DMD č. 2. pro 2. 4. 2012. Téma: Slepice

Mám takový sen, že jednou přepíšu nějakou Austenovou z pohledu služebnictva ;)
Susan škube ze spařené slepice další a další hrsti peří. V srpnovém horku je to pěkně hnusná práce, peříčko se jí každou chvíli přilepí na zpocené čelo a pak ji tam lochtá. Ještě že stačí jen jedna. Paní Benettová už deset dní nevychází z pokoje a nesnese nic než vývar a slečna Lydie je v trapu. Susan odfoukne z čela další pírko. Všichni před ní šeptají, ale ona není blbá, vždyť už je jí třináct. Oknem z kuchyně vidí běžet zahradou dvě nejstarší slečny Benettovy. Zavrtí hlavou. Co může takový spěch znamenat? Jen aby kvůli tomu nemusela škubat další slepici!

„Půjde nalevo!“
„Tůdle! Rovně.“
„O jednu chodbu.“
„Platí.“
Slepice, nevšímavá k sázce (uklízet, či neuklízet o chodbu víc?), zahnula doprava.
„Do háje!“
Slípka pod hradbou spokojeně vyzobávala červy. Mířila do příkopu pod latrínou.
Erik nahrábl pár kamínků.
„Hej! Nekaz nám závod!“
„No jo, furt...“
Zahodil kamínky a, nevinně hvízdaje, začal okopávat patami zeď. Kousky malty padaly mezi slípku a potočnici žravou.
Marně.
„Vleze do kytek!“
„O Thornvaldovu učebnu!“
Tentokrát Dirk sázku vyhrál. Erik slezl zpátky na Plácek. Nemusel to sledovat až do konce. Znal to. Potočnice neměla své jméno pro nic za nic.
Ráno zbyly v příkopu jen ohlodané kosti.

„Kůň jeden pitomá!“ Fay nevěřícně zíral na odklusávajícího pegasa.
„Co je?“ zajímal se Sia.
„To ten pegas. Chtěl jsem na něj naskočit a trochu se proletět...“
Sia vytřeštil oči. „Tys na ni naskakoval ze zadu? Chudák malá, včera to na ni v kurníku zkoušel kohout a teď tohle.“
„Co má co dělat pegas v kurníku?“
„Jinou křídlatou bytost nikdy neviděla a tak se rozhodla, že je taky slepice. Jestli z tebe bude mít trauma a nebude nést tak tě přetrhnu.“
„Nést? Jako vejce?“
„A co asi jiného?!“ zavrčel Sia a běžel uklidnit Pegasopici.
A Fay se už radši dál neptal.

(kdysi ke konci 19. století)
„Nesnáším je. Všechny. A ty bys měl také, synu,“ hluboký hlas prolomil ticho ve výškách nad ve dne rušným náměstím a s křupnutím se pohnula i hlava jeho majitele.
„A proč, otče?“ zvídavý, jen o trochu jemnější, hlas nelenil ve vyslovení očekávané otázky.
„Proč… to jejich věčné skřehotání... obletují tě, jako bys byl středem světa a než se naděješ, máš plnou pusu a posraná záda.“ Mluvil z vlastní zkušenosti.
„A co ona?“ Zakřupal nesouvisle synáček a ukázal na procházející guvernantku pod nimi.
„Hlupáčku, tohle přeci není žádný ptá… no, ale na slepice by sis vlastně pozor dávat měl.“ Zašeptal Gargoyl.

Strážník Michal Pazderka se nervózně zavrtěl. Bylo půl dvanácté večer, trčel tady už druhou hodinu přesčas a ještě ke všemu zrovna ve chvíli, kdy už se chystal domů, sem přitáhnou dva pány v kvádru, kteří se porvali přímo na jevišti.
Jeden z nich byl podprůměrný čaroděj. Takové tady mívali málokdy. Ne že by byli tak vzácní, jen se málokdy dostali do křížku s Vyšehradem.
„Kradl mi králíky, mizeli z králíkárny každý večer,“ hulákal ten druhý. „Ale já ho nachytal, zmetka jednoho!“
„Jak?“
„Dal jsem do králíkárny slepice a přišel na jeho šou – a ejhle, co vytáhl z klobouku místo králíka!“

„Tak připravit, pozor... teď. Čas běží.“
„O co se to snaží?“
„Trpaslík? Ne, letadlo!“
„Letadlo nehopká. Zajíc! Ne? Sorry, nemusíš mě hned zabíjet pohledem.“
„Počkej, proč tak máchá těma rukama, to vypadá na křídla. Vrabec! Papoušek! Sýkorka!“
„Ne, ne, to bude něco... mám to na jazyku. Pelikán! Sakra, taky ne. Co to ukazuje pod sebou? Hromádka, míček, kulatá hromádka. “
„Vrabec na hromádce. Té tequily jsme vypili asi trochu moc. Proč ťuká nosem do té země?“
„Třeba chce strčit hlavu do písku.“
„Pštros! Určitě je to pštros!“
„Čas vypršel.“
„Holt smůla no, co to vlastně bylo?“
„Slepice vy idioti! Slepice!“

Poznámka: Navazuje na Konec nadějí
Minerva si vybalila. Ve škole strávila dva dny přeměňováním vybavení, aby domů nepřivezla nic, co by mohlo urazit otce. Plyšový medvídci, čajové servisy a dokonce jeden velký pestrobarevný dům pro panenky. Pro příští rok bude muset vymyslet něco jiného.
Rozhodla se zkontrolovat knihovnu se slabou nadějí, že by tam mohlo být něco nového. Lampička, vyřezávaný stůl, pohodlné křeslo, Bible, traktáty, mudlovská filozofie a sladkobolné romance, které matka v neměnném pořadí četla pořád dokola.
Nová kniha! Krčila se vedle Výhodného manželství od Georgette Heyerové.
Nadšeně po ni sáhla.
Úvod do chovatelství slepic.
Vrátila ji zpět.
Austenová se dá číst každý rok.

Krivka bola privilegovaná, lebo kedysi mala zlomenú nôžku, tak ju prababka držala v predsieni v bedničke, až kým nevyzdravela. Od tej doby si zvykla chodiť na návštevu dovnútra. Všetci si ju strašne obľúbili a chcípla až na starobu.
Punajka chcela preletieť cez plot, ale zachytila sa jej hlavička medzi latkami a obesila sa tam.
Sissi dostala meno podľa cisárovnej.
Baltazár za mnou chodil, kam som sa len pohla, ale keď som o dva týždne po prázdninách prišla k babke znova, na dvore už nebol.
Niekoľko ich zadrhol susedov pes a prababka ich oplakala.
No a väčšinu sme úplne normálne zožrali.

Seděla uprostřed louky na balvanu a propalovala očima do stromu díry. Nikdy by to nepřiznala, ale nevěděla, co dál. Její mladší sestra, Lily, utekla. Ale to nebylo to nejhorší, ó né. Stále v duchu slyšela tu starou babu. Malinko se ošila. Už byla téměř v půli stromu a pořád nevěděla, co s tím. Díry se prohloubily o další centimetr. Ještě kousek a ten strom padne. Esme Zlopočasná se zvedla. Uvnitř mladé dívky se zrodilo odhodlání. Udělá, co bude muset. Nasadila si klobouk. Udělá, co bude potřeba. Rázně vykročila směrem k vesnici. A hlavně, už nikdy jí nikdo nenazve zmoklá slepice!

Já toho snesu opravdu hodně. Život s potrhlým badatelem, cestovatelem, dramatikem, umělcem a kriminálníkem (nebo kriminalistou? pořád si to pletu) vás zkrátka naučí. Zvyknete si na půlnoční návštěvy stejně bláznivých myslitelů i na chalupu plnou pekelných strojů, které můžou každou chvíli vybuchnout. Dokonce mě už ani nedokáže překvapit, když jej občas přistihnu, jak si povídá s kisnami a slibuje jim věčnou slávu. Koneckonců i tu slepici jsem mu nakonec schválila. Aspoň to vajíčko občas snese. I když se mi zdá, že snáší spíše kuřince. Ale co je moc, je moc.
„Ne, milej pane, zrní vám ke tkanicím vážně přišívat nebudu!“