DMD č. 19. pro 19. 4. 2023. Téma: Šach mat

Vloupe se v noci zloděj do domu, vleze do chodby, když vtom uslyší varovný hlas:
"Ježíš tě vidí!"
Zloděj se rozhlídne, ale nikoho nevidí, tak se opatrně pohybuje dál. Dojde do kuchyně a tajemný hlas se znovu ozve:
"Ježíš tě vidí!"
Zloděj pořád nikoho nevidí, v baráku je tma a krom toho jediného hlasu úplné ticho, tak jde dál do obýváku a tam sedí na bidýlku papoušek. Zloděj se začne smát:
"Hehe, tak to je dobrý, to jsem se teda vyděsil, ty a Ježíš! Kterej blbec tě pojmenoval Ježíš?!?"
"Ale ne, mě pojmenovali Jidáš. Ježíš je ten pitbull za tebou."

…Dost prosím.
Jen co se vrátil z práce, neslyším nic jiného, než křik a výčitky. Provokuje mě, aby měl „důvod,,.

„Co si za babu? Vařit neumíš, uklízet též! Kdybys aspoň v té posteli za něco stála, ale hovno!“
Povzdechla jsem si... ale musím to vydržet.
Blíží se ke mně dusod.
S úlekem se otáčím a v sekundě se kácím k zemi.
Schytávám nespočet ran a čekám, než přestane. Nežádám, aby přestal – je to pak horší.

Nenávidím ho.
S těžkostí otevírám oteklé oči. Hledám vnitřní sílu a zvedám se.
Stojí ke mně zády.
„Šach mat, zmrde!“
Ostrou čepelí probodávám tělo tyrana…

"Šachy jsou královská hra, holčičko." slyším ve vzpomínce tatínka, který mi velmi trpělivě vysvětloval jak která figurka táhne.
"Šachy, to je kouzlo strategie." říkal mi můj muž, když z papíru vybaloval nádherně vyřezávanou kazetu s šachovnicí s dvaatřiceti figurkami.
Šachy jsou můj životní mat - vím, že jsou strategie, vím že střelec jede šikmo, věž rovně, kůň do L, dáma může skoro cokoliv a král jen trpně poskočí o jedno políčko.
Já mám svůj šachový syndrom - jakmile postavím celou sestavu, vypne se mi mozek.
I počítač zahlásil: "Ukončete hru, nemá logický základ."
Nu což.
Kafe, deku a další díl - Dámský gambit.

Nejhorší noční můra Sheldona Coopera se stala skutečností. Bylo to mnohem horší než kuře paní Raileyové, bratrovy prdy v jeho obličeji nebo sendvič bez odkrojené kůrky.
Levé oko mu škubalo, Howard přísahal, že vysílalo cosi v Morseovce; ruce se mu zpotily a samy od sebe se vymrštily a shodily celou 3D šachovnici na zem.
"Já vyhrála?" divila se Penny. "Když fialoví, určitě jsem vyhrála."
"Ty to ani NEVIŠ?" nepříjemná fistule se linula z Sheldonových úst.
"Tohle se nestalo," zaječel a utekl.
Penny se culila a otočila se na kluky: "Bude ho to strašit ve snech, že jo?"
"To si piš!"

Šach mat!

Tak si připadala.

Hra je u konce. A ona nic nezmůže.

Sledovala hořící knihy. Plameny byly všude kolem ní. Nebylo úniku.

Slza se vypařila dříve, než se dotkla podlahy.

Tajemný muž stál v žáru ohně k ní otočený zády. Zvedl meč, modrý záblesk pohnul prostorem, a zmizel se stříbrnou knihou kdoví kde.

Neví, co se stalo... objevil se zničeho nic a během okamžiku byla knihovna zničena. Nepostřehla absolutně nic. Na konci jen jeho pošklebek. Ten ji štval ze všeho nejvíc. Teď už je to ale jedno. Nemá smysl nad tím přemýšlet. Pokud ji nedostanou plameny, pak kouř určitě.

Cítila jsem se zoufale. "Tak snad nejsem tak blbá, abych to nepochopila, ne?"
Tom se zasmál: "Moje dítě umí hrát šachy, to dáš."

Jakou dobu se mi pokoušel vysvětlit všechna pravidla, ale šlo mi to jedním uchem tam, druhým ven. Tolik různých figurek a každá se hýbe jinak. A ještě musíš dopředu plánovat strategii. A co je nejhorší, musíš si pamatovat, která figurka je důležitější než jiná. Mně přišel nejhezší kůň, tak jsem radši obětovala dámu. A pak to vidím. Skvělá příležitost.

"Šach mat!" zvolala jsem nadšeně.
"Pusinko, věž jde rovně... A i kdyby mohla sem, stejně by nic neohrozila."

„Po tisíci a jedné noci nechal král Šahrijár pro její moudrost Šahrazád naživu,“ zaklapla knihu a nahlédla do postýlek. Malý Ahmed už spal, Fátima se na ni vážně zahleděla: „A žili šťastně až do smrti?“
Nadechla se.

Jistě, Šahrazád prožila plný život, zato královy dny byly sečteny a jeho smrt byla dosti bolestivá, když začal působit pomalý jed, který mu Šahrazád během vyprávění sypala do šerbetu - neboť usoudila, že žádný národ si nezaslouží mít takového krále, který bez mrknutí oka vyvraždí panny z celého města.

Ale na některé životní lekce je ještě brzy.
„Ovšem, maličká,“ odpověděla měkce, „až do smrti.“

Konečně čas na oběd. Ohřeješ si polívku. Mmmm, pórková. Přineseš si ohřátou polívku ke stolu. Co k polívce? Pustíš si to video, na které se chceš od včera podívat. Sedneš si k jídlu a najdeš zapadlý odkaz. Načte se ti YouTube.
"AHOJ, POJĎMĚ SI TEĎ PROMLUVIT O ÚNIKU MOČI."
Ježiši kriste.
"Mylíš si, že mě přeskočíš a nepromluvíš si se mnou o úniku moči?! Tak to ses přepočítala, frajerko! Já jsem reklama nepřeskočitelná. Teď si tady prostě vyslechneš přednášku o úniku močiii!"
A víš co, neposlechnu.
Vypneš mobil. Ticho k jídlu je taky dobrý. Aspoň si to tak víc vychutnáš.

O strážného se postarala sama. Čepel nože otřela do nohavice. Ozvala se kukačka. Jednou. Dvakrát. Když kukala potřetí, výstřely na okamžik ztichly. Opřeli se do člunů. Zuřivý ryk. Nepřítel zjistil, že skrýš je prázdná. Z krytu stromů se vynořil ustupující oddíl námořních pěšáků.
“Prestone, sekeru!”
Přehoupla se přes bort veslice. Několika údery sekery proděravěla dno. Ještě tři! Fletcher pochopil. Popadl vlastní sekeru. Řev se blížil. Poslední úder. Úprk ke člunům. Už byli po kolena ve vodě. Hladina odrážela třesk výstřelů. Fletcher padl. Pár rukou ji pomohl přes bort.
Vesla se zanořila do vody.
Ozvalo se vzteklé lamentování.
Pronásledovat je nebudou.

„Táhni věží,“ navrhnul Fred zjevně bezradnému Harrymu, když už to vypadalo, že jeho figurky raději dezertují.
„Šach mat!“ prohlásil vítězoslavně Ron a spokojeně pozoroval, kterak černý jezdec masakruje Harryho krále.
„Díky za skvělý nápad,“ zašklebil se Harry.
„Nikdy jsem netvrdil, že jsem šachový genius. Takový se vejde do rodiny jen jeden,“ pokrčil rameny Fred.
„Škoda, že trochu strategického cítění malý Ronánek nezkusil i na vztahy,“ vmísil se George a dodal škodolibě: „Hermiona ti vzkazuje, cituji – ať si ten omluvný dopis strčí do zadku a zapálí.“
„Ono ji to přejde, neboj,“ uklidňoval Harry svého kamaráda, ale sám si nebyl moc jistý.