DMD č. 29 pro 29. 4. 2024. Téma: Biootec

„Hm… takže Jediové toho malého nechtějí a prostě ho poslali zpátky jako expresní zásilku.“ Bo-Katan Kryze, vládkyni Mandaloru, vzniklá situace pobavila. Něco takového nečekala ani Zbrojířka, natož Djarin samotný.
„Mandaloriané se mnohokrát ujímali sirotků nebo opuštěných dětí. Vychováme z něj jednoho z nás, když ho vlastní odmítli. K Djarinovi má už tak větší pouto, je pro něj jako otec.“
„Je pro mě důležitý, ale nejsem jeho biologickým otcem.“
„To není žádná komplikace. Po podstoupení rituálu v živých vodách se staneš jeho otcem a učitelem… a on bude tvým synem. Budete opravdový klan dvou. Souhlasíš, Djarine?“
„Souhlasím.“
Byla to správná cesta.

Aira nepřišla na zkoušku a ani neodpovidala na CitComm.
Druhý den se za ní stavil Mael před školou: "Hoi, co je s tebou, a co to más za vohoz?"
"Nic. Normálka," odsekla nakřáplým hlasem.
"Máš nějak jinej mejkap, dojdeš dneska zkoušet?"
"To nemá cenu, stejně nemůžu zpívat."
"A nedáme aspoň pivko - co to máš s krkem?" všiml si podlitiny.

Po půlhodině odmítání a zamlouvání.

"Včera se vrátil můj biologickej fotr z ciziny. Byla jsem sama doma, a já kráva ho pustila dáál..." rozbrečela se.
"Co ti ten hajzl..."
"Co myslíš? Mám ti popisovat detaily?!"
"Pojď na zkoušku, bude ti líp."

Vladan na sobě poslední roky hodně zapracoval. Stačila jedna mistrova přednáška o dně a Vladan odpoledne poté na procházce s dcerami Šárkou a Klárou zkusil nenápadně sníst pár listů pampelišek z rozpadajících se korun, které mu uvily.
Snažil se víc pohybovat na čerstvém vzduchu, i když při jedné příležitosti museli zachraňovat Šárku z jezera, z něhož před lety stěží vylezl on sám.
Nebo nebyl sám?
Celý záhon pampelišek a bylinná zahrada nacpané do hrnku nedokázaly rozptýlit mlhu, která mu ukradla vzpomínky.
Mistr navrhoval hypnózu, ale pokud si Vladan něco pamatoval, tak to, že s magií už nechce mít nic společného.

"Lord Whitfield se laskavě spokojí s omluvou."
"Při vší úctě, pane, nejsem to já, kdo by se měl omlouvat."
Jak moc se podobala otci. Vzdorovitost, co jí kolovala v žilách, se drala na povrch.
"Tu omluvu napíšete. Jinak se můžete s velením na Skřivánkovi rozloučit."
Slova rvala smysl pro spravedlnost na kusy. To, že její kariéru vyměnil za velení pro pana Whitfielda neřekl. Zjistí to sama. S trochou štěstí tou dobou bude bezpečně na moři.
"A Doyleová, vaše rozkazy."
Nebudou se jí libit.
"Povýšení pana Miltona bylo zamítnuto. Takže pokud se nemýlím, schází vám dva důstojníci. Napadají vás nějaká jména?"

Daleko za vesnicí, uprostřed přírody, na malém statečku žijí biootec s biomatkou. Veškerý čas věnují svému hospodářství, nepoužívají žádné technologie a vybudovali si již úplnou soběstačnost.
Když jde jejich syn na vysokou školu, otec mu dá poštovního holuba, aby mohl poslat domů zprávu. Po třech měsících se syn dostane domů a diví se, že mu neposlali ani buchty, o které si psal.
Oni mu zase vyčítali, že o sobě nedal vůbec vědět. Vtom někdo klepe na dveře, otec jde otevřít, vrátí se, dá synovi hroznou facku a říká:
„Příště, až budeš posílat poštovního holuba, tak mu rozvaž křídla, došel pěšky.“

Že se někdo stěhuje na Šumavu, aby tam žil v souladu s přírodou, prosím. Když touží po tom, aby ho olizovali vlci a kousali mravenci, nebo naopak, má to mít.
Sice si neodpustil kecy o „autoritářských tendencích, které svazují svobodného ducha byrokratickými nesmysly“, ale změnu bydliště u kolegů v Budějovicích nahlásil.
Ano, učil svoje děti sám, a to i magii, protože „je nedá na pospas okleštěné výuce zkostnatělých institucí“, ale to je problém Budče.

Ale aby ti spratci obarvili Lipno narůžovo a pak po nás z Kleti metali kletby, tak to už je moc! Tohle tomu… lesomuži jen tak neprojde!

Co si pamatuju.
Fóliovník na zahrádce pod sídlištěm. Vůně přezrálých rajčat. Záhonky jahod a pumpa, která nikdy netekla (chodili jsme spolu s konví k potoku, který byl plný pijavic). Sekání trávy, brousek na kosu - namočit, nabrousit, namočit. Kůlna s nářadím, kde se na plastovém ubruse válely zátky od piva a hřebíky jsi skladoval v kelímkách od hořčice. Maliník za plotem. "Je sice sousedů, ale když šikovně natáhneš ruku..." řekls.
Pamatuju si síťovanou kšiltovku z tržnice protože ti začaly padat vlasy. Nedělní odpoledne v nemocnicích. Dezinfekce, roušky, ticho. A pak jednoho dne dopis. S lítostí vám oznamujeme, že...
Konec zahradních slavností.

„Jsem spokojená,“ prohlásila madam Pomfreyová. „Máš svou obvyklou výšku, víc neporosteš, nevidím ani žádné zbytkové kouzlo. Ale stejně je zvláštní, že se ten proces poslední dobou tak urychlil.“
„No jo, to ten architekt, co nám maloval náš novej barák. Sme s Olympou mysleli, že z něho vyrostem voba. Furt to chtěl dělat po svym. Ale nakonec je šecko tak, jak sme chtěli my. Koukej!“ Hagrid vytáhl z kapsy umolousaný pergamen. „Tadydle bude kuchyň, obejvák, ložnice, dětskej pokoj…“
„Olympa čeká miminko?“
„To né. Já enom, dyž už sem tam zasadil ten stromek a barák bude stát na jaře, tak dyby náhodou…“

Slunce se schovalo pod ochranná křídla hory. Langtang Lirung. Zasněžený vrcholek je na stráži. S otcovskou přísností den za dnem dohlíží na svoji vesnici. Nic mu neujde.

Před lodží sedí tři otrhané děti. Tváře zčervenalé chladem a vzrušením. Nejstarší v ruce vítězně svírá půllitrovou láhev Fanty. Takový poklad!
V očích mu zableskne. Rychle odšroubovává víčko. Mrňata se nakloní blíž. Bude rvačka?
Překotně polyká. Pár loků. Pak se zarazí a posílá limonádu dál. Spravedlivě se dělí se sourozenci.

Lirung se unaveně usměje a potřese bílou hlavou.
Zledovatělé kameny se utrhnou. Pak začne fungovat gravitace. Ochranná křídla se tříští o první domy.

Světová senzace!
Kupujte Hobulet!
Náš zvláštní zpravodaj se stal přímým svědkem jedinečného, dosud nepopsaného procesu vzniku černého zlata.
Bohatství znamená štěstí!
Ložisko pod plání!
Kupy exkrementů a plesnivých lží narušila síť úporných vláken. Svědkové popsali přesnou práci jemných mechanických strojů staršího data výroby.
Systémem tunelů se nafoukaný a uřvaný organický materiál propadl do podzemí, kde se termogenickým rozkladem, tedy vlivem tepla a tlaku přeměnil nejprve v kerogen, posléze v hnědou či narudlou páchnoucí biokapalinu.
Na zpevnění povrchu se pracuje. O bezpečnost nemějte obavy! Nezvratnost procesu zaručena!
Naše planeta je moderní matka, bez tekutin nefunguje. Zapomeňte na vodu.
Otec je ropa!