Lidé s kocovinou

"Pssst, ty, nechceš koupit nějaký diskety," nabízel mu trpaslíček v temné uličce.
"Co bych dělal s disketou?" podivil se Ivan.
"Vyrobíš si z ní Enterprise a poletíš ke hvězdám."
"Nechci ke hvězdám. Chci do Bradavic."
"To potřebuješ kouzelnou duhu, nechceš koupit kouzelnou duhu?"
"Tak jo, za kolik?"
"Hrnec zlata."
"Kde bych vzal hrnec zlata?"
"Na konci kouzelné duhy."
"Ale tu právě nemám."
"To je blbý," poškrábal se trpaslík na hlavě.
Lynda zamávala Ivanovi před obličejem. Žádná reakce. "Jak dlouho už takhle sedí?"
"Dvě hodiny," potáhl Saša z cigarety.
"Co se mu stalo?"
"Popletl svoje vitamíny a babičky prášky na hlavu."

„Říkali mu Saša Mlátička
už odmalička.
Když se někam vydal
a někdo na něj hnůj kydal,
v pěstním souboji si s nikým nezadal,
každou bitku jasně vyhrával.
Tenhle Saša Mlátička,
znala ho už moje matička.
Když někdo vodku vzal mu,
nebo kousek rumu,
mohl se vzteky vzteknout,
čórka před ním jenom kleknout.“
„Pěkné, že myslel jsi na strýčka.
Má-li však z toho být jednička,
vrhni se raděj na prózu,
než způsobíš mi neurózu.
A za to, že opájíš nás hnusem,
do postele mazej klusem.“
Když malý Arnošt usnul, Ivan vzal slohovku do rukou.
„Ne. Tohle střízlivej nedám.“
Otevřel láhev vína.

Rtuť venkovního teploměru klesla na nulu, zato hladina alkoholu v jejich krvi se stále držela na příjemné hodnotě 0,8 promile. Zdálo se, že lepší den na výměnu žárovky v Sašově autě už si vybrat nemohli.
„Kruciprdel, to nemyslej vážně, že musíme sundat nárazník!“
„No to mi poser bulvu řídkým hovnem.“
„Kundapárek, jednu jedinou píčovinku a musíš rozebrat celý auto!“
„Vole, to nepochopíš. A ještě to drží na nějakých plastových sráčích!“
„Ty krávo, se z toho voprcám a pak si to hodím namodro do průvanu.“
„Tenhle kluk se mi líbí,“ zazubil se Duch jazyka na Ducha strašlivého utrpení. „Schovej mu šroubovák.“

Žít zdravě se Ivan rozhodl přibližně v době svých třicátých narozenin.
Kamarádi se ho samozřejmě nejprve snažili odradit. Legenda o Frantovi z Malešic, co přestal ze dne na den kouřit, alkoholu se vyhýbal obloukem, bůček v závodce vyměnil za pravidelnou jízdu na kole a nakonec ho po týdnu skolil infarkt, zůstávala hluboko v jejich podvědomí.
„Já nevím,“ pravil Saša skepticky na jednom březnovém večírku, když viděl přítele nalévat do sklenice mrkvovou šťávu. „Neměl bys začít odvykat pomalu?“
„Však jo,“ ujistil ho Ivan a do sklenice přilil vodku. „Bunny Mary byl hit letošní zimy. Četl jsem to v Blesku pro ženy.“

"Já jim všechno," tvrdil ještě toho rána Saša. To bylo než se vydali s Ivanem k Lyndě na oběd. Těd oba dva rozpačitě koukali do talíře. Vepřový v mrkvi by dali. Přeci jen je tam to prase. Ale dušená mrkev se sójovým masem byla trochu moc.
V kuchyni mezitím probíhala ostrá hádka. Jindřich totiž narozdíl od nich neměl v těle kouska taktu.
"Já sem jedu jak trotl ze zkurvenýho Mordoru, vlakem v týhle zimě! Cestou mi došla vodka už u Český Třebový protože ti zmrdi od drah netopí! A ty chceš, abych žral mrkev! Se sójou, no ty vole! Nasrat!"

„Já tomu prostě nerozumím!“ prohlásil Saša a praštil učebnicí o stůl.
„Čemu zase nerozumíš?“ zeptala se Lynda a zapálila si cigaretu na uklidněnou.
„Nechápu, co po mně sakra chtějí! Jak můžu spočítat výsledek něčeho, co má jenom samý podělaný písmenka?!“
„Hele, těm podělaným písmenkům se říká proměnný a můžeš si za ně dosadit, co chceš. Tak třeba: X jsou piva a Y jsou griotky. Když vypiješ 2 piva³ a 3 griotky², tak z toho vyleze co?“
„Těch devět griotek vyleze už večer a s těma osmi pivama budu zápasit ráno na hajzlu.“
„No vidíš! A pak, že tu zkoušku neuděláš!“

Jindřicha se rozhodli posadit za volant, protože nebyla jiná možnost. Někdo s tím autem musel dojet zpátky do Prahy, když si Saša (potřetí za poslední rok) zlomil nohu a všichni ostatní už byli pod parou.
„Prosím vás, teď radši všichni zavřete oči, poněvadž Jindřich vjíždí do křižovatky,“ zavelel Saša a křečovitě stiskl krucifix.
O tři minuty později si Jindřich připaloval cigaretu o ještě žhavý motor pod zmuchlanou kastlí, zatímco Saša s Ivanem bránili své životy před rozzuřeným majitelem Lamborghini.
„Ty jsi ho neviděl?“
„Ne, neviděl.“
„Vždyť je kanárkově žlutý, ty vole!“
„Řekl jsi, ať zavřeme oči? Tak teď nepičuj, kanárku.“

„Takže pro dnešní večer se s váma loučím a v příštím díle si zase ukážeme, jak chutně a hlavně levně uvařit.“
Láďa Hruška počkal, až Tonda vypne kameru, hodil zbytek grilovaných kuřecích kůží do odpaďáku a promasíroval si žaludek.
„Do prdele, příště to radši vyplivnu a pak to vystřihneme,“ navrhl během úprku k toaletám.
Kdyby tam zrovna netrůnil Ivan a necvakal do noťasu svůj třicátý LOTR fanfic, možná by to Láďa stihnul.
Kuřecí kůžičky skončily na Ivanově košili.
„Je čas udělat Láďovi pápá. Máme ještě tu lopatu?“ uhodil při obědě na Sašu.
„A nebylo by jednodušší odejít do normální televize?“

„Potvrzujeme, že dnes v 11:30 bylo nalezeno tělo osmačtyřicetileté ženy na trati v Uhříněvsi.“ Mluvčí Českých drah exkluzivně pro Novinky.cz
„Jděte už do pr*, vy svi*. Co ku* chcete, vy hyeny?“ Josef Rychtář exkluzivně pro Super.cz
„Je to vrah! Sprostej vrah! Celou dobu plánoval její vraždu! Řekněte všem, že je to odpornej vrah!“ Zdeněk Macura exkluzivně pro Prásk.cz
Dopila Mojito, vypnula internet v mobilu a společně vyrazili na pláž.
„Jak dlouho jsi tu dvojnici hledala?“ zeptal se Domenico.
„Dlouho. Ale díkybohu to vyšlo,“ odpověděla.
A tak bulvár dopsal svou poslední stránku o Džambulce.
Teď svůj život bude psát Iveta sama.

"Ach jo, už abych byla za poslední stránkou," povzdychla Lynda a mrskla na stůl s tlustou svázanou bichlí, na jejíchž deskách se skvělo logo prominentní korporace. Zničeně zajela do boxu U slepého koťátka a poděkovala číšníkovi za pivo.
"Co to vůbec čteš?" zeptal se Saša a připálil jí cigaretu.
"Simtě, dělám korekturu překladu nějakýho zasranýho finančního reportu, dlouhý jak pondělí a nudný jak estráda na nově."
"Já mám poslední stránky rád. Jsou za nima ty bílý listy. A ty se daj v nouzi použít jako toaleťák," pravil nepřítomně usměvavý Ivan.
"Ty vole, kolik toho už vypil?"
"Jindřich mu uvařil čaj."