DMD č. 19. pro 19. 4. 2023. Téma: Šach mat

Je příjemný večer, ideální k hraní her v dobré společnosti.
Pak váš přítel spokojeně zkříží ruce, zazubí se na vás a zavyje: „Šach mat!“
Namítnete, jestli si je jistý, a on, že mrtvého krále přece pozná.
Vzápětí trhne uchem.
Cosi dopadne na střechu a za oknem se sype zdivo.
Oba zvednete hlavy. „Ne.“
Ano. Oknem se dovnitř vřítí rozzuřená masa, šachovnice letí vzduchem, vy letíte vzduchem…

Thovt ze sebe setřásá omítku, zatímco Anubis vysvětluje: „Volal jsem šach mat, ne Sachmet.“
Lví bohyně cosi omluvně zavrčí.
Šachy jsou hra určená pro dva hráče, ale počet hledačů roztroušených figurek není nijak omezen.

Byl vzhůru osmačtyřicet hodin. Tady, v opuštěném domě blízko fronty. Nosili mu sem další zraněné a on jednoho po druhém bral na operační stůl a snažil se něco udělat. Cokoli, co by jim pomohlo.

Operační stůl. Jak vznešené slovo! Dřevěný stůl přitáhnutý z jídelny domu. Jeho pacienti leželi porůznu na zemi velkého dvora. Taktak jim sehnali aspoň nějaké deky.

Byl zde jediný lékař, k ruce měl jen tři zdravotníky, kteří už taky padali únavou.

Najednou s hrůzou zjistil, že pacient křičí bolestí a on už nemá žádné morfium. Horší ovšem bylo, že zaslechl střelbu. Do města právě vtrhla nepřátelská vojska.

Bum!
Prásk!
Třísk!
Vrzzz!
Třísk!
Bum!
Prásk!
Ratata!

"Co se děje?" zeptala se Alena S. Daniela von Draka. Ten se ušklíbl.
"Poplašňák účtuje se šachovými velmistry."
"Co prosím?!" divila se pedagožka.
"Víte, milá kolegyně, ve škoním depozitáři se do dnešního dne nacházel poměrně rozsáhlý soubor bust šachových velikánů," vysvěloval správce.
"A Poplašňák se jim rozhodl dát šach mat?" kontrovala kolegyně.
"Je to možné," přitakal Jaroslav L., který právě vstoupil do sbírek. "Nevypadáš, že by ti to nějak zvlášť vadilo," prohodil ke kolegovi.
Úšklebek na biologově tváři získal na potměšilosti. "Poplašňákovy zábavy se mi nelíbí obecně. Při téhle zatím nikdo neumřel."

Bitevní pole z ebenu a slonoviny. Dvě vojska.
Tisíce pěšáků. Krok vpřed, vpřed. Stačí lusknutí prstu. Rána, dým, smrt.
Koně. Černí, bílí. Hnědý kůň Tillyho, šedý Albrechtův. Skočí špatně bokem, zlámou si nohy.
Střelci. Mušketýři na křídle. Jdou ke středu. Páska kolem ruky říká tohle je přítel, tohle nepřítel. V kouři ale barvy splývají.
Černá věž dobývací, bílá Juditina. V dáli se leskne hladina řeky. Nehybné, měří se kamenným okem.
Králové a královny neválčí. Posedávají, popíjí, pomlouvají. Čekají vítězství.
Třetí hráč, o kterém nikdo neví, má figury krvavě rudé. Je to Bůh. Vsadil se s ďáblem, že prohraje celá země.

Jediové zradili.

Zap se zarazil v půlce slova. V mozku se mu rozlilo studené soustředění. Sevřel blaster, až mu zbělely klouby.
Zip měl vztek. Celou válku za ně nasazovali krk, a teď… Nezastaví se, dokud neuvidí generála s dírou v čele.
Hushovi to nedávalo smysl, ale na tom nezáleželo. Jeho zajímala ošetřovna a zranění.
Dotse na vteřinu bodlo někde pod jizvou na spánku. Vzpomínka na něco, co bylo dávno pryč.
Lefty se konečně dostal do bitvy. V Senátu místo na separatistické planetě, ale srdce mu z toho bušilo stejně.

Hra skončila. Jen nevěděli, že nejsou vítězi ani poražení. Jenom figurky.

128 na prostředek jezu.
903 vedle ní.
747 z peřejí směrem k tůni.
151 z tůně na břeh, pak na jez.
151 vyhodí 903.
128 vyhodí 151.
747 do tůně.
164 nenápadně pod vodopád.
856 ze stráně pod skálu.
856 vyhodí 480 zpod skály.
480 vyhodí 856, protože může, je to jeho kancelář.
856 k tůni.
747 chce vyhodit 856.
Nastává rošáda.
151 a 903, když to vidí, se vyhodí sami.
151 neodolá a kousne 747 do zadku.
856 vyhodí 164.
164 unikne před 856, s lososem v tlamě.
128, královna Brooks Falls, seběhne z jezu, zařve a vyhodí všechny.

„Šach mat,“ upozornil Charles.
Jeho protivník se svraštělým obočím zíral na krále. „Podvádíš.“
Užasle na něj pohlédl.
„Víš, jaké tahy plánuju. Není to fér hra,“ objasnil Erik, dívaje se na šachovnici.
„Nikdy bych nepoužil své schopnosti na-“ začal se obhajovat, pobouřen návrhem, že by kdy telepatické dovednosti využil na to, aby Erika porazil v šachách. Najednou viděl protihráčův pobavený výraz. „Neumíš prohrávat,“ podotkl.
„Neumím,“ souhlasil Erik. „Myslel jsem, že se ti to na mně líbí.“
„Kdo je tady najednou telepat?“ Charles se zasmál.
Jistěže na Erika své schopnosti nepoužíval. Takže byl nesmírně překvapen, když najednou ucítil jeho rty na svých.

Bolest z cizího zklamání
do srdce drápy své zarývá.
Za víčky palčivé
slzy jsi uzamkla,
za úsměv zoufalství ukrýváš.

Těžko se rány léčí
obvazy s pepřem a solí,
proč jenom nakonec
ty největší hlouposti
ze všeho nejvíc bolí.

Jeden tah vystačí
k poslední obrany rozbití,
pěšáci prohráli, rytíři vymřeli.
Závidíš chladnému kameni,
že žádnou bolest necítí

Jediná kapka postačí,
vlny se rozběhnou po hladině
a tlak vody prolomí hráz.
Není už jak příval zastavit,
povodeň valí se po krajině.

Pro slzy nevidíš na nebe,
do duše vkradl se chlad,
stočená v klubíčku
skrýváš se do sebe,
to královna dostala mat.

Navečír.

Bosie (oděn pouze v lehkém županu): „Přicházím s úžasným nápadem na večírkovou zábavu! Budeme hrát šachy!“
Robbie: „Kde je ta zábava?“
Bosie: „Ticho tam. Budou to svlékací šachy.“
Oscar: „Teď máš moji plnou pozornost. Za každou vyhozenou figurku tedy soupeř odloží kus oblečení?“
Robbie: „Rád bych oznámil, že se nezúčastním.“
Bosie: „Děkuji, na to jsem spoléhal. Nicméně ne. Podle pravidel se soupeř svlékne po zaznění šach mat.“
Oscar: „To může trvat.“
Bosie: „Šach mat vyhlašuje hráč hned po prvním tahu.“
Oscar: „…“
Robbie: „Že ty šachy vůbec neumíš?“
Bosie: „Nikdy jsem se o ně v nejmenším nezajímal. Proč? Oscar začíná.“

Není to úplně typická šachovnice, čítá čtrnáct krát sedm. Nebuďme hnidopiši.
Židovští architekti vytyčili hrací plochu. Krásné nové čisté plány.
První řady pěšců prakticky nestihly zaujmout polohu.
S pěšci je trápení. Malí, slabí, nepatrní. Jinak postupují a jinak berou. Tihle skončili v emigraci nebo v lágru. Jediná rodina Budických se dokázala vrátit.
Pole obsadili esesáci. Střelci, králové.
Po válce komunisti. Papaláši. Někteří dodržovali pravidla, jiní podnikali příliš odvážné výpady. Nebyli krytí. Čestmír Císař, Josef Smrkovský. Dvě dolů a jednu doprava. Nebo…
Karel Hoffman ovládl dvě řady. Dočasně.
Nakonec pěšci došli na poslední řadu. Proměnili se v silnější figury.
Rozhodli partii.