Historické RPF

Pan Konrád, majitel čtyř hamrů a pěti kováren, toho času na špacírku, zrovna procházel okolo radnice, jejíž podloubí sloužilo jako vývěsní tabule pro řemeslníky, když ho zaujal kazatel pan Luther, který se zde snažil vyvěsit na dřevěný kolíček jakési lejstro. Pan Konrád nelenil a hned začal radit
"Pane Luther, tady se vyvěšují obchodní nabídky. Jestli maj něco náboženskýho, tak to přitlučou támdle na vrata kostela. A mimochodem, budou potřebovat kladivo a hřebík, to koštuje půl zlatky. Děkuju uctivě."
A tak pan Konrád nevědomky pomohl Martinu Lutherovi zveřejnit jeho 97 tezí, které by jinak možná zanikly mezi nabídkami kominíků a zubařů.

Vincent listoval novinami a zaškrtával si zajímavé události. Mimo hltání nejnovějších románů si rád udržoval kulturní přehled. Také už dlouho nic nenamaloval – Haagské teskné zimní ulice ho příliš neinspirovaly, jen čas od času udělal pár ponurých črt každodenního dění.
V tom ho to upoutalo – strana s inzercí. Lidé nabízeli a poptávali práci všeho druhu – Vincentovi svitla naděje.
Ihned sedl ke stolu a napsal Theovi několikastránkový dopis. Namaluje několik obrazů a prostřednictvím inzerátu bude svá díla nabízet. A nebude nadále finančně závislý na Theovi…
Za týden v novinách jeho inzerát vytiskli.
Vincent van Gogh, malíř z Noord-Brabantu, nabízí svá umělecká díla…

Firma Popravy až k vám domů

REKLAMAČNÍ PROTOKOL

Důvod reklamace:

S vaším výrobkem "Instantní ukřižování" zakoupeném v předvelikonočním výprodej jsem velmi nespokojen. Dodaná sada pro snadné rekonstruování událostí na Golgotě roku 30 n. l. obsahuje pouze postavu Ježíše, dva trámky, sadu hřebíků a čtyři roucha. Přitom na obalu balení jsou znázorněni také tři setníci, pět figur rozlíceného davu a dvě plačky.
Ježíš dodaný v balení se navíc odmítl tyto Velikonoce nechat ukřižovat, jelikož jsou vládou zrušené a z kříže si vyrobil houpačku.
Žádám o vrácení peněz, nebo doplnění ostatních postav a výměnu za k ukřižování ochotnějšího Ježíše.

Váš

P. P.

Tu sem

tu tam

frrrrnk

a hltá

sladký nektar

(jazzzzzzzyk!)

(jako kdyby měl

- ach!

sosáků nespočet )

pije do dna

ze dna

a byl

a je

tu tam

ten tam

********

bim bam bim bam
hup!
pojď k nám
pojď k nám
sem k nám
tam k nám

********

Pij!

Pyj.

********

Motýlku polétavý

do žluta zbarvený

s křídly prachovými

z kterého jara

přicházíš k nám do Čech?

(z jihu. zjihnu.)

********

Sosák z květnatých vět

Vysál až do dna

Kořeny slov

Sklenku vína

A dívčí klín

********

Nakonec

Neví co říct

Odchází.

Němý

Přežitek doby

********

Sex je mrtvý

Nastal čas lásky

Tedy -

- než přijde Mácha.

Je sychravé, červnové, belgické dopoledne a císař Napoleon poslouchá hlášení jednoho ze styčných důstojníků.

"Pane, vévoda Wellington obsadil návrší a řadí jednotky."
"Děkuji poručíku. Zachovejte klid a podejte mi šerpu."

"Pane, naše jízda zahájila útok!"
"Děkuji poručíku. Zachovejte klid a podejte mi klobouk."

"Pane, náš útok na křídlo a střed byl odražen!"
"Děkuji poručíku. Zachovejte klid a podejte mi šavli."

"Pane, Wellingtonovi dorazil na pomoc Prusové a stará garda se stahuje!"
"Děkuji poručíku. Zachovejte paniku a podejte mi hnědé ústupové kalhoty."

A tak císař Napoleon ustupoval od nyní již památné obce s velmi výstižným názvem nakvap, leč adekvátně oděn situaci.

Ten den vál mistrál obzvlášť silně, ale Vincenta to neodradilo. Sbalil si stojan, barvy, na hlavu si narazil slamák, aby se chránil před ostrým sluncem, a vyrazil do polí. Jejich žlutá barva před žněmi ho inspirovala a naplňovala hlubokým štěstím.
Rozložil si věci, zahleděl se k modravým kopcům a začal na plátno přenášet svou vnitřní vizi.
Mistrál zesílil a jeho rozbolela hlava. Nevšímal si toho, ani když mu vítr strhl slamák z hlavy a odvál ho. Vlasy mu vlály kolem obličeje, ale on rychlými pohyby nanášel vrstvy barvy na plátno.
Byl konec dne a on cítil, že odvedl kus práce.

Napadli jeho zemi za tmy a tmu přinesli s sebou. Vplížila se do myslí, svědomí, neviditelná, tušená za slovy, gesty, smíchem, pohledy.
Rozrostla se a zakořenila, zažrala, má pocit, že jeho lid a jeho samého zevnitř leptá.
Kdysi slíbil, že bude králem každého obyvatele Dánska, od nejvyšších po posledního z posledních.
Může být jen trpěným králem okupované země, ale stále je král. Každé jeho gesto, je gesto královské. Pokud okupanti chtějí, aby Židé jeho země nosili na kabátu Davidovu hvězdu, vezme si ji i on sám. Protože král nevidí rozdíl mezi Dánem a Židem.
Šesticípá zazáří jasně v královské klopě.

Když se rozhodl živit se malováním, vkládal do toho Vincent veliké naděje. S nadšením se vrhl do studií, skicoval výjevy z běžného života, horníky, sedláky, tkalce, drobné lidi svojí malé země. Později se pustil do barev, zemitých, těžkých, v duchu všech nizozemských provincií.
Toužil ale po něčem jiném, větším, pestřejším. Věřil, že se změnou se vše obrátí k lepšímu. Že prolomí.
Usadil se mezi veselými barvami, zlatými snopy a pod zářivými hvězdami, které odrážela Rhôna, nechával se ovanout silnými mistrály, ale ani to jeho naděje nenaplnilo.
Jen postupně strádal pod tíhou své nemoci a všechny sny pomalu umíraly.
Štěstí nepřišlo.

Přišli ruku v ruce, usedli každý sám. On do trávy, ona na okraj útesu. Rudolf vytáhl zápisníček.

Tady jako kdyby se život zastavil. Nebylo kam pokračovat, vždyť byli na konci světa.

Kajiny myšlenky vzlétly nad fjord, ale vítr je strhnul kamsi do hlubin.

„Rudo, poslyš ty racky!“

„Ano, miláčku,“ odvětil Rudolf. Nevzhlédl.

Přišli ruku v ruce, přesto každý sám.

Kaja se rozechvěla a nemohla přestat.

*

Té noci neusnula. Po půlnoci rozžnula, aby jí alespoň světlo dělalo společnost.

V osm se ozval výstřel.

Když v deset ráno do vily dorazil policejní důstojník, lampa ještě svítila. Rudolf držel zápisník, plakal a psal.