DMD č. 28 pro 28. 4. 2024. Téma: Při plném vědomí

Lister leaned against the wall, giving a prefunctory nod here and there as Kryten droned on.

"...and of course, he's still in there. Technically speaking."

Lister glanced up. "Who?"

"Mr. Rimmer, sir. There's a back-up of his personality construct on this auxiliary soft-light bee. Which, as I said, makes it somewhat unethical to recycle-"

"Hang on! Rimmer is in there?"

"Only technically, sir. It's a safeguard in case of power failure; highly compressed. Starbug doesn't have the computing power to unpack it."

"But he's there. Like," Lister frowned, "sleeping?"

"Oh no, sir," Kryten said as Lister's eyes widened, "fully conscious."

Notář se odkašlal a rozhlédl se po místnosti. Tak za prvé tu byl muž v nemocniční posteli napojený na přístroje. Potom tu byli natěšení příbuzní. A Doktor kterému čouhala obálka s penězi z kapsy pláště.
“Začneme. Sešli jsme se kvůli změně závěti. Zde přítomný, při plném vědomí, odkazuje veškerý majetek svému třetímu synovi s manželkou.”
Notář vytáhl desky se závětí a položil je do klína pacientovi. Příbuzní přiskočili, vložili do bezvládné ruky pero a podepsali.
Cestou z místnosti slyšel doktora určit čas úmrtí. Něco by se mělo udělat s tou korupcí, pomyslel si. Obálka s penězi v kapse ho netížila.

Nepřestával jsem pumpovat.
A tím myslím jak žaludkem, snažícím se mě přimět ke zvracení, tak i rukama, které automatizovaně stlačovaly hrudník v rytmu, který byl ale pravděpodobně dvakrát rychlejší než předpisové tempo písně Rolničky.
Začal jsem myslet na dva vdechy a rozhlížel se po místnosti po něčem sterilním, co bych použil jako roušku.
Všechno na mě už ale ve vydýchané ložnici doléhalo.
Proč jsem se sakra nemohl dovolat na 155?!
Začalo se mi stmívat před očima, a dřív než jsem se stihl leknout-
Žuch!

* * *

Probudil jsem se bolestivě na podlaze a zaslechl umrlé chroptění.
Byl při plném vědomí!
Nebo nebyl?...

Zdravý, odpočatý a zřejmě při plném vědomí už nejsem schopen napsat drabble. Z kraje témat jsem zodpovědně vystřílel všechny nápady a nyní je moje mysl prázdná jako nákupní košík při vstupu do Tesca.

Nefunguje soukromý brainstorming, který fungoval vždycky. Nefunguje myšlenková mapa, v chrámu, kde má být poklad, je vaakuum.

Nefunguje googlení, všechny odkazy vedou k filosofování a medickým pindům.

Vlastní zkušenosti s plným vědomím vlasntě taky nejsou valné.

Mám 69 slov, zajímavé.

Kolikátého že je? 28., jo, je to za pár.

Namáhání mozku nad ránec povinností bolí, a jak.

Přijde 11 měsíců nasávání a vstřebávání čehokoliv.

April is coming.

Domů.
Není to tam tak zlé. Jenom... když ho Malcolm se Sorleym doprovodí, tak to praskne.
Jenže dřív nebo později to stejně praskne. Pak s tebou nebudou mluvit, protožes jim to neřekl dřív, zatímco když jim to řekneš teď, tak s tebou nebudou mluvit, protože budou vědět. Proč by se ti měli vyhýbat.
Na druhou stranu, Sorley je šlechtic. A nezdálo se, že by to nějak změnilo způsob, jakým se k němu Malcolm choval.
Na třetí stranu... Norman se úkosem podíval na Charlese.
Jsme, kdo jsme.
Napřímil se a vykročil, podpíraje bratra.
Domů.
Ať se stane, co se má stát.

„To písmo je poněkud roztřesené,“ poznamenal notář Badoglio.
Don Morello pokrčil rameny. „Ale přečtete to, ne?“
„Dne 27. června 1929, v Lost Heaven“ četl Badoglio nahlas. „Tímto odkazuji veškerý svůj movitý i nemovitý majetek panu Marcu Morellovi. Činím tak při plném vědomí a bez jakéhokoliv nátlaku. Podepsán Giuseppe Vittozzi.
Víte, že nerad stvrzuji závěti bez přítomnosti zůstavitele, done Morello,“ řekl poté, co si sundal brýle.
„Škodný na tom nebudete,“ zabručel Morello.
„Ovšem,“ přikývl notář a obtiskl na papír razítko. „Ale pro příště bych vás rád požádal, aby závěti byly psány čitelněji a nebo aspoň aby na nich nebyly krvavé skvrny.“

Ohlušující rána. V uších mu bolestivě zaduní ozvěna salvy výstřelů. Dělostřelectvo!
Celý svět se zpomalí. Čas teče jako melasa.
Padá. Nekonečně dlouho. Drtivý úder vlastního těla o zem ho vzpamatuje jen nepatrně. Těžká váha nehybného tvora vedle něj. Téměř na dotek.
Zvedne se na lokti a nevěřícně pohlédne na mrtvého koně. Pocítí svíravý smutek. Byl to jeho přítel. První a poslední. Už není...
Pak teprve přijde bolest. Jezdecká bota ze silné kůže neuchránila křehké maso.
Mozek tepe pronikavostí jehlice, zaražené pod nehtem.
Mdloby nikde.
Bude trpět až do konce.
Nepláče pro sebe.
Pláče pro ni.
Jeho smrt bude i její.

"Pane ministře, je tu bystrozor Potter." ozvalo se z bzučáku.
"Ať jde dál!"

"Nazdar, přišel jsem ti oznámit, že jsme uzavřeli kauzu Sirotků, protože jeden z vůdců skončil na uzavřeném oddělení Svatého Munga, což jistě víš, když tvůj otec sponzoruje jeho léčbu."
Draco přikývl: "Podle léčitelů se u něj projevila atypická demence a nemá nikoho, kdo by o něj pečoval."

"Pokud jde o Notta, ten opustil Anglii a přemístil se do Ameriky, ale to také víš, že."

Jistě, věděl to. Poslal za ním Zabiniho a Goyla, aby si plně uvědomil rozdíl mezi emigrací a vězením.

"Takže další vyšetřování je bezpředmětné."

Doktor Watson seděl v obývacím pokoji a popíjel brandy. Právě se vrátili z místa činu jednoho z nejbrutálnějších zločinů, se kterým se setkali. Matka byla umučena k smrti vlastním synem. To mučení trvalo hodiny. Ona byla pravděpodobně celou tu dobu plně při vědomí.
Případy jako tenhle byly náročné. Watson si chtěl nalít další skleničku. Místo toho ale zamířil do Holmesovy laboratoře.
Holmes ležel na stole, pravděpodobně pod vlivem své speciální směsi. Watson mu pomohl na nohy a vedl ho do ložnice. Dříve si myslel, že Holmese tyhle případy neovlivňují tak jako jeho. Teď už však věděl, jak moc se pletl.

Pořadatelé hadího plazivého maratonu se musí vypořádat s neuvěřitelným skandálem. Plazí investigativní časopis Bez šupin zveřejnil reportáž o tom, jak se organizátoři snažili identifikovat závodníky, kteří porušili pravidla účasti.

„Dostaly se k nám informace, že se do závodu pokusilo infiltrovat několik slepýšů,“ vysvětluje pořadatel maratonu. „Potřebovali jsme je najít.“
Zvolili k tomu však velmi kontroverzní metodu. Podezřelé účastníky jednoduše chytili za ocas a drželi.
„Byla to amputace bez jakéhokoliv umrtvení, natož anestezie,“ popisuje jeden z poškozených.

Slepýši se přitom do soutěže nepřihlásili pro vítězství, nýbrž kvůli tomu, aby upozornili na potřebu změny pravidel.
V ještěřím maratonu totiž většinou šanci nemají.