DMD č. 00 pro březen 2026. Téma: Ladění

Naslinila si prst. Vyzkoušela odkud vítr vane. To, že by mohla být cítit, teď nevadilo. Vítr vál přesně jak předpokládala. Řez na ruce provedla mělce, lehce. Potřebovala jen pach krve. Ruku zvedla a několikrát s ní zamávala. Rychle se podívala na monitor. Tečka označující tvora se lehce pohnula. Žádná rychlá reakce, kterou očekávala.

Vztekle praštila do plechové konstrukce a rozmázla krev po hladké ploše. Zvuk se rozezněl výstrahou. I vábením. Záleželo na tom, na které straně dotyčný stál.

Rychle vyběhla ke dveřím na konci chodby a stejně rychle je i za sebou zabouchla. Pohled na monitor nezklamal. Bod se blížil.

Líbací Ropucha vymlaskla z bažiny. Nafoukla břicho, zaklokotala a nastavila měsíci ošklivě zkrabatělé puchýře. Zelené tělo slizce světélkovalo. Zazněl hluboký žabí nádech. Všechno ztichlo.

Ropucha poskočila, nespokojeně se zavrtěla a sklapla papulu.

“Dělej, začni!” kolem ropuchy proletěla můra. Přistála v bezpečné vzdálenosti a nedočkavě zatřepetala křídly.

Ropucha se ošila.

Jazykem pečlivě přeměřila vzdálenost od nejbližšího leknínu. Posunula se. Natáhla pařátek, narovnala hřbet a zaujala svůdnou pózu. Našpulila pysky. Mlaskla. 

“Na co čekáš?!”

Ropucha překontrolovala přesný úhel dopadu měsíčních paprsků. Svěsila hlavu.

“Neladím,” kvákla. “A na líbání nemám náladu.”

Zalezla do vody a zhrzeně zatáhla rákosí.

“Ať si princ políbí šos!”

Strašlivé zvuky, ozývající se staré garáže, je nepřekvapily. Že je vyluzuje Felix na kytaru trochu. Dech jim vyrazilo až Felixovo: "Trénuju na Portu", kterým odpověděl na jejich tázavé pohledy.

"Šibe ti?" zajímal se Vincenc. Felix ho ignoroval a dál bušil do strun.

"Nechceš si to nejdřív naladit?" nadhodila Klaudie jemně. "Existují různé aplikace..."

Felix se zatvářil dotčeně, ale kytaru trápit přestal.

"Ladit byste měli vy,"  podal jí pomačkaný papír. Přihláška na sobě nesla jména všech čtyř.

Přeskočilo ti? ujelo tentokrát Klaudii. Walter jí nahlédl přes rameno.

"Bohužel, ač nerad, musím souhlasit s předřečníky," vydechl smutně. Oblastní kolo v Brně? Sérieusement?"

Bylo to takové jeho klasické ráno. Svižný běh do lesa, snídaně, horká káva.

Nasadil si brýle, přistoupil k oknu a pohled upřel na louku před kostelem. Někoho totiž vyhlížel. 

Dnes se měl přijít Kieran podívat na kostelní varhany. Velmi dlouho se na ně nehrálo, ale chtěl zase slyšet jejich zvuk. Ten, ze kterého až mrazí.

Několikrát se zhluboka nadechl. Zase přijde pozdě. 

Zaslechl kroky a pak ucítil dotek její ruky na rameni. Sjela o kousek níž. Vlastně mu to opoždění najednou nevadilo.

Pousmál se a pokýval hlavou. Jako vždycky měla pravdu.

Předtím bylo potřeba poladit ještě něco jiného...daleko zajímavějšího.

Ilja věnoval Shanovi povýšený úšklebek. Ten musel soustředit veškerou sílu, aby nezavrčel. Povýšený hajzl…

Na okamžik svět zamrznul ve zvláštním intenzivním momentu očního kontaktu. Pak se puk dotkl ledu a vše se rozpohybovalo jako dobře promazaný stroj.

Montreal si připsal zaslouženou výhru. Hollander se ani nepokusil skrýt pyšný úsměv. Byl to opravdu dobrý zápas.

Ale nic proti tomu, co se později toho večera dělo za zavřenými dveřmi. Nikdo nebyl takhle sehraný.

“Chci tě slyšet, Hollandere,” řekl Ilja Shanovi hlubokým hlasem, zatímco si ho přidržoval proti zdi s nohama kolem pasu. Shane poslušně zasténal. Ilja zavrčel. Jako dva perfektní kousky skládačky.

Tóny se proplétaly mezi stromy a tančily s potokem. Dívka šla v jejich stopách až na kraj polomové mýtiny, tam se zastavila.

Na padlém kmeni, zahalený ve vířícím hejnu motýlů, seděl muž a hrál na flétnu. Melodie ladně plynula.

Muž na okamžik sklopil hlavu, melodie utichla. Než ji probudil, motýli se rozletěli pryč. Nová melodie už nebyla tak lehká, její rytmus byl zemitý, motiv přeskakoval k motivu.

Dívka ucukla, když se jí o kotník otřel zaječí běh. To muže vyrušilo. Otočil se a přes tvář mu přelétl zvláštní výraz.

Melodie se znovu změnila. Zajíci se rozprchli a dívka udělala krok.

O kúzelníkoch majú ľudia predstavu, že lusknú prstami a stane sa zázrak. No... ehm.

V škole mágov sa stávalo "zázrakov" požehnane, obzvlášť v druhom ročníku.V prvom ste totiž naučili decká, jak sa kúzlama nezabiť, a v druhom mysleli, že sú nesmrteľní.

Trieda E2 v overovaní tejto teórie úplne excelovala. V podstate sa dalo odhadnúť, kde majú "výuku" podľa ložiska aktuálnej katastrofy. 

Napriklad výuka stopovacieho kúzla. Na predmet umiestnite runu a zviažete ju ideálne s kompasom, aby ste vedeli smer. Jednoduché, nie?

E2? Nejakým spôsobom celý experiment vyladili tak, že na dverách vzniklo zo streliek umelecké dielo familiárne nazývané "hustý sústrel"...

Znovu se narodil. Nevybral si tohle povolání, protože by bylo snadné. Nevybral si ho vůbec. Vychovali ho k němu.

Přetáhl si župan (o kterém předstíral že je kimono) a vyšel na ulici. S sebou si vzal jen několik samolepek a pásek. Byly výrazně žluté. S nápisem: SHINOBI EXECUTION.

Na ulici se rozhlédl kolem sebe. Když uviděl rikšu, vyrazil tím směrem a usadil se.

"Kam to bude?"

"Jako posledně."

"Nevyšlo to?"

"Ne." Odmlčel se. "Můžu poprosit o písničku? Ať cesta líp ubíhá."

Rikša se v rozběhu naladil: "Ale jistě...

Když se u nás chlapy poperó
tak jenom katanó
a nebo sekiró..."

Marek Přibyl zírá do stolu a prsty vyťukává rytmus. Jedna, pauza, dva, tři, čtyři. pořád to neladí. Zvedne oči. Pousměje se. Malinko. Nora Dauschingerová přece jen přišla.

Má s sebou dva ramenaté zřízence. U nebezpečných pacientů není opatrnosti nikdy příliš, že ano. 

Nora kývne k bubnujícím prstům. „Funguje to?“

"Moc ne. Proč jsi přišla?"

"Zeptat se na tvůj grandiózní plán."

"Nechala ses naverbovat UBRMem?"

"Ne. Ale můžu oznámit nadržování."

"Nepovídej." 

"Ještě jako lovec jsi odhalil sériového vraha a zatajil to." 

"Cože?!"

Povzdech. "Potřebuji jména tvých... obětí." 

"Co z toho budu mít já?"

"Takže nespolupracuješ." 

"Budu. Jen poprosím o drobnou laskavost."

My rostliny také máme lovecké strategie. 

Ta moje je obzvlášť vyladěná. Žádné čekání, až si na mě náhodou sedne moucha! Kdepak, cílím na větší úlovky. 

Terčíky do akce! Dobře se o ně odráží netopýří ultrazvuk. Je to pro mě červená značka, která znamená kemp. Tedy pardon, zelená, jsme na Zemi. 

Jsem spacák de luxe. Akurátní velikost, chladivé stěny pro pohyb během horkého dne... 

A už letí! Pořádně napucnuté břicho. To bude vysoká platba. 

Netopýr zalézá do láčky, pohodlně se zavěsí a spokojeně usne. 

Čekám. 

Ráno vstává, protahuje se, zvedá ocas, poulí oči, před odletem odhazuje zátěž. 

Pořádná porce výživného guána!