DMD č. 20 pro 20. 4. 2024. Téma: Kapitola sama pro sebe

Constantine si zapálil cigaretu. Zaškaredila jsem se.

"K věci, prosím."

"Jak chceš, krásko." Vyfoukl kouř do vzduchu. "Sandman, to je kapitola sama pro sebe. Jeden z nejmocnějších Věčných. Nemá vkus. Chodí oblékaný jako strašák."

"Ještě něco?"

Constantine se zamyslel. "Je to cíťa. Rád předstírá, že je nedostupný, ale ve skrytu duše je to romantik."

"Skvělý," povzdechla jsem si. "Co teď s tím mám jako dělat?"

Pokrčil rameny. "Co já vím. Jsem exorcista, ne párový psycholog."

"Ale jak by ses zachoval na mým místě?"

"Upřímně? Prostě Morfea plácni po zadku. Pak pochopí, že o něj máš zájem."

"Že se vůbec ptám."

Kavárna byla prázdná. Tedy až na Ninu a taky Maggie, která u pultu popíjela kávu. Povídaly si.
Najednou se otevřely dveře.
"Zdravím, já-" zarazil se Aziraphale. Podíval se nejdřív na Maggie a pak na Crowleyho.
"Jenom jdeme... koupit..." Crowley se rozhlédl. "Kávu."
"Ano," souhlasil Aziraphale. "Jednu kávu, prosím."
"Dvě kávy," opravil ho Crowley.
"Hned to bude," řekla Nina váhavě, ale začala jejich objednávku připravovat.
Maggie je oba pozorovala. Něco si špitali a pokukovali po ní.
"Co to bylo?" zeptala se, když odešli. Nina jen pokrčila rameny.
"Netuším. Už se jim nesnažím porozumět. Ti dva jsou fakt kapitola sama pro sebe."

Sedím a pohihňávám se. Občas se uchichtnu, někdy si lehce odfrknu. Hlasitě se nesměju.
Ještě ne.
„Teeess?“ Gwen je chronicky zvědavá. „Co to tam máš?“
„Ale nic,“ mávnu rukou, tužkou provedu úpravu v textu a usměju se.
„Ne, fakt, ty jsi našla nějakou dobrou, co? Vlastně špatnou...“ přidá se San. „Nebuď sobec, poděl se.“
„M-mmmm,“ zavrtím hlavou a ochranitelsky zakryju sešit.
„Glosy. Vona tam má glosy. Vona tam má svý fungl nový glosy... Teeess!“
„To nejsou glosy.“
„A co to tam teda máš?“
„Si píšu... neukážu! To píšu jen tak. Pro sebe!“
„A co je na tom vtipnýho?“
„Von zmodral!“

Jižně od Parmy se podél cesty po obou stranách do daleka táhnou dlouhé hřebeny. Parmské vršky.
Zde se mimochodem udí proslulá šunka.
Nás však zajímá veliký hrad s věží na každé straně a opevněným předhradím. Torrechiara.
Uvnitř se ukrývá poklad. Vymalované sály, jeden krásnější než druhý. Hojnost ovoce, ptáci, mytologické postavy, válečníci, symboly místních rodů. Nespočet detailů, ornamentů.
Jen Zlatá komnata nahoře však pamatuje zakladatele, hraběte ze San Secondo.
Nechal tu vypodobnit své zakázané štěstí s ženou provdanou původně za jiného.
Vidíme ji na stropě ve čtyřech scénách jako poutnici. Chodí od jednoho hradu k druhému, aby nalezla opravdovou lásku.

Před dvěma lety mu vstoupil do knihy života oheň a sežehl polovinu listů. Když se vrátil po měsících ze severu, půlka jeho města byla obrácena v popel a jeho milovaní s ní. Jeho žena. Jeho syn, týden před Bar micva. Myslel, že svůj žal nepřežije.
Stovky mil od domova, v zájezdním hostinci si teď omotává paže tefilim, modlitebními řemínky, uklání se k východu, odříkává kadiš. Chlapci vysvětlil, že se modlí za své mrtvé a žehná svému Bohu.
Cítí, že chlapec z lůžka pozorně sleduje každý pohyb, každé slovo v neznámé řeči. Nečekaná kapitola jeho života ho plní úzkostí a nadějí.

„Pane Addamsi,“ začal redaktor opatrně. „Říkal jsem vám, že svůj manuskript máte poslat poštou.“
„Ale Rogere, to je tak neosobní,“ zakroutil hlavou nadějný autor a svá další slova podpořil gesty. „Chci cítit váš prožitek, chci vidět vaše emoce stříkat na povrch!“
Roger si uvolnil kravatu. „Vy očekáváte, že budu váš román číst před vámi? To jaksi není…“
„Rogere,“ zarazil ho s širokým úsměvem. „Udělejte to pro mě.“
„Ehm… Dobře… Věnování…“ Vzhlédl. „Tohle je šedesát stran!“
Gomez Addams hluboce potáhl z doutníku, který si nepozorovaně zapálil. „Svůj román věnuji své ženě. Nikdy bych se nesnížil natolik, aby nedostala alespoň celou kapitolu!“

Kniha "O veškerých nectnostech lidských" byla krátce po svém vzniku považována jen za dlouhý a poněkud nezáživný traktát. Za pár let se podivil jistý učenec, že zatímco v komentářích k tomuto dílu se mluví o knize tisícistranové, on shledal, že dílo toto obsahuje necelých 700 stránek. Rovněž některé kapitoly, o kterých si v komentářích četl, v původním díle nenašel. Intenzivním zkoumáním však zjistil, že zhruba v polovině se nacházející kapitola má tendenci útočit na stránky s ní sousedící a je eliminovat. Učenec tomuto jevu zabránil vložením nesnášenlivé kapitoly do olověných destiček, čímž se zasloužil o zachování zbytku díla budoucím generacím.

Zpopularizovaly plážový volejbal mezi brouky a díky nim se mu věnují mandelinky i potápníci. Hráčská dvojice slunéček sedmitečných nyní pořádá první Mezihmyzí beachvolejbalový turnaj, při jehož organizaci se musela vypořádat se řadou výzev.

„Musely jsme najít výrobce ochotného ušít miniaturní míče nebo přesvědčit mravkolva, aby si nedělal nory v hřišti,“ popisuje jedna z berušek.

Na otázku, jak se dívá na právě projednávanou změnu pravidel Všezvířecí beachvolejbalové asociace nařizující, aby hráčky povinně soutěžily oblečené v bikinách, odpovídá vyhýbavě.
„To je kapitola sama pro sebe – a našich sedm teček k napsání celé kapitoly nestačí,“ vysvětluje. „Ale dovedete si představit brouky v bikinách?“

Lidi, co se nám hlásí do výběrka, často říkají, že rádi čtou. Kolegyně tomu říká „taková ta čistá knihovnická práce“, zvlášť ve chvíli, kdy přebírá knižní dary, co posledních dvacet let ležely někde na půdě.
Co opravdu potřebujete:
Orientace v literatuře, informační gramotnost, schopnost jednat s lidmi a poradit jim, když buď nevědí, co chtějí, nebo to vědí špatně, nadšení pro technologie, ochota dělat průtokové akce.
A co se taky může stát:
Situace, kdy se musíte vypořádat se sjetým týpkem, co zabloudil do zázemí, zamkl se ve sprše a teď se pod proudem vody choulí do klubíčka a nechce odejít.

Rty, které chutnaly po třešních. Nejostřejší břitva slov.
Zoufale bolestná touha se ho nevzdat. Chladný střep šílenství v jeho očích.
Text vedle fotografie nedokáže vnímat.
"Titul měl znít Brumbálovy lži: Kapitola sama pro sebe."
Tak to bys rozhodně docenil. V odrazu v okně téměř zahlédl stín jeho úsměvu.
"Podnikli jsme příslušná opatření. Nemusíte se obávat," napřímil se bystrozor.
"Protože bych se měl bát toho, kdo jsem?"
"Protože by nevypadalo dobře, že se budoucí ministr kouzel přátelil s Grindelwaldem!"
"Máte nepřesné informace. Nikdy nebudu ministr kouzel. Není účelem pravdy, aby vypadala dobře. A zcela jistě jsem se s ním jen nepřátelil."