, poháněný magií.
Nepřítele takhle vysoko na severu nečekali.
Smrtonoš toho využil.
Sedm jich přejel salvou. Tereje střelil jen do nohy, přibil ho ke stromu.
Pak na něj skočil Kazatel.
Bohužel přecenil své síly.
Škub... a jeho hlava se válela na zemi.
A bylo vymalováno.

Trh byl každoroční součástí oslav Příchodu. Byl plný barev a vůní, stánků z nejrůznějším zbožím a lidí. Nechyběly ani různé atrakce. Na závěr se vždy konal holoohňostroj.
Potkal ji u stánku s kořením tisíce vůní. Byla krásná. Vysoká, štíhlá s dlouhými hnědými vlasy a jiskřivým pohledem. Smála se a jemu ten smích pronikal rovnou do srdce.
Dodal si odvahy a oslovil ji. Pozval ji na cukrovou vatu a trochu limonády. Skončili s prsty zamaštěnými od klobás a plechovkou piva za panoptikem hrůzy. Když zazněly petardy holoohňostroje, vůbec se nebáli.

Jejímu synovi bylo právě deset let, dva měsíce a tři dny.

Dobíhači. Strastiplná kapitola profesního života řidiče tramvaje.
Krásně ji ilustruje Bohoušova příhoda z loňska.
Tehdy na Albertově trpělivě počkal na v pořadí již třináctého opozdilce.
Tento pán stejně jako všichni předchozí neprojevil ani špetku vděku, s bohorovným výrazem nastoupil a poohlížel se po vhodném místě, na něž by usadil své královské pozadí.
"Řidiči nejlépe poděkujeme tak, že zvedneme paži," informoval jej Bohouš palubním rozhlasem.
"Trhni si!" dolehlo k němu.
Přání klienta je mi rozkazem, pomyslel si a trhnul pákou řízení tak, že chlap odletěl do prostředního článku, kde si natrhl gatě, jak se snažil bojovat s fyzikálním zákonem o akceleraci.

Dobrý den, milí studenti. Dnes se podíváme do oddělení ptáků. Budeme katalogizovat a oprašovat místní kolekci vycpaných opeřenců.
Jako první se nám do ruky dostává jespák bojovný, Philomachus pugnax, z řádu bahňáků. Na našem území se vyskytuje při svém jarním a podzimním tahu. Tento exemplář představuje samce ve svatebním šatě.
Jespáci bojovní jsou pozoruhodní ptáci. Při toku spolu samci svádějí zápasy, většinou si přitom vytrhají nějaké to peří. Samičky je pozorují z okraje tokaniště. Samci se před nimi vystavují, zakrývají přitom své soupeře.
Ano, svým způsobem se jedná o trh. Samičky na něm vybírají ty nejlepší geny pro své potomky.

Postával na rohu náměstí. Popíjel první ranní kávu za svítání. To už se mu dlouho nepřihodilo. Tržnice začala ožívat čilým ruchem. Čerstvé ryby všech barev a velikostí. Stříbrné šupiny, vykulené oční bulvy, ploutve a chapadla. Rybáři se dohadují o cenách.
K. zívnul do dlaně a najednou mu to došlo. To je ono! Nikdy by se sám nevykopal z postele, aby zašel na rybí trh, ale dnes, když čeká na smluveném místě na Manuelovu partu, mu to celé docvaklo. Nové kulisy, noví lidé a zcela nová perspektiva. Uvědomil si, že toto je ten okamžik, kdy jeho život nabere zcela nečekaný směr.

„Nedávno sem na trhu potkal takovýho chlápka. Asi na tom nebyl moc dobře, když se chtěl zbavit téhle krásky,“ vyprávěl Hagrid a opatrně sundával přehoz z klece. „No není rozkošná? Menuje se Lída,“ rozplýval se nad příšerou. Harry nejistě přikývl, ale popravdě si nebyl jistý ani tím, že je to skutečně ‚ona‘, natož nějakou rozkošností.
„Hagride,“ zhrozila se Hermiona. „Ani nevím, kolik zákonů tímhle porušuješ.“
„Proč Lída?“ zajímal se Ron.
„Zkratka pro lidožravá. Ale jinak je Lída ouplný zlatíčko,“ dušoval se Hagrid.
Harry, Ron i Hermiona jako na povel ucouvli od klece.
Ron naprázdno polkl. „Nechceš se vrátit ke škrknám?“

"Co tu děláme?" zeptal se žák.
"Já nakupuji," řekl zlovec a pak se otočil ke společníkovi, "ty se díváš."
Procházeli pomalu mezi dalšími nakupujícími a prodejci.
Zastavili se u takových pletených závěsných věcí.
"Tohle jsou lapače," vysvětloval zlovec svému žákovi.
"Mám ty nejlepší," lísal se prodejce.
"Kolik vysaje?" otázal se zlovec bez mrknutí oka.
"Nejméně deset meteozvěstí."
"Nelži. Poznám to," odsekl zlovec.
"Dobrá. Solidních pět," uhnul prodejce očima.
Zlovec si potěžkal lapač snů v ruce.
"Kvalita šla dost dolů," otočil se k žákovi. "Vidíš ty zručné krajky tady?"
Žák přikývnul na souhlas.
"Tenhle nešilo dítě. Polapí maximálně dvě!" seřval prodejce!

"Odejdi pryč ty ošklivá obludo!"
"No toto!"
"Promiň, ale tvůj obličej by vyděsil i Frankeinsteinovo monstrum"
"To od vás není pěkné, pane Kocoure."
"Pěkné nepěkné, na tohle musíš mít charisma a pořádný švih! Koukej!" zahalekal kocour a přistoupil k mladé ženě v dlouhých šatech a se šátkem na hlavě.
"Promiňte, mladá paní, u kterého z těchto trhovců by cestovatelé jako my mohli koupit nějaké citrony?"
"No, dovolte? Vy jeden nechutný prasáku!" smázla Kocurův úsměv pořádnou fackou.
"Cože? Co to?"
"Promiňte pane," mávl na něj Kryton překladačem, "Omylem jsem nastavil příliš jemnou kalibraci, bralo si to přímo vaše myšlenky, místo slov."

„Nikdy jsi nefandil citrónovým bonbónům,“ poznamenala Clara, která poprvé navštívila pracovnu bradavického ředitele.
„Ty jsou pro návštěvy,“ vysvětlil Severus. „Původně tu byli zázvoroví mloci, ale mizeli raketovou rychlostí. Jak hodnotíš svůj první učitelský den?“
„Myslím, že se mě studenti bojí,“ přiznala a jen on na jejím netečném obličeji poznal, že ji to trápí.
„Bez úsměvu působíš chladně a nepřístupně.“
„Aha. A ten úsměv si mám opatřit kde? Na černém trhu?“
„V kabinetu OPČM. Černý trh to tam trochu připomíná. Alkohol už se nevejde do skřínek, Remusův spodní šuplík je plný omamných látek a na křesle spí dlaždičoun. Přijď po večeři.“

Potkala ho na trhu. Julie zaskokovala za svou matku a prodávala u stánku s jablky. Byla neopatrná a jedno jablko se odkutálelo. Tržištěm procházel mladý muž. Řešil důležitou pracovní schůzku a o jablko zakopl. Hrozně se ozčílil a začal na Julii křičet. Mile se na něj usmála a zeptala se, jestli něco nepotřebuje. Po chvíli ho nadávání omrzelo a normálně se spolu bavili. Dokonce se omluvil. Další den přišel znovu. A pak zase.

,,Julie Pospíšilová, berete si zde přítomného Erika Beránka za svého právoplatného manžela?"

Julie dojatě pohlédla na muže po svém boku.
,,Ano"

Až sem je dovedlo jediné jablíčko.