DMD č. 00 pro březen 2026. Téma: Ladění

Laděnka Nováková se mračila. Její blog s názvem Ladění volal po novém článku. Inspirace ji ale nechávala na holičkách už víc než týden. Chtělo by to nějaký nový impuls. Možná vyrazit někam na výlet? Reportáže z návštěv hradů v zahraničí vždycky mívaly úspěch.

Nespokojeně listovala nabídkou zájezdů na Googlu. Tady už jsem byla, tady taky, to je profláklé, o tomhle píše kdekdo… Najednou se zarazila a začetla. Zajímavé! Tohle by možná stálo za pokus: Pobytový a poznávací zájezd… romantický hrad v srdci skotské vysočiny… inspirativní obyvatelé… zvláštní jméno - Bradavice… Jo! Jedu!  Najela myší na Koupit zájezd a zmáčkla levé tlačítko. 

Seznamy. Seznamy všude. Podseznamy seznamů.
Pouzdra, vaky, hromady věcí. Taky všude.
Připisuješ do seznamů. Škrtáš. 
Přeskupuješ věci. Rveš věci typu A do vaku určeného pro věci typu B, protože… má hezčí barvu.
Všechno vážíš. Váhu si píšeš.
Utemuješ všechny vaky a pouzdra do batohu a sekundárního zavazadla.
Dle seznamů!
Vejde se to tam tak tak.
Zvážíš.
Oddechneš si.
…
Pak ti oči padnou na náhradní boty. Které nebyly v seznamu a výsměšně se válí pod křeslem.
Zavyješ a vytáhneš větší batoh.
Už nevážíš nic. Vezmeš, co potřebuješ a gramy jsou ti nakonec ukradené.
Tvé letadlo letí zítra.
West Highland Way čeká.

Drahoš pečlivě pozapínal knoflíčky košile. Natáhl si svetr. Zastrčil límeček. Vytáhl límeček. Znechuceně se na sebe zašklebil do zrcadla, sundal svetr i košili a oblékl si staré oblíbené tričko. Jestli se jim nebude líbit, jak vypadá, tak… Tak mají smůlu, uzavřel s mnohem větší rozhodností, než cítil. 
Jedno klepnutí na dveře, pauza, dvě rychlá zaklepání hned po sobě. Slávka je tady. Možná by si přece jen měl vzít tu košili. 
„Co se tváříš jak sedm drahých časů?“ zasmála se Slávka. „Všechno je jinak. Táta nastydl a potí se v posteli. Sejdeme se jen s mámou v její cukrárně. Hrachovka nehrozí.“

Rozladěný pavouk spřádá svoje sítě

Krokodýl se žárovkou tváří se rozpačitě

Do pavučiny chytil se medvěd polární

Medvěd nic nesněd a krávy nahání

Medvěd medvědovi do pavučiny

Osobně doručuje včerejší noviny

Pavouk sežral růži, sedmikrásku

Na ocásku povozil trošku hrášku

Ryba rybě darovala vodu v prášku

Na Vánoce humor s blbcem srážku

Na oblaku anděl s bruslí přiletěl

Do rybníka smutně se zahleděl

Sladěný smysl pro nesmysl

Zaútočil krysám na výmysl

Jednoduchým strojem páku sladil

Přesto hlodavce dobře nenaladil

Tragické vskutku bylo vloček ladění

Do týden trvajícího letního sněžení

Ten den Slunce šlo do tulipánu spát

Gravitační nastal proto nesoulad

Drachomyr dumal, co s Chimérou, která se producírovala mezi podstavci, prskala oheň a vypadala celkem spokojeně. Zamyšleně ji sledoval ode dveří, občas kouzlem uhasil začínající požár, zatímco si třel prochladlé dlaně. 

V domku topení neměl a letos byla pořádná zima. Oheň, zima, Chiméra, oheň, zima… Táhlo mu hlavou. No jasně! Co jí chytit, dát do klece, rozvést od ní trubky po domě a zatopit si tak? 

Odběhl vedle ke stolu připravit náčrtky. Navrhoval, mazal, opravoval, vybíral materiál, dokud nebyl spokojený. Ono vyladit takový projekt k dokonalosti nebyla legrace. 

Už jen vymyslet plán na bezpečné odchycení Chiméry – Drachomyra čekalo další ladění... 

Prázdninové parno, sídlištní parkoviště se třpytí plechy Škodovek a Moskvičů. Strejda zahlíží z okýnka lahvové Lady. Práce kovboje - neboli hlídkování na pastvinách JZD - přinesla ovoce. Laděnka září novotou, rodinka jede na výlet. 
Štosujeme se do Laděnky jak sardinky - máma, sestřenky, já. Pes. 
"Musí ta vobluda taky?"
Máma strejdu usadí (vždycky bude mladší brácha) - pes potřebuje na vzduch! 
Na pastvině koukáme na krávy. Pes radostně dupe v kravincích. Prázdniny v Sudetech, komu by chybělo moře? 
Odpoledne se nachýlí. Nasedáme do Laděnky. Radostný pes na zadním sedadle žvýká kravinec. Máma s kamenným výrazem poručí strejdovi: 
"Jedem! A dopředu koukej, ať nás nevybouráš!"

„…bylo by možno…“ diktoval Lord Vetinari a najednou se zarazil. „Ne, to škrtněte, Važuzle, cítím, že tato formulace postrádá požadovanou naléhavost.“

Važuzel zvedl hlavu od pergamenu. „A co tedy přímo Dostavte se ihned do Paláce?“ 

Vetinari se zamyslel. „To se mi zdá poněkud příkré, obzvláště přihlédneme-li k plánovanému příjemci.“

„A co Z vážných důvodů vyžaduje se vaše přítomnost?“ zkusil Važuzel.

„Ach, to je takové neosobní…“

Chodbou zaduněly kroky a do místnosti vplula Lady Sibyla.

„Tedy Haveloku, celé dopoledne hledám uprchlého dráčka, to mi nemůžeš dát vědět, že se od rána krmí kdoví čím v palácové zahradě? Vždyť mu bude špatně!“

Dvě hodiny po půlnoci lodního času.

Naprosté ticho. Jen z jedné zapadlé místnosti na spodní palubě se ozývalo tiché klikání. Pauza. Zamručení. Další klikání. Polohlasné zaklení.

Velmi sprosté a hlasité slovo.

Dunění těžkých kroků na schodech.

Zelenáči, kteří se ještě nenaučili prospat i tu nejhorší bouřku, se probouzeli a mžourali nervózně kolem sebe.

Dveře se otevřeli. Klon, který za nimi stál, se rameny dotýkal zárubní.

“Který z vás dutohlavů sežral serverové čipsy?”

Někde vzadu v místnosti se zvedla ruka.

“Tak začni urychleně shánět nové,” zavrčel CB a hodil po něm prázdný sáček: “jestli se nechceš z hyperprostoru vynořit uprostřed hvězdy.”

Skřivánek dohnal zbytek konvoje a srovnal s ním krok. Hlas zvonu pronikal přes údery tesařovy palice a skřípění pískovce po dubových fošnách. Za střet s Hermine zaplatili čtrnácti muži, ale malá fregata stále tepala životem.

Frances zaklela, když hřeben zavadil o sešitou ránu. Hlava jí pořád třeštila a kakofonie zvuků z paluby bolest zahryzávající se do spánků ještě umocňovala.

„Tohle nepůjde, madam,“ utrousil Jones. 

Kapitán nemůže vypadat jako strašák do zelí.

„Tak s tím něco udělejte, Jonesi,“ zavrčela.

Jones pokrčil rameny. Z kapsy vytáhl nůžky.

„Prej je to teď moderní,“ řekl skoro omluvně, když pramen ryšavých vlasů dopadl na zem.

Vítr v průsmyku nad Valbonou obezřetně ohmatává hrany skal.

Rozeznít vápencové stěny není fyzika, ale ladění prostoru. Umění nastavit se na bouři. Zarezonovat v tónině, kterou zvládne zachytit lidské ucho.

Ty hory nejsou prokleté. Jsou těžko přístupné. Nebezpečné a zakázané. Zvědavé na tvory, kteří se odváží. Myši a medvědy už znají. Se ženami musí zpolehoučka. Nevyděsit. Nalákat. Synchronizovat tlak vzduchu s měkkostí mechu a tepem rozmrzajících jezer. Přimodřit oblohu, něžně zfialovět louky, probudit mloky.

Opatrně, aby se dech přizpůsobil rytmu větru. Ať ty tři uvěří, že určují tempo a rozumějí tichu. 

Až se jejich pýcha dotkne obzoru, přijde čas udeřit.