DMD č. 7. pro 7. 4. 2021. Téma: Antikoncepce pro veverku

Lidi si nás pletou s lecčím. S veverkami, myšmi, dokonce i s neexistujícími potvorami jako jsou upíři. Máme lesklou srst, ale rozhodně na slunci nesvětélkujeme.
V některých jazycích nám dokonce říkají "létající myši". Nejenže nevypadáme jako myši, navíc jsme víc příbuzní s ježky než s myšmi.
Hlodavec je od slova hlodat, a my netopýři nejíme oříšky ani neokusujeme zdi. Máme ostré zoubky určené k prokusování se kutikulou hmyzu.
Máme dvě bradavky a míváme jedno, podle druhu někdy dvě děti ročně. Nemnožíme se jako veverky, které by vážně potřebovaly antikoncepci.
Ta představa, že mi skáče po hlavě osm dětí!
Děkuji, nechci.

Geralt se vynořil z vody. Nevypadal vůbec spokojeně.
„Mám to, mám to," přivítal jej radostně Marigold, hrábl do strun a spustil.

„Zaklínač meč svůj uchopil,
do vody se srdnatě ponořil,
příšeru hroznou zahubil,
než ponocný poledne odtroubil."

„To se stalo u břehu říčky divoké,
kde bylo dílo čaroděje kouzlem zrozené,
to Geralta těžce zranilo,
než stříbrný mečem jeho bylo zabito."

„Zranění pro zaklínače smrtelné,
od jeho schovanky bylo zcelené,
od dívky té překrásné,
léčitelky to úžasné."

Geralt si povzdechl. „Kdy ty, Marigolde uděláš něco pořádného."
„A to jako myslíš co?"
„Třeba antikoncepci pro veverky. To by bylo aspoň trochu užitečné."

Stromové veverky mají velmi omezenou dobu vhodnou pro početí nových potomků; estrus u samičky trvá sotva jeden den. Toho je samozřejmě potřeba maximálně využít. Samice pachově a vokalizací láká samečky. Ti většinou obsadí větve kolem jejího doupěte a jsou připraveni. Napřed k souboji mezi sebou, samozřejmě. Pářit se může jen ten nejlepší. Poté, co si jeden toto právo vybojuje, dojde k páření, které je ukončeno "kopulační zátkou". Ta má zajistit, že se nikdo další se samicí nespáří a narodí se "jeho" potomci. Naopak samice chce mít jistotu, že zabřezne, je ochotna se během dne pářit víckrát. Kopulační zátku klidně sežere.

K prvnímu incidentu došlo sedmýho. Tenkrát to ještě vypadalo jako náhoda. Jedna malá zrzavá bestie. Běžný pokousání, nic hroznýho.
A pak byly najednou všude. Lovily hlavně v noci. V organizovanejch tlupách.
Ten doběla ohlodanej policajt v Central Parku přišel později.
Zkusili jsme všechno. Deratizaci. Dravce. Marně. Ty mrchy jsou zákeřnější než Vietkong. A hrozně rychle se množí.
Na základně jsme zbyli jen dva.
Mike chrápal, obvazem na skrzkrz prokousnutým prstu prosakovala krev.
Když se ozval ten zvuk, otevřel oči. Usmál se. Sám jsem se tlemil jak šílenec.
Helikoptéra. S tunou ořechů, macerovanejch ve spolehlivý veverčí antikoncepci.
Světlo na konci tunelu.

Koukám na inzerát. Hromada betonových kostek rozhozených na zelené placce, s obligátně se zubící rodinkou. Tak už pláň dostali. Místo, kam kdysi při stavbě sídliště vyváželi rum, a které potom pozapomenuto zarostlo šípky a planými jabloněmi, oblíbené místo procházek.
„- Progresivní bydlení. Vize rustikálního života v nitru velkoměsta. Idea energetické nenáročnosti. Inovativní domy s duší pro celou rodinu. Velká garáž pro všechna vaše auta. Splácejte flexibilně. Probouzejte se do ptačího zpěvu. Koncepce poskakujících veverek za vašimi okny. - … opravdu, je tady i jedna vyfotoshopovaná! A - jak se jim to podařilo udělat? – taky se zubí!“
„Spíš antikoncepce. Zapomněli jim tam dát nějaké stromy.“

"Tohle je Telka," posunulo copaté děvčátko domácího mazlíčka vpřed.
"Ahoj Terko," sklonila se k zrzavému zvířátku lékařka a dala mu očichat konečky svých prstů.
"Copak tě trápí?" zeptala se pak zvědavě, neboť s veverkami se nesetkávala příliš často. "Telka potsebuje ty pilulky, co papa mamka," prohlásila nevinně holčička.
"Cože?"
"No..." protáhlo děvčátko, "takový ty malý plášky, šo papá láno."
Doktorka se podezřívavě zadívala na veverku a přemýšlivě zkrabatila obočí.
"Kuci ve tsídě zžíkali, že taky bude potšebovat takový ty, no ty," zarazila se holčička, "balónky," rozsvítily se jí oči.
"Hmm," zahučela doktorka temně. Jak jen vysvětlit, že antikoncepci veverky nemají.

Vyhlížel oknem dychtivě jako dítě dlouho zavřené doma. Snad na jeho počest, snad čirou náhodou, počasí toho dne předvádělo drama. Jednu chvíli slunce zalévalo čerstvou jasně zelenou trávu oslnivým jasem, vzápětí se sypaly vločky nadýchané a bělostné jak prachové peří albatrosů.
Dvojice veverek, která se v milostném roztoužení proháněla po větvích starého ořechu, se rozmary počasí nenechala rušit. Postava za oknem je však vylekala.
Ostražitě strnuly.
Ale za oknem už nikdo stál.

„Nechtěl jsem jim to kazit,“ vyprávěl večer. „Bylo to na chviličku, bylo to jen nic, ale aspoň něco.“
Pohladila ho po ruce.
„Ještě se neproměňuj. Ani v nic.“

Na návštěvě u Sandy:

Není ti tady někdy smutno? Já mám Garryho a Patrika a mamka s taťkou nás berou občas na výlet, ale ty bydlíš za městem a navíc úplně sama? Neuvažovala jsi někdy o tom, že bys měla malá veverčátka?"

Zrzka vzhlédne od mikroskopu.

"Zbláznil ses!?!?
Já utíkám přede všemi pod vodu, abych měla klid na své bádání a udělala bych takovou fatální chybu, abych si udělala mladé?! Navíc, dokážeš si představit ten ohromný přístroj k výrobě kyslíku, kdybychom v mé bublině byli tři? A to nemluvím o tom, že jsem tady pod vodou ještě žádnýho veverčáka nepotkala."

„Pane magistře!“
Sousedka ho dohnala až u dveří Jednoty. Popadala dech; že prý ho zahlédla z okna a nezastihla ho na dvorku. A že ho potřebuje o něco poprosit. Po chvíli rozpaků – jestli by nedovedl obstarat pilulky pro jejich Veverku.
„No... pilulky proti početí.“
„To může jenom lékař, paní Tomicová,“ kontroval Felix.
Prý Věrka na to zapomněla a musela by znovu do města.
„Promiňte, i kdyby to šlo, já mám teď neplacené volno.“
„Přijďte aspoň na kafe,“ odbočila sousedka hbitě. Nejspíš lačnila po detailech z jeho a Tomášova cizokrajného života, ale neměl jí to za zlé.
Alespoň si udělá přátele.

"Měla by sis taky procvičovat kouzlení, Morganko," připomněla jí jednou ráno Morgavsa. Zkus proměnu, ale nejdřív něco menšího, třeba hlemýždě."

Morganka se soustředila, a po chvilce vyslovila zaklínadlo: "Měkroučle!"

Na místě Morganky se objevil hlemýžď.

"Výborně. Teď zpátky, a něco těžšího."

"Člekroumě!" ozvalo se, a Morganka byla zpátky. Chvilku se soustředila, a pak řekla "Saryplaptoboj!"

Přeměnila se ve veverku, ale ouha, měla kuřecí nohy.

"Říkala jsem ti, že si zvíře musíš pečlivě představit a něco se o něm předtím naučit. Musíš mít vždycky jasnou koncepci, Morganko."

"Přesně tak," zachechtal se Krákal. "Tohle žádná koncepce nebyla, to byla antikoncepce. Cha chá!"