DMD č. 2. pro 2. 4. 2012. Téma: Slepice

Luxusní auto se skřípěním brzd zastavilo těsně před stařenkou, která pomalu přecházela ulici.
„Kam čumíš, ty stará bosorko?“ hulákal z otevřeného okénka řidič v kvádru s tmavými brýlemi.
Stará žena se zastavila uprostřed ulice a upřeně se na hulváta za volantem zadívala.
„No vidíš to?“ obrátil se řidič na svou spolujezdkyni. Atraktivní blondýna rozvážně vyplivla žvýkačku na silnici a pak zaječela:
„Tak se pohni, ty blbá slepice!“
„Zajímalo by mě, jak myslí,“ poznamenala ke svému partnerovi.
Ozvala se rána a na sedadlech luxusního vozu náhle poplašeně kvokal párek kurů domácích.
„Tak teď to víte oba dva,“ poznamenala spokojeně stará čarodějnice.

První, co Doctor uviděl, když otevřel oči, byly slepičí nohy. Na nich byla, překvapivě, slepice. Pochopil, že leží. Potom ucítil...mokro? Rozhlédl se. Zjistil, že se nachází v mělké vodě. Kolem se pohybovaly kachny. Snažil se rozpomenout, která mimozemská potvora ho sem zatáhla. Podle všeho se praštil do hlavy, jinak si nedokázal vysvětlit tu hroznou bolest. Jedna z kachen mu kvákla přímo u ucha. S leknutím vyskočil na nohy, zavrávoral a spadl zpět do vody, tentokráte na záda. Super. Vzpomínky na minulou noc se mu vrátily stejně rychle, jako mu vlhkost pronikla kabátem. S Edgarem Alanem Poem už fakt nepije.

Doktor běžel. Opravdu rychle. Rozčepýřená slípka, kterou nesl pod paží, vyčítavě kvokala. Konečně dorazil do Tardis, kde přešlapovala Rose.
„Kde jsi byl tak dlouho?!“
Doktor smykem zastavil u konzole, zmáčkl nějaké to tlačítko.
„Víš, jak je těžké najít slepici té správné velikosti a barvy? Natož ji chytit?“
Tardis se odhmotnila.
…
„Jsme tu! Čas?“
„Dvacet vteřin!“ zaječela Rose.
„UAAAAAAAAAAA!“
Uháněli k tikajícímu vejci, které leželo v trávě čtyřicet metrů od Tardis.
„Zaparkoval jsi ji daleko!“
„Promiň, že jsem nechtěl riskovat explozi o síle menší supernovy!!“
Doktor nešetrně plácl slípkou na vejce.
To spokojeně vzdechlo a přestalo tikat.
*úleva*
„Tyhle... mimozemský bomby...“

„Scullyová, pojď se podívat!“ zakřičel na ni Mulder a sehnul se k zablácené zemi.
„Co jsi našel?“ zeptala se ho a neochotně se k němu vydala.
„To nevím, ale normální slepičí stopy to nejsou,“ odpověděl se zatajeným dechem a nadšeně k ní vzhlédl. Znala ten pohled. Tvářil se tak vždycky, když měl pocit, že je na stopě nějaké záhadě.
„Muldere, prosímtě, uvažuj aspoň jednou racionálně,“ řekla se značnou touhou nasednout do auta a vrátit se zpátky do DC.
„Co je? Tváříš se, jako by nemohly existovat nadpřirozeně velké slepice,“ dobíral si ji Mulder.
„No a existují?“
„To se teprv uvidí.“

Martinovi se krátil dech. Vzduch okolo byl tak svěží, až se mu zamotala hlava.
„Dobrý?“ zeptal se David a položil mu ruku na rameno.
„Jasně, jenom toho mám po celém dni tak trochu plný zuby. Dáme pauzu?“
„Proč ne. Už jsme na vrcholu, nic nám nebrání.“ David si sedl na nejbližší kámen a z batohu vytáhl lahev s vodou. Martin se natáhl těsně vedle a pohodlně se uvelebil na jeho rameni.
„Stejně je pěkná blbost říkat hoře Slepice. Kam míříme potom?“
„Ještě tě čeká Kohout.“
Martin se zkoumavě podíval na Davida.
„Prosimtě, že to není další tvoje blbá anglická metafora?“

„Kokokodák!“
„Ehm… Co to děláte?“ zeptal se znepokojeně mladý australský doktor svého nadřízeného.
„Hledám slepici.“ odpověděl podrážděně Gregory House a stále se pozorně rozhlížel po nemocniční chodbě.
„Ona je tu slepice?“ vyhrkl nevěřícně mladík, i když ho to ani po tolika letech práce s tímto výstředním člověkem moc nepřekvapovalo.
„A nejedna…“ prozradil tázaný tiše a opět zakvokal. „Radši mi pomozte najít tu Wilsonovu.“
„Budu hádat… Další sázka?“ uhodil na hlavičku Chase.
„Copak jste si nevšiml toho trusu ve vaší tažce?“ ušklíbl se House a mladík zbledl. Okamžitě se otočil a odběhl pryč.
„Ach jo, ten uvěří snad všemu.“ řekl. „Kvok!“

Vejce
Draco Malfoy se z nezvyklou urputností věnoval své snídani. Možná se pokoušel telepaticky přinutit vajíčko naměkko, aby se samo zkonzumovalo, protože má přece jenom o trochu proteinů víc, než by vyhovovalo jeho dietě... Jídla ve školní jídelně byla poslední dobou poněkud... kaloricky jednotvárná.
„Vejce. A z každého vejce bude slepice,“ pomyslel si. „Vejce. Slepice. Ze slepice další vejce a z vejce slepice.“ Vajíčko se v kalíšku ani nehnulo, natož aby se zmenšilo.
„Vejce. Slepice. Nebo kohout. Ale to jen v mém případě, protože já jsem měl na ta opačná pohlaví vždycky štěstí,“ zamyslel se a podíval se k nebelvírskému stolu.

Poslouchej mě! Poslouchej a neklop oči. Neboť nemůže být neviditelný ten, kdo prosí. I když je docela maličký.
Poslouchej mě! Poslouchej a nesměj se. Neboť kopyta tvého smíchu by mě zadupala do země.
Poslouchej mě! Poslouchej a nezacpávej si uši. Neboť jsem to já, kdo tu před tebou stojí a chce si vykřičet duši z těla.
Pro tebe, pro slunce a noc, která voní.
Pro to palčivé a třepotající cosi, co cítím, když jsem s ním.
Pro lásku, kurník!
Jsem jenom slepice a dávno nevěřím ve velké štěstí.
Ale teď jsem ztracená, studánko. Studánko, studánko! Dej prosím vodu mému kohoutkovi!

Tma. Kapky deště vyklepávají důlky v ještě suché zemi.
Ticho. Dvě temné postavy se plíží chladnou nocí.
Rána.
"Do háje, kde se tu vzal plot?"
"Kušuj. A ticho, co když někdo hlídá."
"Kde vůbec jsme?"
"Taky to tu neznám..."
Zapraskání.
"Pšttt."
"Já tu větvičku neviděl... Dívej, co je to tam za slepici?"
"U Merlina, to si nepoznal? Ale mohlo by to stačit, je tam jen peří cizokrajného ptáka."
"Snad jo, Albe."
Cvaknutí. Soustředění. Výstřel.
O kousek dál...
Klapnutí dveří. .
Dotek ramene.
"Vstávej, no tak."
Úlek následovaný poznáním a uklidněním, "Co se ..."
"Konečně, nějací dva spratci ti právě zastřelili páva Luciusi..."

„Uděláme ji na paprice.“ Prohlásil rozhodně otec krysodlak a už už se mu nad tou představou sbíhaly sliny.
„Nene, tatínku, z té bude dobrý vývar.“ Oponovala mu matka krysodlačice, zatímco konzultovanou drůbež lovila po dvoře.
„Ale já bych ji radši na paprice.“ Zabručela znovu formální hlava rodiny a vysloužila si jeden nehezký pohled od své ženy.
„Taky nemusíš jíst vůbec.“ Zdůraznila a přenechala lovení večeře dětem. Ty se do úkolu pustily s nebývalou chutí.
Otec krysodlak se nesouhlasně mračil, ale k ničemu mu to nebylo. V tu chvíli totiž nejmladší synek slepici políbil a stala se z ní krásná princezna.