Bjørkhallen

Ťukání hole na dlažbě refektáře. Ruka přejede po kožešině na prázdném místě u stolu. „Mistře Severine? Jsi to ty, že? Dovolíš?“
Neodpověděl. Ale pomohl jí překročit lavici.
Chvilka mlčení. Pak Danele nadhodí: „Mistryně Freya říkala, že bys uměl...“
„Ano. Jestli chceš.“
„Jak?“
„Zakalená čočka se musí vypíchnout. Když pak uvidíš aspoň světlo a stín, mám kapky, po kterých naroste nová. Bude to bolet a potrvá to celé týdny.“
Danele cinkala lžičkou v misce. „Ale... mistře... to byla černá kletba...“
„I tak to půjde.“
Bodnutí skoro nevnímala.
Pak uviděla světlo.
Stín.
Mihotavý tanec mistrových prstů nad svojí tváří.
Potom přišly slzy.

Mistr Kamieński proseděl na obrubě Mandaly celé zimní odpoledne, pozoroval víření v jejích hlubinách a posílal pryč každého, kdo se ho odvážil vyrušit.
Když slunce zapadalo, přiletěl Červený drak a složil z kamenných smyček svého těla teplejší sedátko. Mistr si opatrně přesedl, nepřítomně drbal draka mezi ostny a dál mlčel.
Se setměním přišla mladá Hjalmarova dcera. Tiše si dřepla vedle dračího ocasu.
„Přivedl jsem do Bjørkhallenu zlo, Gudrún,“ řekl po chvíli mistr Kamieński.
Mlčela.
„Ale nenechám ho tu vládnout. Budeš si pamatovat, co teď udělám?“
Přikývla.
Mistr si stáhl pečetní prsten a podal ho na dlani drakovi.
Dračí čelisti zacvakly.

„Druhý stupeň Prázdnoty, mistře Gellingere. Projdi na druhou stranu a přiveď odtud zvíře.“
Jakob se mistru Baldwynovi zdvořile uklonil a vstoupil do Mandaly. Přivítala ho známá alej holých černých stromů. Až tudy povede zvíře, uvidí element jeho, ne svýma očima. Jaké to asi bude?
Vystoupil z Prázdnoty před otevřenými vraty stáje. Zamlaskal na Lysku. Kobylka ochotně přišla a důvěřivě se nechala provést průchodem.
Tam zaryla kopyta do... ničeho. Tak to pro ni vypadalo: jako by se vznášeli nad bezednou propastí. Jen v dálce prosvítala kamenná obruba Mandaly.
Jakob kobylce zakryl oči a něžně ji přemlouval k jednomu kroku za druhým.

Leila zuřila. Sigurd nechal do školy přijít černého mága, toho Waterse, a úplně přitom ignoroval její názor! Ona v Bjørkhallenu nechce žádného černého mága ani vidět! Dobrá, smířila se s existencí té krysy Thornvalda, ale dál uhýbat nehodlá!
Zasedla ke svému speciálnímu tarotovému stolku. Začala míchat. Zlobila se tak moc, že se jí balíček v rukou rozletěl.
Vyložila.
Ukázaly se karty Mág - Věž - Sedmička pentáklů.
Leila zajásala. Mág spadne ze svých výšin do zmaru a chudoby!
Jenže se mýlila. Přehlédla kartu, která vypadla při míchání.
Výklad měl znít: Královna potká mága a spadne ze svých výšin do zmaru a chudoby.

– je člověk, který na sebe dobrovolně vezme povinnost dohledu nad černým mágem, jenž má v nějaké instituci, obvykle škole, vyučovat nezletilé.
(Marg.: Kromě Dubogradu, kde tuto funkci zastává Společenství.)
Zná nedořešené závazky svého černého mága, udržuje si přehled o živých nepřátelstvích a dbá, aby se na oficiální akci (zkoušky, sněm) jeho svěřenec nesetkal s některým ze svých nepřátel. Má také přehled o jeho práci, dohlíží na její etiku a legalitu. Postupem času může dosáhnout jistého pochopení černé magie, plně zasvěcen však být nesmí.
(Marg.: Kdo si kustoda zasvětí, přivolá na sebe hněv všech, kterým kustodi umožňují žít slušný lidský život!)

Mistr Kamieński zemřel. Konečně byl Thornvald zase svým pánem.
Sice by byl raději, kdyby mu rektor svěřil ještě garanci nad oborem, ale... Raději našlapovat opatrně. Ještě by si mohl štěstí vyplašit.
V červnu vedl rozřazovací zkoušky.
Jeho naděje vzrostly. Dokonce se odvážil porozhlédnout mezi mladšími žáky: jisté suroviny by se hodily. Kterýpak by dokázal mlčet?
Na podzim se o dědictví po Kamieńskim přihlásila ta káča z Narviku. Včetně jistého kustodia. Theodosius se smál: takového žabce opije rohlíkem!
O tři týdny později nevěřícně zíral: jediná ampulka krve, a ona hned poslala Čarodějné radě varování před pečetí?!
Pak že byl Kamieński tvrdý!

Silný západní vítr vtlačoval stěžeň do kýlu. Provazce deště vířily kolem lodi jako hejno zlých duchů.
Kapitán Berendsen se těžce propracoval k černě oděné postavě přivázané ke stěžni. Udělal si z rukou kornout a zařval svému... mnichovi do ucha: „Nepotřebuju vítr přímo v zádech! Ničí mi loď!“
Severin k němu otočil strhaný obličej a kývl. Odkašlal si. Odplivl. Narůžovělá slina stekla po palubě a padla do moře.
Kapitán vytáhl placatku, přiložil ji Severinovi ke rtům.
Lokl si. Zakuckal se. Část brandy vyletěla nosem.
Vítr se stočil novým směrem.
„Dobře!“ pleskl kapitán mnicha po rameni.
Ze Severinových očí vytryskly jantarové kapky.

Tušila to už od ledna. Mistr Lavoisier byl mnohem nemocnější, než svým učedníkům přiznával: nebylo myslitelné, že by letos přijel.
Koncem března poslal oficiální omluvu. Navrhl na své místo v komisi Severina Waterse. Přesně jak se domluvili.
Brigitta okamžitě napsala Severinovi oficiální jmenování.
Vrátilo se z Glastonbury jako nedoručitelné.
Obrátila se na tamního rektora.
Leyland ji odbyl, že Waters pro něj už nepracuje. Nesmírně hrubě.
Požádala o pomoc gildu. Kdo jiný by mohl najít mistra na toulkách?
Byla polovina května, zprávy o Severinově pobytu střídaly jedna druhou – a dopis na místo vždycky dorazil pozdě.
Takhle ty zkoušky v červnu neuspořádá.

Ještě před týdnem považovala paní Tosku na nedostižnou. Její gesta, šarm, způsob oblékání; jak dovedla řešit prekérní situace se zákazníky. Že se neváhala v cechu ozvat a klidně i zesměšnit kohokoli, kdo s ní nesouhlasil. Valentině to imponovalo. Snažila se svou mistryni věrně napodobovat.
Až dodnes.
„Už jsem to vyřešila, a správně,“ snaží se oponovat. Je si svým protijedem jistá. Taky ví, že paní Tosca neví, jaké řešení Divjakovovy úlohy si její učednice zvolila.
Mistryně nedbá. Nalije jí svůj vlastní preparát do krku a ucpe nos.
Valentina musí polknout.
Celý další týden, co bude umírat, bude svou bývalou hrdinku nenávidět.

Původně to tak v plánu neměl. Chtěl si pro odstoupivší adepty jenom připravit správný protijed.
Ale hned na první zkoušky si jeden podvodník, jistý Thornvald, propašoval očarované stříbro a cpal se jím jak blázen, i když nezabíralo.
Protijed s tím prostě nešťastně zreagoval.
Chvíli si myslel, že to přizná: že ta neodbouratelná rezidua v Thornvaldově těle vznikla hloupou náhodou.
Potom zjistil, že se mezi mistry šušká, že tak Thornvalda záměrně potrestal.
Nemoci testovat vyvíjené látky na sobě, protože je zkouška kvůli reziduím neprůkazná... Krutý trest. Krutější, než by si přál.
Ale účinný. Spolehlivě odstrašující další podvodníky.
A tak neřekl nic.