Star Wars: Eclipse

Pan Daak, imperiální stíhací eso a lovec žen, už se na neznámém místě probudil mockrát, ale teď to moc příjemné nebylo. Neviděl nic, slyšel požární poplach a ženský hlas.
„Nehejbej s ním, může mít něco s páteří.“ Chtěl odpovědět, ale nemohl. Nemohl se dokonce ani pohnout, jenom slyšel hlas druhý, mužský.
„Já s ním nehejbu, já jenom koukám, jak je tam zaháknutej. Páni, ten je tam neuvěřitelně zaháknutej.“
To už rozeznával obrysy kokpitu své stíhačky TIE, respektive toho, co z něj zbylo, a vnímal zápach kouře.
„Asi při startu štrejchnul o servisní žebřík.“
Jo, bez štrejchnutí by to prostě nešlo...

Pro Štěknu to byla unikátní příležitost rozšířit si kulinářské obzory a úkolu upéct čtyři husomuty, co se je povedlo propašovat z Kashyyyku, se zhostila s velkou chutí. Všechno šlo jako po másle, nejen díky spoustě másla, ale pak vůně přilákala kapitána.
[„Můžu ochutnat?“] mňouknul nesměle ode dveří a i taková megera, jakou kuchařka občas byla, vyměkla.
„Jo,“ zavrčela, protože jí zase pouštěl chlupy v kuchyni, „tři hotové jsou vedle v konvektomatu, čtvrtá se teprve dělá.“
[„To stačí, díky,“] zajásal a zmizel.
Za dvacet minut byl zpátky s dotazem, jak že to vypadá s tou čtvrtou, kterou by si dal taky.

[„Jak vlastně poznáš,“] zeptal se jednou Simbacca své drahé mistrové, [„že je můj výcvik u konce? Na to se dělají nějaké zkoušky?“]
„Jasně,“ opáčila Jessica. „Strašně náročné, já třeba musela zachránit tvého tátu, porazit temného Jedie a ještě zatknout huttského narkobarona.“
[„Takže to má každý jiné?“]
„Základ je stejný, musíš překonat strach a bolest, ukázat odhodlání bránit mír a spravedlnost...“
[„Hmmm.“]
„...často i předvést, že se umíš ohánět světelným mečem a dokážeš ovládat Sílu...“
[„To půjde.“]
„...a taky dva dny držet půst.“
V tu chvíli chlupáč vytřeštil oči a kdyby mu nevysvětlila, že je to vtip, stojí tam vyjeveně dodnes.

Schovávat před Impériem křižník třídy Venator nebyla žádná sranda a to, jak Jolly Jedi každý týden změnil souřadnice, s sebou přinášelo svoje komplikace – například když byli členové jeho posádky na nějaké misi déle než sedm dní a nemohli ho pak najít ani oni sami. Pro takové případy měl naštěstí odboj k dispozici několik mrtvých schránek, kam byly po přesunech ukládány údaje, s jejichž pomocí šlo aktuální polohu lodi dopočítat.
Nebyly však v dutinách stromů, v okapech ani v začarovaných kadibudkách, byly v barech, kde to pořádně žilo. Zejména proto, že na takových místech by mrtvou schránku nečekala ani imperiální inkvizice.

„Pánové, máme problém,“ oznámila Shavari jednotce, která se připravovala na kapitánovu svatbu a už pochopila, že nevěsta se prostě unášet nebude, protože je to kokotina.
„Jaký?“
„Kapitán není k nalezení.“ Což bylo takhle pár hodin před obřadem docela nemilé.
„Tak to asi vyrazíme na lov?“ navrhl Max.
„Jo. Rozdělíme se, ať pokryjeme celou loď, podle záznamů z hangáru nikdo neodletěl, takže tu někde být musí.“
„Zbraně asi nastavit na omráčení, co?“ zívl Zalf.
„A Merumeccu radši ani muk?“
„Správně, jdeme...“

Nakonec si ho ulovila sama nevěsta, která se o tom dozvěděla a které se povedlo ho nalákat na kus šunky.

Když se Simbacca před odletem do akce podíval po členech své neohrožené letky, musel uznat, že je to směska vskutku pestrá.
Jeho zástupkyní a Magorem 2 byla temperamentní kočka, co nešla pro ránu daleko a občas využívala taktiky, které ji naučil Saw Gerrera. Pozici Magora 3 zaujímalo bývalé imperiální stíhací eso a vyděděný šlechtic z dobré rodiny, čtyřkou byl hyperaktivní Defel, co neuměl číst, pětkou hrnčíř z Brruntaalu a skupinu pěkně uzavírala dvojice Sluissi, manželé, co zahodili dobře placenou práci na Kuatu a rozhodli se pomoct dobré věci.
Prostě sebranka k pohledání, ale neměnil by je za nic na světě.