Star Wars

Galaxie jest místo všeobecně fantastické neboli báječné. Nar Shadda je ve všem o Hvězdu Smrti barevnější, hlučnější, substancovačně pro změnu vědomí mohutnější. V galaxii je všechno a na Nar Shadda všechno plus nekonečno.
V jednom tichém koutě (jaký to vzácný úkaz!) spolu pokoutně obchodovali dva jedinci.
"Co jsem říkal, mladíku. Když Rrad'gast něco slíbí..."
Ošumělá postava se opřela o hůl a z útrob obsáhlého pláště vytáhla pytlík.
Zlatem ražené latinium a pytlík změnily majitele.

"Je to naše poslední možnost."
Obsah pytlíku je rozemlet a aplikován.

"Gwen! Funguje to!"

Opravdu. Mládě nexu štítivě vytahuje tlapky ze skořice a bačkor si nevšímá.

Jídelna byla taktickým sálem zahaleným v přítmí, rušené matnými paprsky holoprojektorů.
Gwen zírala na strohé zobrazení budovy. Vniknutí nepřicházelo v úvahu. Musí ho vylákat.
"Generále?"
"Veliteli?"
"Jsme připraveni."
Gwen vzhlédla.
Ve dveřích stál přízrak a zhmotnění nemravných snů půlky galaxie. Twi'lečka houpavě popošla několik kroků dopředu. Gwen byla zmatená. Kde jen ji sebrali? Pak se jí podívala do černých očí.
"Vojíne...?"
Jemný úsměv.
"Kassurra, olma'nabsilai."*
Hlas byl trochu zastřený. Právě tak, aby překonal poslední zábrany.
Twi'lečka se otočila a zmizela ve tmě.
Chvíli bylo ticho. Pak Gwen poplácala Mimase po zádech.
"Volavka a smečka strillů. Velmi dobře, pánové. Dobrý lov."

Síla konejšila a hladila.
Berekovi bylo dobře. Moc dobře. Diametrálně odlišně od toho, jak mu bylo před deseti minutami.
Pak Síla odešla a zbyl po ní jen ten příjemný pocit. Jako když jste promrzlí a vypijete hrnek horkého kakaa.
Berek otevřel oči.
Gwen seděla u postele a usmívala se.
"Víš, že mi nevadí vaše zvídavost. Ale buď tak laskav, když už chceš mít hlavu v oblacích, vem si na to helmu, ano?"
"A nebo si pak tu hlavu pořádně usuš. Ale to ty ne... ty vlezeš rovnou do průvanu...," mručel Tyros.
Berek se ušklíbl. Procházka v mracích za to stála.

"Víš, že všichni mravenci ve vesmíru vědí, kde jsou ostatní mravenci?"
"Co?"
"Mají největší mozek v poměru k tělu, musí to vědět. A taky kutají vzácné kovy."
"Například mithril."
"Jo. A dělají z nich brnění."
"Košilku, co měl Bilbo, udělali taky. A Artušovo brnění."
"Jo. Až budou všichni obrnění, zmocní se vlády nad světem."
"A kterym?"
"Všechma. Rozbourají ledovou hradbu okolo Země, Slunce chytí do lasa, aby svítilo jen tam, kam budou chtít a pak zapřáhnou několik komet do opratí a vyrazí ke hvězdám!"
"Ty Mossi... nepřeháníš to trochu s tou četbou?"
"A kdo mi toho Dänikena doporučil nevíš, bratře?"

Byla hluboká noc, když nad ostrov tiše přiletěla loď. Z Nameless se oddělilo pár stínů a nehlučně dopadlo do pralesa.

Ráno přiletěl trandoshanský transport. Ještěři se vylodili mnohem hlučněji v naději, že si skvěle zaloví. Naneštěstí pro ně tu teď už nebyly jenom bezbranné bytosti.
Nack a jeho dva bratři zmizeli první. Dalších pět zabilo cosi velkého.
Nachkt pronásledoval nějaké dítě, když se mu kolem hrdla ovinula ruka.
Liss, Sarkh a Ohk se dostali skoro až zpátky k lodi. Skoro.
"Dobrá technika."
"Dík. Uvažuju o licenci na fyzioterapeuta."
"Tak? Ale..."
"Nikdo ze zákazníků si nestěžoval. Ale zase nikdo nepřišel podruhý."

Přímo na farmě chytali jen pohotovostní kanál, kde se vysílalo varování proti písečným bouřím. Všechno ostatní byl luxus.
Na slavnostech ke dni Impéria nebyl ani jednou. Mos Eisley bylo daleko a práce bylo pořád dost.
Holofilm, který donesla návštěva - o statečném klukovi, co zachrání Císaře - nikdy nefungoval. Nejspíš písek.
S vojáky, kteří se občas přišli vyptávat, mluvili jen dospělí.

“Už zase tu otravovali,” zabručel Owen: “prý jestli se kluk nechce přidat ke Kadetům…”
Ben si povzdechl a hodil do sebe panáka spočky.

Ať už měla s Lukem Síla v plánu cokoliv, měla by si zatraceně pospíšit. Imperiální propaganda se nevzdávala.

"Tak, co tam máme teď?" Bennar se obrátil na Trinse.
Ten přejel prstem po tabulce a zastavil se na řádku číslo 1138.
"420."
"Dóbře, jednou 420."
Následovalo prskání, škubání, zmítání a hustý dým.
"Hm. Další."
"580."
Prskání, škubání a zmítání bylo úplně jiné.
"Já ti nevim. Další?"
"738."
Výbuch.
"Hups. 811."
Prskání, škubání a zmítání.
"Pořád se mi to nelíbí. Nelíbí a nelíbí."
"Hele, máme ještě spoustu možností. Plecháči jsou hloupí a pochodují hezky jeden za druhym," Berek zálibně přeleštil svoji RPG, "na to správný množství určitě přijdem."
Vskutku přišli. 1027 V. Plecháč tancoval líp než Travolta v nejlepší formě.

Výhled ukazoval stále se měnící a přesto neměnné panorama coruscantské zástavby. Plány, spřádané tak dlouho a pečlivě, se ukazovaly pro toho, kdo věděl kam a jak se dívat. Nikdo nevěděl. Nikdo až na dva, možná tři v celé galaxii.
Protože kdo by počítal s tím ztřeštěným Jediem, co se i se svými clonetroopery pečlivě drží politikům z dohledu?
"Mistr Gwen. Čemu vděčím za vaši neočekávanou návštěvu?"
Odpovědí mu byly studené pohledy a tasené meče.
Se svým posledním výdechem si Palpatin uvědomil, jak hloupá to byla poslední slova.
Ne, že by někdy vešly ve známost. Významná byla jen pro těch osm.

„Gwen?“
Gwen přestala na chvíli dohlížet na budování vskutku epicky maskovaného bunkru a obrátila se k tazateli.
„Copak, Bennare?“
„Víš... tak jsme přemýšleli...“
„Ano?“
„Důvěřuješ nám, ne? Víš, že můžeš.“
„Ovšemže.“
„No... tak bys nám mohla říct, proč to všechno?“ Bennarovo gesto zahrnulo stavby různě po Chrámu a galaxii, syslení kont a tajemná kutění obskurního charakteru.
Gwen pohlédla na kapitána a ostatní a zamyslela se. Snad už byl čas...
„Dobrá.“

---

„TEN HAJZL!“
Výkřik musel být slyšet i na oběžné dráze.
Následoval sedminásobný výbuch vzteku.
Důsledky pro rozestavěný bunkr byly neblahé, ale Gwen zjistila, že dokáže Silou udržet sedm rozběsněných klonů a tím zabránit brutální a pomalé smrti Kancléře Palpatina.

Světlo. Příliš moc světla. Když Erma otevře oči, ostře rudou střídá ostře bílá. Sucho. Horko. Písek.

"I v poušti. Bez výjimky. Vždy zůstaňte na místě," slyšela na posledním kurzu přežití. "Vrak je z výšky dobře vidět."
"To je nevýhoda, pokud jste byli sestřeleni nepřítelem," namítla tehdy Padmé.

Padmé.
"Padmé!" Sáhne vedle sebe. Sedadlo. Řízení. Žádné tělo.
Pohyb. Nalevo. Venku.
"Musíme pryč," promluví Padmé. "Dokážeš vstát?"
"Ano." Erma se vysouká se z lodi a musí stáhnout kapuci přes tvář. Zatracené světlo.
"Vezmi tenhle vak."
Padmé si vždycky umí poradit. Erma ne.
"Co teď vidíš?"
"Vůbec nic," přizná Erma.
"Pojď. Povedu tě."