DMD č. 23. pro 23. 4. 2026. Téma: Pokušení mocných

Florián stál před vstupem do královy komnaty. Jako první rytíř královské gardy měl to priveligium se starat o královu bezpečnost.

Ale dnes to nebyla pocta jako obvykle. Dnes Florián nehlídal, kdo do komnaty vcházi. Nikdo vážící si svého života by tam nevstoupil.

Bylo to prokletí královské rodiny, že s každým úplňkem se její členové proměnili ve vlkodlaky.

Všichni ostatní vlkodlaci byli v království vyhubeni. Král byl poslední. Potomka neměl a ani nechtěl. Jeho dědictvím bude království bez vlkodlaků. Bez zbytečných krveprolití.

Florián poslouchal královo vytí. Železné řetězy držely krále připoutaného v komnatě. Florián ho obdivoval. A přál mu konečně klid.

His brother is a god, and none feel this deeper in their bones but Loki. He felt, too, in the air from the earliest age at which such things can be felt by men (or others), the unnamable thing. 

Not between them; a moon cannot itself shine, a snake does not glow with the heat in which it basks. This is a one-way street. 

It's not so bad. He worships his brother, after all, is that not what gods are for? Some may call that temptation, and it may well be.

When Thor smiles, how can he not reflect it? 

 

Celá třída zůstala jako opařená.

Nečekaný test? To nedopadne dobře.

„Pokud máte všichni hotovo a nastavené časovače, vyndejte si brk a pergamen, všechno ostatní si ukliďte z lavic,“ komandoval Snape, stojící za katedrou.

Napjaté ticho rušilo jen šustění, vrzání a občasné odkašlání. Brzy už všichni seděli v lavicích, pergameny připravené, brky v pozoru.

„Tak co bych vám zadal?“ zamyslel se nahlas profesor: „Co tak dvě stopy pojednání o použití škrkavek v lektvarech? Nebo mi každý z vás napíše svůj poslední sen a nelžete mi, poznám to.“

Zalapání po dechu.

„Tak dobře, napište mi všechny ingredience a postup přípravy Felix felicis.“

V roce 1304 obléhal král Edward I. Dlouhán hrad Stirling ve Skotsku. Obléhání trvalo už čtyři měsíce a obě strany konfliktu byly silně vyčerpané. Už po prvním měsíci, když to vypadalo, že bude obléhání dlouhé, objednal Edward trebuchet. Na jeho vyhotovení pracovalo pět mistrů tesařů a čtyřicet devět dělníků. Byl na hrad dovezen ve třiceti vozech. Když však stroj po třech měsících práce stál před hradem, posádka požádala o kapitulaci. Edward ovšem kapitulaci nepřijal s tím, že chtěl vidět, jak vystřelí jeho Warwolf – největší zbraň doby. Po jednom výstřelu, který prorazil hradby jako šíp proráží tkáň, spokojený Edward kapitulaci přijal.

Pluto se dosud považoval za Jedie, jehož temná strana nemá čím zlákat ani pokoušet.
Jenže pak byl přizván na brífink, kde nějaké úřednické ucho vysvětlovalo, že se piloti budou v následujících měsících muset obejít bez torpéd a náhradních dílů, protože jimi prostě plýtvají a leze to do peněz. Dokonce implikoval, že jsou některá lepší torpéda podobně drahá jako klonovaní piloti. A to už si Pluto začal pohrávat s myšlenkou, že by mu schopnost natáhnout ruku a přivřít tomu hňupovi kyslík docela bodla.
Naštěstí vedle něj stála Abby, která ho zadržela, a vedle úředníka kapitánka, která ho noblesně poslala do hajzlu.

Zabít kouzelníka je zločin. Milada ze Lhoty má za něj pykat.

Kdyby však kdokoli z vás byl napaden a zbaven vůle, bránili byste se. Uvedli byste v pohotovost svá kouzla. Kdybyste útočníka zabili? Necítili byste se vini. Vinili byste jeho!

Ona se jen bránila. Sami jste slyšeli čemu. Jen se vám zdá, že vás svou obranou ohrožuje!

Jste mocní. Chcete být mocnější. Chcete ovládnout obyčejné. Vlastnit je.

Magie vám dává pocit nadřazenosti. Odolejte mu!

Obyčejní mají stejná práva jako kouzelníci. Platí pro ně stejná spravedlnost.

Uznejte to. Jedině pak můžeme čerpat i z jejich zkušeností a znalostí k prospěchu všech.

"Povídám vám," řekne Šerif, "jestli budete ponocovat, bude to váš problém. Budíček je v sedm, jasný?!"

O půl hodiny později se děti pod nátlakem konečně zaspacákují.

Za další půlhodinu řvou stále jak paviáni.

"Sedm. Hodin," strčí Šerif hlavu do dveří.

"Myslí si, že jsme hluchý a blbý?" zoufá si Willy za (hlučnou) čtvrthodinu.

"Ano," odvětí Rejsek.

Konečně ticho. Pak... jde Medvěd na záchod. Krocan hledá baterku. Všichni mají žízeň.

Tři dospělí hrají radši deskovku. Najednou jsou dvě ráno.

"Možná," nadhodí Willy, "bychom nemuseli..."

"Budíček je budíček," řekne Šerif nesmlouvavě.

"Mohli bychom..."

"Ne."

Vstávají v půl deváté.

"Budík... nezazvonil," prohlásí Šerif.

Říká se, že nejvíc zaviněných nehod mají na kontě tramvajáci s praxí kratší než tři roky a potom paradoxně ti, co už jezdí celou věčnost a mají dojem, že jim tento status propůjčuje jakousi nedotknutelnost.

Blažena hákovala za panelem bezmála pětadvacet let. Byla to zkušená řidička, ostřílená a taky řádně otrkaná. A především vysazená na všechny ty neukázněné řidiče, chodce, kolobežkaře a cyklisty. 

Jednoho dne se prostě neudržela a když ji vyhecovaný chlápek s bicyklem předjel na Lihovaru zleva, naháněla ho spřáhlem jako smyslů zbavená až na Zlíchov, dokud jí nezahučel pod tramvaj.

Stala se legendou. 

Nezaměstnanou.

A soudně stíhanou.

Rozehrál tu dvě stě let starou hru. 
Proč děláš, co ti přikazují? Proč jim sloužíš? Jsi silnější, vytrvalejší, prakticky nesmrtelná. Necháš si rozkazovat?
Proč být otrokem, když můžeš být pánem?
Dívka se nejdřív tváří rozpačitě, ale po chvíli se začne usmívat. Očima visí na jeho rtech.
Tak je to kdysi učil Smrtonoš. V tvých slovech je moc. Ještě chvilku jí bude přesvědčovat... a ona mu uvolní pouta.
On neuteče, ještě ne.
Ubohý, nepochopený... počká si, dokud ji nepřetáhne na svou stranu úplně.
Bude jeho, se vším všudy.
Čerstvé maso.

Liška přikyvuje a myslí si něco o naivních a sebestředných idiotech.
 

Jsou mocní, co onemocní pokušením škodit, 
potřebují "své poddané" jako loutky vodit. 

Chtějí vidět podřízené, jak se plazí po břiše, 
komplexy si kompenzují v narcistické poruše.

Klidným hlasem naznačí ti, že se chovat neumíš,
a své vlastní odbornosti celkem prdlajs rozumíš.

Cepují tě - při vší snaze - vždycky najdou vroubek
a potom tě rozeberou na poslední šroubek.  

Přijmeš, že jsi nemorální a pácháš jen škody,
nedůsledně připravená pořád vaříš z vody. 

Vezmeš za svůj věčný chaos, neodborný přístup
a s žaludkem rozbouřeným čekáš další výstup. 

Sebeúcta vzala za své, nervy v háji, člověče, 
řeknu vám to na rovinu, vyhraje, kdo uteče.