DMD č. 20 pro 20. 4. 2024. Téma: Kapitola sama pro sebe

Rázuje setmělým Londýnem a každé ťuknutí hůlky o chodník je jako odškrtnutí jednoho z dílků detektivovy povahy.

Popudlivý.
Sebestředný.
Maniakální.
Přemoudřelý.
Drzý.
Nikdy nevynechal sebemenší možnost udělat z ostatních hlupáky.
Scotland Yard nevyjímaje.
Inspektory Scotland Yardu nevyjímaje.
Přátele nevyjímaje.
Kdyby tedy vůbec nějaké měl.
Ne, že by o ně stál.
Ješitný.
A jeho smysl – tedy lépe řešeno absence smyslu - pro humor? Kapitola sama pro sebe.
Nesnesitelný.
Kokainista.

Jako každý rok čtvrtého května ho nohy, snad vlastní vůlí, donesou před Baker Street 221B. Okna detektivova bytu jsou tmavá. Lestrade si přejede dlaní po tváři.

Ach, k sakru, jak mi jen chybí!

Ariadne Oliver did not like her own books. It was like children, she reflected; you could feel pride for them or even affection, but you didn't like them. The fact that other people did, rather unsettled her.

"I adore your Sven Hjerson stories," a young woman chirped at her across the signing table, and Mrs. Oliver muttered vaguely in response.

"I'm not enjoying this," she whispered to her publisher between signatures.

"They're your fans," he admonished, "deal with it."

What she would do, she thought, was put this entire experience her next book. There was enough for a whole chapter.

„Kant dobrý, teď ještě otázka z Petříčka… Tam byla třeba kapitola o existencialismu, o tom bys něco věděla?“
„Jo, kapitola… ta tam byla. Bytí! Existencialismus byl hodně o bytí… Bytí pro sebe, bytí v sobě, to řešil Sartre. Jo a ta… ontologická diference taky!“
„A věděla bys, co to je?“
„Jakože bytí a jsoucí není to samý, bytí je to, co dělá jsoucí jsoucím.“
„No… jako jo, rozumím, ale dochází ti, že použít o bytí sloveso být je právě problém? Bytí je to… to právě takhle říct nemůžeme, že bytí je to!“
„Aha… no tak to jsem to teda neřekla.“

Zatímco všichni ostatní trénovali, aby získali ukradené koně zpět, Tomáš se toulal kolem tábora. K Velhartickým lvům se přidal stejně jen proto, aby měl co dělat. Nedávno se totiž nejspíš praštil do hlavy a od té doby si nic nepamatoval. Nevěděl, kdo je, takže si vybral jméno podle obce, kde se probral. Jeho život před tím byla kapitola sama pro sebe, ke které se očividně ještě nedočetl.
Došel ke zbrojnici a uviděl tam ležet meč. Úžasný, dlouhý meč, který nejspíš používal jeden z poražených lupičů. Vtom si vzpomněl, jak se jeho malé dětské ruce kdysi k tomu samému meči natahovaly.

"Děkuji za podpis! A víte, pane spisovateli, já také toužím začít s tímto řemeslem. Myslíte, že byste se mi mohl podívat na mé dílo?"
"No, víte, to není úplně-"
"Mám to tady s sebou, jenom osnovu!"
"... Osnova by asi šla. Ukažte. Hm. Hm? Nevím, zda je úplně dobrý nápad věnovat celou jednu kapitolu tomu, co má hrdinka na sobě."
"Ale to je kapitola sama pro sebe!"
"Možná to může fungovat, záleží, jak to napíšete."
"Ale to jsme se asi nepochopili, pane spisovateli. Já myslel, že bych vám dal nápady, knížku by jste napsal vy a rozdělili bychom si honorář fifty-fifty?"

"Maminko, neplač," objímá vytáhlý chlapec hospodyni Bětu a zatrylkuje jako kos. "Brzy tě přijdu navštívit. Otec Ambrosius je hodný. Ještě nikoho neuhodil. Jen když něco pokazíme, taktovkou ťukne do pultíku a přísně se podívá."
Běta si otře oči. Její nejmladší je jiný než ostatní její děti. Od malička si pozpěvoval a klepal a drnkal na všechno, co mu přišlo do cesty. Otec Ambrosius, varhaník a vedoucí kúru, si jej vybral sám. Hlavně že Michal nemusel k Silvestrovi jako Václav a Martin.
"Mniši nemají Silvestra rádi," dodává chlapec. "Říkají o něm, že je kapitola sama pro sebe, a vyhýbají se mu."

„Pokud ještě na okamžik přistoupím na vaši nesmyslnou hru a připustím své ztotožnění s reálnou historickou osobností, pak musím konstatovat, že jako spisovatelka jste naprosto selhala.“
„Proč tentokrát?“ Bavím se. Adelaida sice prská jako vzteklá kočka, ale nenávistný osten z počátku dubna se dávno vytratil.
„Obšírně se zabýváte mými/jejími dětmi. Byly tu už téměř všechny, některé dokonce opakovaně. Ovšem na Nikolaje Sergejeviče jste buď zapomněla, nebo hůř, rozhodla jste se ho ignorovat.“
„Máte pravdu. Ale on byl tak významný… Na rozdíl od svých jedenácti sourozenců byl opravdu kapitolou sám pro sebe.“
„Tak se rozhodněte: letošní dobročinnost, nebo příští duben?!“

„Miláčik?“ Jeho hlas doliehal odkiaľsi z dolného poschodia. Na okamih zmeravela, ale po chvíli sa manželove kroky vzdialili. Vydýchla si. Pre istotu však siahla po lampe a o stupeň znížila intenzitu. Podkrovie sa ihneď stalo temnejším miestom, ale jej to neprekážalo. Siahla do vrecka a vylovila okuliare. No aj napriek kvalitným sklám musela poriadne jastriť pohľadom, aby jej písmenká neunikali. Napínavo prechádzala očami po stránke. Kapitola sa blížila ku koncu. Ešte pár riadkov. Nedokázala sa odtrhnúť. Slová ju pohltili. Chcela kapitolu za každú cenu dočítať. V súkromí.

Zdola začula detský džavot.

Posledný riadok. Koniec.
Zhasla a nenápadne zišla za rodinou.

"Protože chci, protože musím, protože teď a navždy je tu moje místo," řekla.
El Cazador se usmál, vzal ji za ruku a předal jí opratě; už se neohlédla přes rameno zpět, nýbrž upřela zrak vpřed, k Mexiku.

"Škoda, že je rangeři chytili ještě před hranicí," povzdechla si čtenářka, když zavřela šestákový román.
"Houby! Zachránili se. Zastřelil tři Pinkertony!"
"Báchorky. Doopravdy..."
Nakonec se ozval sám Sergio Ramiréz, dříve postrach mexického pohraničí, dnes majitel saloonu: "Takhle to zní líp, hezky to ta maličká napsala."
"Cože? Vy znáte Leslie DuPont?"
"Kdysi jsme se potkali. Patřila ke gangu... Ale to je na delší příběh."

Kilometry, které prochodil Obi - Wan chrámovým hangárem, když čekal na Nameless, by se daly vyjádřit čtyřmístným číslem.
Loď přistála a byla...
"... mokrá? Vždyť neprší... kde jste vlastně byli? Zmizíte, zprávu nedáte, nikdo nic neví..."
Kenobi se zarazil.
Gwen měla v náručí chundelatá zvířata, Mimas na hlavě korunu, Bennar nesl zástavu, jejíž znak Kenobi vůbec nepoznával. Mossi se potácel pod nákladem knih, Thon nesl další. Berek nesl sekeru. Tyros a Trins měli sice ruce prázdné, ale šklebili se.
"Kde jste to vzali?"
"A chceš to vědět?"
"Eh... a tohle?"
Gwen pohladila jedno mládě.
"To bude dlouhé... kolik máš času?"
Kenobi zaúpěl.