DMD Bonus č. 02 pro 5. 4. 2026

Lhotecký kněz si povzdechl. Něco do zpovědních seznamů vepisoval rád. Každá nová ovečka Boží těšila. Dnes se pomalu prolistoval ke statku u rybníka a k nejstaršímu synovi vepsal úmrtí - nehoda v lese.

Pomalu přejel pohledem po jménech tamní rodiny. Neměli dobrý rok. Nejmladšího syna v létě vzala nemoc a starší dcera hned zjara utekla s komediantem. Milada, taková milá bohabojná dívka. Povzdechl. Dívčímu srdci neporučíš. Snad je šťastná.

V tu chvíli sedí Milada v temnici. Rukou zlehka spočívá na životě. Komediantova krev na šatech už uschla. Látka ztvrdla a škrábe.

Milada čeká až budou sečteny její hříchy a přijde trest.

Trenérka pakobylčího tanečního družstva, které na loňském hmyzím mistrovství v moderním tanci ohromilo diváky choreografií, v níž dokonale napodobovalo různé tvary rostlin, popsala nečekané trápení s počítáním tanečnic před začátkem tréninku.

„Je to jako počítat jednotlivá stébla v kupce sena,“ stěžuje si trenérka. „Nejhorší je, když si sednou na strom a předstírají, že jsou větve. To jsem z toho úplně na větvi.“

Problém je i s příbuznými.

„Představte si, že se na trénink přijde podívat dvacet sester některé mé svěřenkyně a vypadají všechny jako přes kopírák,“ popisuje. „Na druhou stranu, možná bych toho mohla nějak využít v příští choreografii,“ uvažuje.

"Tak si tam teda jdi, ale pak se nediv," protočila Yennefer oči v sloup, když Geralt zmínil pánský večírek na Kaer Morhen s ostatními zaklínači.

Tak Geralt teda šel.

Že měl Yennefer poslouchat, se ukázalo hned následujícího dne. Během noci:

• se Geralt opil a navlékl do dámských šatů
• vyznal Lambertovi lásku
• pokoušel se teleskopem zavolat čarodějkám, ale místo toho se dovolal na něčí záchod
• tančil s kozou
• nechal si nakreslit od Eskela knír nesmazatelným inkoustem

"Neříkala jsem to? Já jsem to říkala," prohlásila Yennefer ráno.

"Yen, ignoruj Geraltovo chování. Je ještě mladý a nevybouřený."

"Sklapni, Lamberte."

"Takže už mě nemiluješ?"

Bloudila městem jako duch, rozklepaná, rozrušená, sama. Pohled oknem do luxusní restaurace na oslavu, v jejímž čele byl on, byl tou poslední ranou. Jak doklopýtala domů, netušila. „Tohle přece nejsem já,“ vztekle si setřela slzy. 

Pak splétala, spřádala a tkala: Zlé myšlenky, temná slova, černá zaklínání, hněv a zášti, všechno spočetla, všechno svinula dohromady, až povstal její jedovatý had. S prvním kohoutím zakokrháním udeřila, vyčerpaná, pramínek z nosu jí barvil zuby dokrvava, přesto vítězná. 

Sobě spočetla, jemu odečetla.

Místo kocoviny ráno po flámu hořel.

Na kůži nad srdcem purpurové číslo. Jak slábl, bylo každý den nižší, temný odpočet jeho dnů.

„Nechápu, proč jste s tím v zastupitelství čekali tak dlouho." Brnkl do rezivějícího plechu obklopujícího zarostlý brownfield. „Kdekdo měl ten nádr rád." 

„Kdyby na tom seděl nějaký zasraný developer, brnkačka. Jenže ten plac je prokletý, a tebe volám jen když musím. Nachystaný?" 

Poplácal brašnu s runami a amulety. „Máš ty štěstí, že znáš ze střední čaroděje." 

„Nenaparuj se. Radši dej hypotézu." 

„No." Zamračil se na košaté dubiská pohupující se nad místy bývalé obchodní auly. „Řekl bych, že nějakej hipík z Anglie, co v létě hulil v Sherwoodu, sem zavlek semínko Rohypského lesa."

„Takže tam půjdeš?"

„Jasně." 

„Ale platíme až pak."

Víš, já… no… prostě…
Slova k němu přichází postupně, vnímá je překrytá hustou mlhou zklamání a pachutí zrady.
Mluvil jsem… můžeme se vrátit do nebe… ty a já… znovu anděl… Nebe přece je dobré…
„Řekni mi, že jsi to odmítl. Řekni mi to!“
Řekni mi, že jsi to odmítl a já ti řeknu, že tě miluju.
Azirafal mlčí.
„Nerozumíš tomu, co nám nabízí.“
Crowley se ušklíbne, v očích slzy: „Rozumím, anděli, rozumím tomu mnohem líp než ty.“

Když Azirafal odejde, nejhorší není ten pocit prázdnoty, ani odmítnutí. Nejhorší je vědomí, že Nebe Azirafalovi ublíží. Ví to. Ale přesvědčit ho nedokáže.

To sa dalo čakať, pomyslel si páter Kilián rezignovane pri pohľade na oblohu. Bude pršať.. Možno bude aj búrka, blesky a hromobitie, ako sa na správny pohreb čarodejnice patrí...

Zavrtel hlavou. Čo mu to za myšlienky víria hlavou! Bola to obyčajná zblúdená duša a je jeho povinnosťou ju odprevadiť na poslednej ceste! Byť sa teda nedá povedať, že ju vídaval v kostole.. vôbec niekedy..

Tiež niekto musí povedať panstvu, že pohreb prebehol normálne! A žiadna kliatba...

Nešťastne si vzdychol a jeho hospodyňa mu mlčky, ale významne nesúhlasne podala kabát.

Myslela si o tom svoje.

Čarodejnice sú aj po smrti nebezpečné...

Dříve se lidé domnívali, že lidské tělo je bezcenné, odhadovali jeho hodnotu na necelých padesát korun. Moderní poznatky tento názor změnil. 
Pokud bychom člověka brali jako zdroj minerálů, (tělo obsahuje platinu, zlato, alkalické kovy) a dokázali bychom z jedince vážícího  osmdesát kilo vyextrahovat všechny prvky, byla by jejich hodnota necelé čtyři tisíce korun. 
Zaměříme-li se však na cenu orgánů dojdeme k milionovým částkám.
Například srdce může stát kolem dvaceti milionů korun, játra kolem jedenácti milionům, žaludek necelý milion, ledviny šest milionů. 
Když to všechno sečteme, dostaneme částku přesahující miliardu.
Nad hodnotou těla však stoji hodnota života, a ta je nevyčíslitelná. 

As the sun falls behind the horizon and the dark shades start haunting our small, cosy town again, all nightmares suddenly return, and we know that blood will be spilt tonight.

Thankfully, I am on the right side of the war. I'm just a mere villager, who knows my immediate neighbours are safe to talk to. Neither of them is evil in disguise. However, it's never safe to completely rely on your information.

And maybe that's what I should have focused on more. I didn't notice the strings on my limbs. The demon played me. I was actually their marionette.

Kapitán John Matthew James se živil tím, že pašoval zbraně japonskému klanu Choshu. V roce 1866 ho ale samuraj jménem Seki Yoshiomi požádal, aby ho propašoval ven z Japonska, aby mohl vidět svět, což za šógunátu bylo zakázáno. Jejich loď však ztroskotala v Singapuru a museli bojovat s piráty, aby se vrátili do Japonska. Po návratu zjistili, že místo trestu je čeká práce, jelikož byl šógunát svržen. Yoshiomi se stal politikem a kapitán James byl najat na modernizaci japonského loďstva, kde za dobrou práci dostal admirálský plat. Je po něm dnes pojmenována ulice v Tokiu, kterou upravil na vlastní náklady.